Živím čtyři děti, tak se musím otáčet

Hraje divadlo, točí seriál, pomáhá ohroženým dětem a bojuje za záchranu přírody. Přesto herec Petr Vacek (46) přiznává, že je neuvěřitelně líný. Na smluvený rozhovor kvůli pracovním zmatkům málem nedorazil, nakonec to ale stihl a nadšeně vyprávěl téměř celou hodinu. Vy si jeho historky můžete vychutnat v pořadu Kolo plné hvězd.

Petře, je právě čas vaším největším nepřítelem?

To bych neřekl. Nikdy mě nenapadlo, že bych bojoval právě s ním. Mám totiž pocit, že svým největším nepřítelem jsem já sám, protože si život neuvěřitelným způsobem komplikuji. Neustále něco ztrácím, zapomínám a nejsem schopný si udržet pořádek ve svých věcech. Kvůli tomu vznikají zábavné situace, třeba jako dnes, kdy jsme se málem nesetkali. Prostě je to moje charakterová vlastnost a o čas vůbec nejde. Naopak si myslím, že čas jako takový má spoustu kladů - umí léčit a díky němu po určité době všechno vnímáme jinak.

Takže při tom všem, co děláte, vám čas nechybí?

Chybí, ale je to právě tím, že nejsem schopný si všechny věci zorganizovat. Co normálnímu člověku trvá deset minut, mně trvá i dvě hodiny. Když ráno hledám ponožky, klíče, boty, musím vstávat o hodinu dřív než ostatní, abych zavčasu odešel do divadla. Kdysi dávno mi někdo řekl, že čas není, že čas se musí udělat. A to je přesně ono - podle důležitosti ho buď máte, nebo ne. A s tím neustále bojuji.

Dobře, a kde berete potřebnou energii?

Ale já ji nemám, vlastně jsem pořad unavený.

A proč si toho na sebe tedy tolik berete?

Dělám jenom to nutné a z 90 % jsou to věci, ke kterým mě dokopou ostatní. Kdybych mohl, ležím jako Kubánec někde palmou a ani se nehnu. Byl bych neuvěřitelně líný. Protože ale musím uživit čtyři děti, musím se holt otáčet.

To chápu, jenže vy se pouštíte i do věcí, za které honorář nedostáváte...

To je pravda, jenže i ekologii nebo pomoc dětem považuji za důležitou věc. Správný hospodář myslí přeci dopředu, aby se vyhnul škodám. Nechci, aby tady pár lidí mělo spoustu peněz a ti ostatní na tom byli špatně. Proto se s tím snažím něco dělat. Vezměte si třeba ty děti - někdo moudrý řekl, že ohrožené dítě je ohrožením pro svět. A když o tom budete přemýšlet, slušná a tolerantní společnost je levnější než svět, kde se krade a vraždí.

Po pravdě jsem donedávna netušil, jak moc je pro vás ekologie důležitá. Jak jste se vlastně do Greenpeace dostal?

Rád pomůžu každé organizaci, která mě o to požádá. Zástupce Greenpeace jsem potkal v rádiu Golem, kde jsem moderoval živé vysílání. A protože se mi už tehdy nelíbila spousta věcí, pomáhal jsem jim aspoň tak, že jsem je zval do vysílání. A pak už byl jenom krůček k tomu, abych s nimi začal intenzivně spolupracovat.

Čím je vám Greenpeace sympatická?

Rozumí své práci a dělá ji profesionálně. Najdete v ní výborné manažery i střelce, kteří se vlastním tělem postaví velrybářské lodi. Zároveň se ale snaží firmy pozitivně motivovat.

Co tím myslíte?

Řeknu jeden příklad. Zrovna teď se třeba tlačí na textilní firmy, aby při výrobě oblečení nepoužívaly toxické jedy. Současná praxe je taková, že velká společnost přesune výrobu třeba do Číny, kde nejsou tak tvrdé zákony, a jede se dál. Greenpeace za touto firmou přijde a nabídne jí, aby právě ona byla tím prvním, kdo to zkusí jinak. Dá jí tak možnost, aby se místo padouchem stala hrdinou.

Našel jste se svým ekologickým cítěním pochopení také u rodiny?

Děti považují třídění odpadu za automatickou věc, kterou se nemusí chlubit. A moje druhá žena mě bere takového, jaký jsem. Moc se nebrání, i když třeba v otázce jídla se někdy neshodneme. Jednoduché to se mnou ale vždycky nemá. Třeba nedávno jsme získali dotaci v programu Zelená úsporám a tři měsíce jsme měli tak rozkopaný barák, že se v něm nedalo být. Na druhé straně teď nemusíme topit, ani když je venku třeba jenom pět stupňů.

