Ze svého slovníku jsem odstranil slovo NEJDE!

Mnohé písničky muzikanta Vlasty Redla (52) zlidověly. Sbohem, galánečko, Husličky...  Určitě je znáte i vy, aniž třeba tušíte, že jejich autor je respektovaný skladatel, textař a multiinstrumentalista, který umí zahrát a od srdce zazpívat jak lidovky, tak bigbít.

Jaký byl „Vlasta Redl" v patnácti, když začal koncertovat, a jaký je teď?

Pravda je, že jsem na jevišti od čtrnácti, ale v patnácti jsem tedy rozhodně ještě koncertovat nezačal, byly to spíš bigbítové tancovačky, plesy a všelijaké lidové veselice, které jsem absolvoval s nejrůznějšími tanečními orchestry a "šramly", kde jsem třeba jen zaskakoval za někoho, komu přehodili směnu. Takže žádná sláva, ale zase těch vystoupení bylo ke dvěma tisícům, takže jsem se mohl v klidu vyučit muzikantskému řemeslu.

Ta největší změna asi spočívá v tom, že tehdy, i kdybych hrál jako Bůh, jsem nikoho nezajímal, zatímco dnes si nemůžu zahrát ani někde na narozeninách, aniž by se tam našel někdo, kdo ode mě čeká něco úžasně skvělého. Dřív jsem si tedy mohl dovolit víc experimentovat, nebo to někde, kde nic nefunguje, i trochu odzívnout. To by mi dnes už neprošlo. Ale zase si můžu víc vybírat, co dělat, s kým spolupracovat.

Působíte velmi skromně, ačkoli jste uznávaný a respektovaný umělec... jak byste sám popsal svoji povahu?

Jsem hravý, soutěživý typ, dovedu se rychle přizpůsobit možnostem. Snažím se vytěžit z hudebního i lidského materiálu maximum a odstranil jsem ze svého slovníku slovo nejde. V kombinaci s mojí přímočarostí a nezájmem o peníze a slávu je to dost výbušná směs, která občas způsobuje konfliktní situace.

Na jaké vlastnosti jste pyšný, s čím bojujete?

Pýcha je silné slovo, ale nelžu, nekradu, neměním své zlozvyky za výhody, nelze mě podplatit ani zastrašit a dovedu udržet svěřené tajemství. Mezi moje nejhorší vlastnosti patří lenost, prchlivost, netrpělivost, přecitlivělost a mnoho dalších lidských slabostí, které máme skoro všichni. 

Jste spíš optimista, nebo pesimista?

V životě zůstávám naivním optimistou, v práci jsem velmi skeptický pragmatik.

Z čeho je vám nejvíc smutno (s výjimkou politiky?)

Z věcí, které mohly být a nebyly (včetně politiky).

Co vám vždycky udělá velkou radost?

Dovedu se radovat z čehokoli, co je krásné.

Jaké roční období máte nejraději a proč?

Miluju jaro, léto, podzim, pak taky zimu, a když jsem třeba v Asii, tak ještě období dešťů.

Jak vypadá váš ideálně prožitý den?

Jéje, tak tuhle otázku nezvládnu. Já se snažím vyhnout stereotypu, takže vzorec ideálně prožitého dne, kterého bych se držel, je mi věc bytostně zcela cizí. A každému to vřele doporučuji.

Vídáte se často se svými dětmi? Jak spolu nejraději trávíte čas?

S dětmi bydlím, takže se vídáme často, ale s ohledem na jejich již nedětský věk toho společného času není tolik, kolik ho mohlo být v době, kdy ještě byly dětmi, kdybych jej všechen nevěnoval muzice. 

Jste rád, že se Vaše dcera Lucie  také věnuje muzice?

Radí se s Vámi někdy?

Tak ano, je mi to bližší, než kdyby třeba obchodovala s lehkými topnými oleji, ale že by si za mnou někdy přišla pro hudební radu, to si věru ani neumím představit. Má svoji hlavu.

S kým si teď aktuálně nejraději dáváte sklenku vína na dobrou noc? (viz píseň Křupavá srdíčka)

To je jen píseň. Na dobrou noc si dám radši čaj. Na víno jsem totiž fakt mlsný, takže ho piju jen vzácně, když potkám někoho, kdo je stejně mlsný jako já a trochu se ve víně vyzná.

Co musí mít a umět žena, aby Vás zaujala?

Měla by mít v sobě nějakou krásu, kterou nestaví na odiv, a kterou třeba ani každý není schopen vidět. Hlavně ale musí umět být ženou, v tom pravém smyslu slova ženskost. Nezajímá mě, co všechno umí, i když samozřejmě se vzdělanou ženou si popovídám lépe, ale ani to není vždy pravidlem. Když tak nad tím přemýšlím, vlastně je pár vlastností, které mám na ženách rád - postřeh, empatie a intuice. Možná teď přijdu o jistou část svých posluchaček, ale mně vůbec nevadí, když žena nedovede couvat a opravit mixér nebo přeinstalovat počítač.

