Muži a ženy

Jednoho májového rána bylo už načase otočit nástěnný kalendář. Je pověšen nad kuchyňským stolem blízko parapetu, kde mi kvetou orchideje. Právě ta s dvaceti květy velikými jako dlaň se při tomto úkonu povážlivě zakymácela, ale naštěstí nespadla.
„Pozor kytka!“, stačila jsem ještě vykřiknout na její záchranu. Přítel se lekl a také velmi nahlas odvětil: „Neřvi, chci mít po ránu klid.“ Chvíli jsme povykovali a pak opravdu nastalo u snídaně hrobové ticho, raději jsem odešla do pokoje se oblékat. V to jitro, krátce po filipojakubské noci, asi nezaspal nikdo v našem paneláku, v půl šesté měli budíček prostě všichni jeho obyvatelé.
„Urazil babušku, jagušku,“ citovala jsem čarodějnici z ruské pohádky Mrazík. A pokračovala jsem v podobném duchu Dědečka Hříbečka. „Budeš se mi klanět až k zemi, ale tvé konto se bude pod mými výdaji prohýbat.“ Odpoledne jsem tedy vyrazila do víru velkoměsta na velkolepé nákupy. Prolezla jsem C & A křížem krážem obě patra, ale jako naschvál na tu moji ryze nekonfekční postavičku jsem prostě nic nesehnala. Buď se mi nelíbila barva nebo střih, někdy obojí, zkrátka nic. Zato on měl před čtrnácti dny narozeniny a já mu až teď koupila letní tričko a malému Pájovi hned dvě. Murphyho zákony prostě fungují vždycky. Sháníte-li něco urputně a rychle, zaručeně to neseženete.
A tak jsem se domů vracela ještě naštvanější, než jsem odcházela. Na zpáteční cestě jsem se proto zastavila pro krůtí maso na neděli, abych si alespoň spravila chuť.
Nějakého „promiň“ nebo „omlouvám se“, jsem se sice nedočkala, zato mi sešrouboval napevno poličky ve skříni, které spadly pod tíhou triček a svetrů. A zabudoval vstupní svítící pohybové čidlo u vchodových dveří. To abych prý měla po nočním příchodu ze Šuplíku či Kabaretu vždycky „jasno“, že už jsem doma.
Prostě „Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“, jak praví název knihy Johna Graye. Když si tyhle rozdíly mezi pohlavími žena uvědomí, ušetří se mnohému trápení a výčitek, které problémy jen prohlubují.