Novoroční tradice jinak

Sláva, přežili jsme naštěstí konec světa a tak jsme si s přítelem snad intuitivně řekli, že zahájíme Nový rok trochu jinak. Začali jsme hned obědem 1.ledna. Původně bylo rodinnou radou odsouhlaseno, že budu dělat vepřové řízky s bramborovou kaší. Asi víte, že nemá být k jídlu nic od peří, ani zajíc či ryba, aby štěstí neulétlo, neuteklo či neuplavalo. Jenže ten můj vášnivý masožravec o Silvestru koupil hovězí maso i žebra. Já jsem navrhovala z toho udělat guláš, on na to opáčil, že by si dal raději rajskou. Chvíli jsem vzdorovala, než mi došlo, že to vlastně myslí dobře. Jak na nový rok, tak po celý rok, praví přísloví.
Je přece lepší prožít rajský život v nadcházejícím roce, než mít ze života guláš. Nadšeně jsem tedy souhlasila. Dokonce obětavě běžel pro protlak do omáčky, ale v naší blízké samoobsluze zavřeli o čtvrthodinu dříve. Přišel sklíčený se slovy: „teda do Liedlu se mi už nechce.“ „Vždyť já tě tam neposílám, bude dobrá i z kečupu.“ A byla. Moc.
Odpolední novoroční procházka se také vydařila. Jen večer jsme se trochu poškorpili. No uznejte, které dámě by se líbilo, kdyby se jí přítel vytratil na pivo s kamarády víc než na tři hodiny právě v první den roku 2013. Ale nic netrvá věčně. Já jsem mu ve čtyři hodiny následující ráno, než šel do práce, zkrátila nové kalhoty. Do Silvestra jsem to nestihla a na Nový rok se s jehlou a nití pracovat přece nemá, aby se štěstí nezašilo.
Vděčně se na mě podíval, poděkoval a spokojeně odešel do zaměstnání, celý v novém oblečení od Ježíška.
A já si přeju, aby to byl hlavně rok ve zdraví pro mne i celou naší rodinu a aspoň občas sladce rajský… Nebo rajsky sladký?