Stanislava Jachnická

Snažím se plnit si své sny

Herečka Stanislava Jachnická (58) právě pilně zkouší s hereckou partou pod vedením režisérky Adély Laštovkové Stodolové představení Forman, které se bude od června hrát na Letní scéně Musea Kampa. A tak nás zajímalo, co představení prozradí nového o slavném režisérovi. A probrali jsme i jiné Stániny role. Třeba tu babičkovskou!

Stáňo, než se dostaneme k samotné hře Forman, řekněte nám, jak se vám v tak krásném místě na Kampě zkouší a hraje? Cítíte tam dotek historie?

V prostorách Muzea Kampa se mi hraje krásně. Na představení chodím pěšky okolo Národního divadla, přes most Legií a užívám si výhled na Pražský hrad. V parku Kampa nostalgicky vzpomínám na školní léta na DAMU, kdy jsem Karlův most a Kampu navštěvovala skoro denně. Sedávala jsem v trávě u Werichovy vily, chodila si tiše rebelovat k Lenonově zdi. Takže spíše cítím dotek osobní historie. 

Máte na Starou Prahu ještě vzpomínky i z dětství?

Jako dítě z pražského sídliště jsem vždycky milovala návštěvu babičky a dědy, kteří bydleli na Malém Rynku vedle Staroměstského náměstí. S dědou jsem občas chodila Michalskou ulicí pro noviny na Uhelný trh. Moc mě bavilo proplétat se uličkami a průchody mezi domy.

Jednou jsem navrhla dědovi, že poběžím napřed domů za babičkou a nějak jsem si to popletla a ocitla se neznámo kde. Připadalo mi to jako obrovské dobrodružství. Po chvilce bloudění jsem poznala Mariánské náměstí a odtamtud už jsem trefila. A dokonce jsem byla doma dřív než děda. Ta láska k proplétání se uličkami Staré Prahy mi zůstala. I když teď už to přece jen s přibývajícím turismem a nevkusnými obchody s bábuškami částečně ztratilo své kouzlo. Umím  na to ale vyzrát tím, že se při chůzi dívám nahoru na fasády budov, které jsou stále krásné.

Vraťme se na Kampu, kde právě s kolegy pilně zkoušíte představení Forman. Dozvědí se diváci o slavném režisérovi něco, co není všeobecně známé?

Věřím, že si každý divák najde ve hře něco, co o Formanovi nevěděl. Představení začíná jeho dětstvím a končí režií Amadea. Myslím, že hlavně mladší generace zná hlavně Formanovu pozdější tvorbu, tedy tu z doby, kdy žil v Americe, takže pro ně bude éra jeho začátků určitě zajímavá.

V soukromém životě jste matkou dvou dospělých dětí. Jaká jste byla maminka, když byly děti malé? Autorita, nebo spíš kamarádka?

Vždycky jsem se snažila a stále se snažím být spíš kamarádka.  Jsem trochu impulzivní, takže občas i na nějaký ten pohlavek či zvýšení hlasu došlo, ale vždycky jsme si to potom vysvětlili. Snažila jsem se určit dětem mantinely, ale na druhou stranu jim dát i větší svobodu, kterou jsem já jako dítě neměla. Což ale neznamená, že dnešní moderní „nevýchova" by neměla mít určitá pravidla. Rodič by měl být velmi citlivý k nastavení a povaze dítěte a nemyslet si, že zákazy, které uplatňují ostatní rodiče a považují se za normu, budou fungovat i na jeho dítě. Výchova je opravdu velmi křehká, individuální cesta.

Jak jste se vyrovnala s tím, když vám děti vylétly z hnízda? Říká se, že to je pro každou mámu těžká situace...

U dcery to nastávalo postupně. Občas bydlela u svého přítele, dnes manžela, takže jsem si zvykla, že ji doma nevídám. No a syn s námi stále bydlí, i když se doma většinou jen míjíme. Ze začátku mi chybělo to neustálé upomínání a organizování, ale časem jsem zjistila, že už za ně nic nemusím řešit, že si sami uvaří, vyperou, postarají se o sebe. Najednou jsme měla víc času na sebe, a to bylo velmi příjemné zjištění. Na to se zvyká rychle. :-)

A jak máte s dětmi nastavené vztahy dnes? Čím vás naposledy překvapily?