V mém těle bydlí i básník, a toho vlastně nic než krása v podstatě nezajímá. Jeho ideálem by mohla klidně být i rozmazlená hysterka nebo zmalovaná fiflena.

Před jakými ženami berete „nohy na ramena"?

Před těmi, které se mi nelíbí? Nevím. Ale muži, kteří hledají u žen hlavně povyražení, by měli prchat před všemi, protože - jak praví klasik - máte jen dvě možnosti, jak se chovat k ženám: buď běháte vy za nimi, nebo ony za vámi.

Jaký znáte nejhezčí písničku o lásce?

Znám jich opravdu hodně, ale která z nich je nejhezčí? Netuším.

Pamatujete si na písničku, kterou jste napsal jako první?

Ano. Jsem rád, že ji nikdo neslyšel.

Jak dlouho vám obvykle trvá, než složíte novou písničku?

Dobrý text mi zabere průměrně tak pět set hodin nad papírem... i když v poslední době spíš tisíc. Hudba mi jde rychleji. A někdy to z člověka vyběhne naráz i za noc.

Máte při práci (skládání hudby, textů) nějaké obvyklé rituály?

No, mám, ale nic zajímavého, nepřevlékám se do ženských šatů ani se nepomalovávám válečnými barvami :-). Když to jde, zavřu se na pár týdnů či měsíců někde na samotě v horách, přes den se toulám a pak celé noci sedím, ohryzávám tužku, piju čaj a kouřím.

Kterou písničku jste složil naposledy?

Tu ještě neznáte, ale brzy se to změní. Poslední dva roky jsem psal hlavně prózu. Dopsal jsem knížku, v těchto dnech se právě tiskne. Jmenuje se My tři a já a je o našem nevšedním přátelství se Samsonem a Slávkem Janouškem. 

Ovládáte spoustu hudebních nástrojů, který je vám nejmilejší?

Obvykle ten, který právě držím v ruce.

Máte hodně kamarádů že šoubyznysu?

Hodně. Mezi nimi i pár přátel.

Jaký máte názor na pořady typu Superstar?

Nevím, co na to říct. Není třeba v tom hledat něco, co tam nemůže být. Já to občas taky sleduju, třeba když nemůžu najít ovladač, a často mě tam někdo i doopravdy zaujme. Proč ne? Kdo si hraje, nezlobí, a třeba to nějakému talentu pomůže k roli v muzikálu.

Ale znám profesní pozadí, tak to vnímám jako skvělou a levnou reklamu na zboží, které teprve vzniká.

Na co se nejvíc těšíte v létě? Chystáte se někam za hranice?

Určitě. Je třeba si to cestování užít, než nám zase z nějakých bezpečnostních důvodů zavřou hranice. Včera večer jsem například nakopl auto a odjel do Bratislavy na hokej. Ráno jsem si odskočil do Maďarska koupit chleba a klobásy a odpoledne jsem byl zase doma.

Příští týden vás čeká vás velký koncert v zámecké zahradě v Třeboni. Hrajete rád pod širým nebem?

Dá se říci, že ano, i když velké festivaly pouťového typu mě už tak nelákají, často tam pro samé stánky a kolotoče není slyšet, co vlastně hrajete. Ale tahle akce má být o něčem jiném, organizátor Pavel Barnáš bude slavit 20 let festivalu Okolo Třeboně a já se po letech vracím na jeviště s kapelou, tak chceme, aby ten koncert byl v trochu svátečnějším ladění.   

Na koho nebo na co se do Třeboně nejvíc těšíte?

V Třeboni to máme domluvené bez kolotočů a bez stánků u jeviště, tak se těším na to ticho a na to širé nebe.

Možná se tam stane i něco výjimečného, na této akci nikdy nebyla o příjemná překvapení nouze.

Co se vám honí hlavou, když vám diváci bouřlivě tleskají?

Obvykle nic, pokud diváci tleskají bouřlivě, znamená to, že i já jsem z té muziky ještě trochu v transu. A tak se jen snažím správně odhadnout čas, abychom se neklaněli příliš dlouho nebo krátce. Ten pocit z povedeného koncertu se obvykle dostaví až trochu později.

Co je vaším smyslem života?

Že by žít?

Vizitka

• Vlasta Redl, zpěvák, textař a skladatel, bravurně ovládá hru na spoustu nástrojů např. na kytaru, klávesy, piáno, mandolínu, tamburínu...
• Jako autor i skladatel spolupracoval s řadou zpěváků a skupin (např. AG Flek, Fleret, Hradišťan, Janoušek & Lenk...)
• Píše také knihy, scénickou a filmovou hudbu
• Žije na statku v Kobeřicích u Brna

Připravila Iva Vondrová

Foto: Profimedia, archív okolotrebone