Co farmářské trhy?

Pokud mám čas, zajdu se tam podívat. Jinak se ale musím spokojit třeba s hypermarketem, který je zrovna po ruce. Ovšem i v něm najdete spoustu zajímavých věcí. Musíte ale trošku přemýšlet. Například takový bio jogurt z Rakouska už v podstatě není bio jogurt. Někdo ho sem musel přivézt a tím plýtval naftou. Ale obecně - ovoce z vlastní zahrady bude vždycky lepší než to ze supermarketu.

Farmářské trhy získávají stále větší oblibu, mně se ale nechce věřit, že vždycky nabízejí jen to nejlepší...

To víte, že se najdou podvodníci. Proto si organizátoři dávají velký pozor a snaží se prodejce pečlivě vybírat tak, aby byli opravdu místní. To je přeci hlavní smysl farmářských trhů - nabízet lokální potraviny, i když třeba nejsou zrovna bio. Jinak by se měl každý člověk zase řídit vlastním rozumem, nakupovat sezónní věci a hlavně se dívat. Jahody koupené v lednu nebo bledá rajčata asi tou správnou volbou nebudou. Těch případů jsou desítky, někdy i podobně křiklavých jako s těmi jahodami.

Najdou se lokální či bio potraviny i na vašem vánočním stole?

Třeba pro kapra si jezdíme přímo do sádky v Žamberku. Způsob jejich převozu na vánoční trhy totiž považují za trápení. Děti ale ryby, a kapra obzvlášť, moc nemusejí, a proto jíme o svátcích i jiné dobroty. Od tchána dostáváme výborné domácí jehněčí a chybět samozřejmě nesmí ani bramborový salát. A Nejlépe celý kotel. A pokud to moje žena stíhá, napeče i nějaké cukroví, nebo ho dostaneme od tchýně.

Už víte, jak budete trávit letošní svátky?

Dohromady se všemi dětmi. Z Bruselu, kde žijí se svou matkou, přijedou i moje dvě starší děti, třináctiletá Hanka a patnáctiletý Jonáš. Oba vídám jenom o prázdninách, takže to pro mě bude ten nejkrásnější dárek. A myslím že i pro ně, vlastně jsme se shodli na tom, že žádné extra věci nepotřebují, že chtějí být hlavně s námi.

Rozumí si Hanka a Jonáš s vašimi mrňousky?

Náramně a já si to taky strašně užívám. U Hanky jsem to předpokládal, ale že se k nim bude hezky chovat i můj pubertální syn, mě překvapilo. Ale platí to i naopak. Eliáš a Benjamín o nich pořád mluví. Tuhle za mnou čtyřletý Eliáš přišel a řekl: „Tatínku, neboj. Jonášek s Hanikou ti na Vánoce už přijedou. Nebo v létě se mě zase zeptal. „Tatínku, a nebude ti líto, že ti tvoje holčička odjede a vrátí se až o Vánocích? Ještě vloni se Hanka s Jonášem v jednom kuse pošťuchovali a my jsme museli pořád něco řešit. Pak se ale během půl roku něco změnilo a v létě přijeli jako vyměnění. Já sice pořád čekám, kdy se zase servou, ale ono to nějak nepřichází.

Děti k vašemu životu neodmyslitelně patří. Už jste nakousl, že se snažíte pomáhat i těm z dětských domovů. Jak konkrétně?

Spolupracuji s občanským sdružením Letní dům. Děti v dětských domovech mají kde spát a co jíst, chybí jim ale osobní kontakt. Stačí, když tam přijedete a hned se na vás sesype dvacet dětí. Strašně jim totiž chybí pocit, že mají alespoň chvilku někoho jenom pro sebe. Většina z nich pochází z nefunkčních rodin a nese si s sebou spoustu problémů, kterými nemá nikdo čas se zabývat. V rámci arteterapie pro ně Letní dům organizuje víkendové a letní pobyty, kde si můžou hrát, a poznávat sami sebe i své kamarády. Vedle toho ještě pracujeme se staršími dětmi, kterým pomáháme připravit se na cestu do života.

Berete na tyto akce i svoje děti?

Hanku a Jonáše jsem brával často. Hanička byla vždycky usměvavá jako sluníčko a všechny děti se na ni sesypaly a tahaly ji na pokoj. Zato Jonáš se vždycky spřáhnul s těmi největšími „sígry" a zlobil ještě víc než oni. Pak ale došlo k situaci, kdy mi oba říkali, jak se ke všem těm dětem mám chovat. A to jsem koukal jako blázen. Třeba Jonáš mi řekl: „Tati, já vím, že máte vymyšlenou hru, kde máš nějakou roli. Ale ty děti se tě opravdu bojí, tak už to nepřeháněj."