Je pro mě obrovskou radostí vidět, že jsou naše děti s námi stále rádi. Když je Kristýna v Praze, většinou spolu všichni dlouho snídáme a klábosíme o všem možném. hodíme na procházky s kočárkem a na kafe. Když si zařídí hlídání jinde než u mě, rády spolu vyrazíme do divadla. A u Matyáše mě překvapuje a baví, že je velký pohodář. A klidně s námi jede na dovolenou.

Zkušené babičky tvrdí, že mít vnouče je nejkrásnější věc na světě. Souhlasíte s tím?

Ano, to jsem často slýchala, a úplně jsem tomu nevěřila. A je to tak. Naši malou Sáru miluju od prvního okamžiku! Ty zkušené babičky mají pravdu. Být babičkou je neuvěřitelná nádhera!

Co vám dělá kromě vnučky, rodiny a práce ještě radost?

Velkou radost mi přináší cestování a objevování nových zajímavých míst. A nemusí to být jen atraktivní zahraniční destinace. Teď jsme třeba navštívili v rámci zkoušení Formana  Máchovo jezero. Byla jsem tam naposledy asi před dvaceti lety a zase jsem byla uchvácená malebností okolní krajiny. A stále ještě prozkoumávám okolí naší chalupy v Lužických horách. Nedávno jsem v lese, v osadě Třídomí, objevila Kamenný oltář Nejsvětější Trojice vytesaný  do skály.

Jste krásně štíhlá, takže kromě sportu nejspíš dbáte i na zdravý životní styl...

Se zdravým jídelníčkem to mám tak trochu na houpačce. Umím být striktní, nepiju alkohol, omezím smažená jídla, pečivo, sladké. Ale většinou to dlouho nevydržím. Obecně se nijak zvlášť v ničem neomezuju. Snažím se jíst pravidelně a menší porce, více zeleniny a ovoce a dodržuju pitný režim. Zdůrazňuju, že se snažím, né že to tak je.😊 Miluju domácí koláče s mákem a drobenkou.

Působíte velmi pozitivně. Máte i v dnešní složité době pozitivní náhled na svět?

Kdybych neměla pozitivní náhled na svět a nevěřila na happy end, asi bych se zbláznila. Ale je mi občas smutno z toho, že lidstvo je nepoučitelné...

Děkujeme za krásný rozhovor. A ještě jedna otázka nebo spíš prosba: Náš časopis právě slaví 28 let. Co byste mu popřála?

Tak to už jste dospělý časopis, přibližně v tomhle věku jsem rodila dceru. Týdeníku Překvapení tedy přeji „ještě jednou tolik", aby došel stejně jako já do „babičkovského věku". Ať má hodně krásných dětí a vnoučat z řad čtenářů, prostě ať se líbí  mladším generacím.

Celý rozhovor najdete v časopise Překvapení 17/2024

Vizitka

• Narodila se ve znamení Lva v roce 1965 v Praze.
• Věnovala se baletu a výrazovému tanci ve Vysokoškolském uměleckém souboru.
• Vystudovala DAMU.
• Hrála ve Východočeském divadle v Pardubicích, v Hradci Králové, v Kladně, v pražském ABC a Rokoku. Nyní má několik představení v Divadle Mana ve Vršovicích.
• Znáte jí ze seriálů Ulice, Svatby v Benátkách, Chlap, Policie Modrava a filmů Postel, Přišla v noci, Jednou v noci.
• Věnuje se dabingu, propůjčila hlas Sophii Loren Halle Berry, Juliette Binoche, Petě Wilson a hlavně Lise Kudrow v seriálu Přátelé.
• Letos v létě bude účinkovat v představení Forman na Letní scéně musea Kampa.
• Je vdaná, má dceru Kristýnu a syna Matyáše.

Připravila: Šárka Jansová