Příběh s otevřeným koncem

Ahoj všem, můj příběh je ještě pořád otevřený :)

Bylo mi 39 a s manželem jsme v létě oslavili 10té výročí svatby a kromě toho bylo týden po výročí po svatbě manželovi 40let... Máme spolu tři krásné děti a k tomu ještě já z prvního manželství jedno, takže celkem čtyři.

Ale i tak manžel prosil ještě o jedno. Smůla byla v tom, že já se na to nějak necítila. Pořád jsem si podvědomě říkala, že už to nezvládnu (beru-li v potaz, že první dítě má ADHD dvojčata dětskou mozkovou obrnu a nejmladší těžkou alergii na penicilin měla jsem strach ..).
Mám zato, že pokud žena neshledá na porodu miminka aspoň jednu pozitivní věc, tak by si ho neměla pořizovat. A mne při myšlence na miminko vytanuly na mysli jen probdělé noci, ustavičný pláč a spousta práce i s ostatními dětmi, a tak jsem mu řekla, že ne.

Pracovala jsem jako lektorka pohybových aktivit dětí a mládeže a cvičila i s dospělými. Jsem profesionální cvičitelka a v té době jsem začala dělat kurz na maséra. A aby toho nebylo málo od září roku 2013 jsem nastoupila do soukromé střední pedagogické školy... prostě tak nějak normální život :) .....pak se ale najednou vše změnilo 4.11.2013.

Můj lektor na výuce masáží shledal, že mám problém. A já už tak nějak podvědomě cítila, že v tom prsu opravdu něco je. Po koupeli jsem v zrcadle viděla mírně deformovaný prs na levé straně, ale říkala jsem si nejsi nejmladší holka, a když se hubne tak se ztrácí tuková tkáň. Ale teď to pobolívalo, když jsem ležela na břiše. Rozhodla jsem se jít na vyšetření. FNHK byla má volba. Paní doktorka mne prohlédla a řekla, že je tam skutečně nález a je zapotřebí biopsie. Při odběru vzorků už paní doktorka říkala, že jí to nejde nabrat, protože se tkáň rozpadá .....bylo mi ihned jasné, která bije... ale stále jsem se snažila věřit, že to tak není. Kvůli svým malým dětem.

Po týdnu nervozity a čekání na výsledky mi na mamologii lékařka oznámila tu větu, které se bojí každá žena: "Velmi mne to mrzí, ale musím Vám sdělit, že výsledky jsou pozitivní na rakovinu." Usmála jsem se na ní a řekla ... "nevadí určitě se dá něco dělat" a ona byla překvapená jak jsem to vzala.

Od následujícího dne nastal kolotoč vyšetření ...... srdce mi paní doktorka pochválila a plíce byly také čisté i sono břicha bylo ok, problém nastal až na scintigrafii - kontrola skeletu - kostí. "Neměla jste někdy zlomeninu, úraz v levém stehenní nad kolenem?... ptá se mne lékařka při tomto vyšetření?" "Ne, neměla" odpovídám. A tak se rozjíždí další vyšetření a protokol k nálezu ložisko ve stehenní kosti 30x20mm ... závěr není to metastáza, ale taky nevíme, co to je řekl onkolog.

O ledna 2014 nastupuji na chemoterapii lékaři se u mne rozhodli pro neadjuvantní protokol. Mám před sebou 16 chemoterapií, pak operaci a pak ozařování a hormonální léčbu. Vše se u mne ze dne na den změnilo. Protože jsem dělala rekvalifikaci přes úřad práce, zůstala jsem ze dne na den bez příjmu, jen manžel vydělával na čtyřčlennou rodinu. Okamžitě jsem požádala dobrého anděla o pomoc a ten nám pomohl. Po první dávce chemoterapie jsem řekla, že už tam nepůjdu, bylo mi zle i přes všechny léky proti nevolnostem, zvracela jsem a brečela bolestí. Po třech týdnech jsem, ale zvedla hlavu a jela na další dávku .... začala jsem být unavená a vyčerpaná ...stále jsem musela fungovat s dětmi.

Po ukončení chemoterapií jsem zjistila, že mi vůbec nepomohly a lékaři se rozhodli udělat částečnou mastektomii a odeberou spádové uzliny. 1/3 levého prsu je pryč a k tomu 25uzlin z nichž byla jedna pozitivní metastáza. Proběhlo ozařování 32 dávek a já řeším post radiační opakovaný zánět v operovaném prsu. Protože se stále nevědělo, co je v kostech, odložila se i hormonální léčba z dalších komplikačních důvodů s vaječníky a dělohou. Další nálezy v děloze a na čípku ..nějak se celá záležitost zamotala, protože můj pravý vaječník je někde schovaný a tak se teprve řeší nález na hrdle a polyp v dutině.

Stále mám rozběhnutou léčbu a všichni pevně věříme, že se to vše podaří vyřešit. Ve stehenní kosti je benigní nádor a na játrech také ...lékaři u soudili, že moje tělo se potřebuje dát do pořádku, a pokud mne nálezy nedělají neplechu, zatím se s nimi nic dít nebude. Nyní moje tělo protestuje všemi způsoby.

Už přes rok se snažím vyhrát boj, zatím je to nerozhodně :) ,ale i přesto věřím, že spolu s dětmi a všemi okolo mne to zvládnu. Začínají se hlásit bolesti kostí, ale já i přes to stále bojuji dál ...a abych se z toho nezbláznila probudila se ve mne dávná touha malování. Obrazy mi dávají klid a pohodu a skrze ně mluvím k ostatním.

S pozdravem a upřímným přáním, aby všichni, kdo bojují, vyhráli!

Vaše Jaroslava K.

P.S: Já i přes vše úspěšně zvládla první ročník pedagogické školy a stále pokračuji ve studiu. Vrátila jsem se aspoň částečně k dětem v MŠ jako lektorka. Ale je to velmi namáhavé ...