potkala jsem partu bezvadných lidí

Jsem vážně nemocná a i přes veškeré trápení,které jsem prožila,jsem potkala bezva partu lidiček ze zdravotního prostředí.V květnu ě odvezla záchranka ve špatném stavu do nemocnice,kde jsem skončila na ARU v umělém spánku,s tracheostomií v krku,napojena na dýchací přístroj.Probuzení z umělého spánku zde popisovat nechci,nebylo to nic příjemného a bylo by to na extra příběh.Jen musím zdůraznit,že jsem minimálně pohybovala všemi končetinami,prostě probudila jsem se jako ležák,který by bez pomoci sestřiček jenom ležel,koukal do stropu,po stabilizaci mého stavu jsem byla převezena na ochrip v Městci Králové.Bylo mi padesát a já se propadla do svého světa a vzdávala jsem možnost bojovat.A tady to začalo - od pana primáře přes lékaře a hlavně sestřiček,ba i kluků sanitářů i paní uklízečky.Chovali se ke mě,ne že by mě litovali,ale postavili se ke mě tak,abych pochopila,že oni ač budou dělat všemožné,bez mé snahy a chuti žít zase normální život,nezmohou nic.Denně mi nalévali do žil plno energie.Těšila jsem se na každé ráno,na to co nového mě čeká,v čem se posunu zase blíže k domovu.I když má hospitalizace byla plánovaná na 4 měsíce ba i více,stal se zázrak a já jsem odešla domů po svých,se svým vlastním dechem již po dvou měsících.Nemám tolik slov,abych této partě,která se chová k pacientům ne jako k nemocným,ale jako byste byli v rodině,abych jim dostatečně poděkovala.Klaním se před všemi,doma mají rodiny,své starosti a přesto si to do práce netahají,práce je pro ně posláním a ne jen povinností,že za to berou peníze,kéž by bylo takových zdravotníků více.Děkuji Vám všem a přeji Vám všem stále tak perfektní náladu a sílu na dolévání pozitivních sil nemocným,Děkuju ,děkuju děkuju