Letní a houbové putování

Jako téměř každý rok jsem si vzala Pavlíka i Michalku na prázdniny do Brna. S pečlivě rozvrženým programem jsem dost improvizovala, protože prohlížet památky v těch vedrech koncem července prostě nešlo. Nechtěla jsem se dočkat otrávených i vysílených pohledů dětí a u sebe téměř infarktu. A tak jsme se byly místo toho dvakrát koupat, Páju jsem nemohla z toboganu i z bazénu vůbec dostat.
Z výletu parníkem na hrad Veveří byl vyloženě nadšen. U mola přístaviště obdivoval obrovské kapříky, kteří žadonili u návštěvníků potravu i pamlsky. Původně jsem zamýšlela po základním okruhu spatřit ještě výstavu Draci a drakobijci, kterou lákali návštěvníky, aby tak finančně podpořili zdevastovanou kulturní památku. Za ten prvotní nápad podpořit dětskou fantazii, jsem málem utloukla sama sebe. Navíc obě škemraly, že místo poslední kulturní vsuvky se půjdeme raději opět koupat. Přítel Pavel počkal raději v hospůdce, než aby se škrábal do krpálu, na kterém pořádný hrad vždycky stojí. Prý nebude riskovat, že ho z toho výstupu ve čtyřicetistupňovém vedru klepne pepka.
Zato projížďky na motokáře s motorem 200 cm³, byť na uzavřeném okruhu, se Pavlík zděsil, když jsem mu vysvětlila, že naše Toyota Yaris má pouhých 133 cm³. Přiznám se, bála bych se na ní jet i já a o strachu o něj ani nemluvě. Naopak tahle zpráva nadchla jeho téměř dvacetiletého bratra, který byl bohužel tou dobou v práci.
Závěr prázdnin jsem věnovala opět své rodné Vysočině, z které jsem se dnes vrátila. Obveselila rodiče, potěšila se s dětmi i rozdala výchovné lekce. Znáte to, malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti…
A malému synovci se včera zastesklo po vůních a darech lesa. S ním i s mamkou jsme proto vyrazili na houby a za jednu a čtvrt hodiny našli tři košíky. Pája našel téměř dva sám. Asi si příště vezmeme s mamkou rovnou lupu a čelovku.

Vyražte taky, houbová omáčka je vynikající!!!

Lenka Sedmíková