Přes lásku k dětem a přírodě dál zůstáváte především hercem a v divadle Ypsilon máte za sebou už více než dvacet sezon. Co vás na prknech tohoto divadla tak dlouho drží?

Ještě na DAMU, kdy jsme chodili na představení, mi divadelní svět připadal afektovaný, možná až směšný a hercům jsem prostě nerozuměl. Pak jsem ale narazil na partu lidí, která je tady v Ypsilonce. Nikdo si o sobě moc nemyslí, ale zároveň nemá ani komplexy. Každý má totiž spoustu dalších aktivit, které ho naplňují, a proto nemá pocit, že je odstrčený a nevyužitý. A to dělá tu pohodu v divadle. Nesoupeříme spolu o role a neříkáme si o pozornost. Prostě se chováme jako kolektiv - už jenom z toho důvodu, že je nás málo a každý v podstatě hraje všechno. Vlastně si ani nedokážu představit, že bych byl někde jinde mezi „normálními" herci.

Kterou ze současných her Ypsilonky máte nejraději?

Jednoznačně Hlavu medúzy, kterou režíroval Milan Lasica. Hrajeme ji už patnáct let a pořád má svoje kouzlo. Zmínit bych chtěl ale třeba i Prodanou nevěstu, další patnáctiletou záležitost, kde hraju mladého nerozumného synka, koktavého Vaška. Šikovný je i režisér Jirka Havelka, který na malé scéně Ypsilonky uvádí Drama v kostce. A zapomenout nesmím ani na Arnošta Goldflama a jeho Babičku nebo Vratká prkna. Prostě Ypsilonka toho nabízí spoustu a myslím, že potěší každého diváka.

S Martinem Dejdarem od jara přípravujete divadelní show Konkurs, se kterou chcete objíždět republiku. Jak jste daleko?

Pořád ve fázi příprav. Problém je v tom, že je Martin perfekcionista a chce mít všechno nejlepší, dokonalé. Zrovna nedávno vymyslel další úžasnou věc, a pokud vyjde, myslím, že by mohla, řečeno s nadsázkou, posunout dějiny divadla zase někam jinam. Proto nechci prozrazovat detaily, ale po Novém roce bychom chtěli Konkurs konečně rozjet.

Jak se vám s Martinem Dejdarem spolupracuje?

Každý jsme úplně jiný, a proto je to geniální spojení. Martin je až chorobně aktivní, a pokud nepracuje od pěti ráno do jedné v noci, má pocit, že toho udělal málo. A to samozřejmě není normální, takže mým úkolem je ho trošku zklidňovat. On mě naopak při té mé lenosti zase nakopává.

Brzy se objevíte v televizním pořadu Kolo plné hvězd, který se natáčí v divadle ve Slaném. Vyčinil jste Aleši Cibulkovi, že vás jako slánského rodáka pozval až po více než třech měsících?

S tím Slaným to zase až tak žhavé není. Já jsem se tam jenom narodil, nic víc. Maminka jako lékařka nastoupila v Kladně a chtěla rodit u kamarádky, která nastoupila do porodnice ve Slaném. Takže ve Slaném jsem se poprvé podíval na svět, pak jsem ale hned mazal do Kladna.

Na novoroční předsevzetí je ještě brzy, stejně se vás ale zeptám, co byste si během příštího roku rád splnil?

Byl bych rád, kdyby se nám podařilo s Martinem dokončit ten Konkurs. Vedle toho už asi sto let sním o několika divadelních představeních, tak doufám, že aspoň jedno se podaří rozjet. Nadějně vypadá spolupráce s Divadlem na Jezerce, tak mi držte palce, ať to dobře dopadne.

Vizitka:

• Narodil se ve znamení Kozoroha.
• Vystudoval DAMU.
• Zahrál si ve filmech Učitel tance, Amerika nebo Mazaný Filip.
• Nezapomenutelná je jeho role Milouše v seriálu Saturnin.
• Před lety společně s Martinem Dejdarem moderoval pořad Na vlastní nebezpečí.
• Moderuje různé akce, příležitostně také překládá z anglického jazyka.
• Je podruhé ženatý a má celkem čtyři děti.
• Podporuje Greenpeace, Hnutí Duha, je „čestná Jihočeská matka", a místopředseda občanského sdružení Letní dům.

Připravil: Milan Uram   Foto: Isifa.com