velikost písma malá střední velká
Rozhovory
Setkání s Janem KřížemZahraju si Horečku sobotní noci
Autor: RedakcePo Pomádě, za níž jste získal Cenu Thálie, vás čeká druhá slavná "travoltovská" role. Představuje předloha, kterou všichni důvěrně znají z plátna či obrazovky, pro vás jako pro herce spíše výhodu, nebo svízel?
Vlastně obojí. A tím je taková role zajímavou výzvou. Uvidíme, jak tomu bude u Horečky, ale když jsem nastudovával Dannyho Zuka v Pomádě, uvědomil jsem si, že divákovi něco už dopředu dlužím: citace pohybu, typického smíchu nebo klíčových situací, detailů. Zároveň jsem ovšem věděl, že se tím nesmím nechat odvést od samotné role, uhnout k nějaké povrchnosti. To jsem nechtěl. Takže jsem se spíš snažil přicházet na to, jaký byl Travoltův přistup k té postavě, a tuto cestu ctít. Čili kromě toho, co do role vkládáte sám, nutně vytváříte i částečnou rekonstrukci předešlého výkladu jiného herce. Zajímavý úkol!
Jak ve vašich očích dopadá srovnání Tonyho z Horečky sobotní noci a Dannyho z Pomády? Jaké rozdíly mezi nimi jsou pro vás podstatné?
Pro mě bylo překvapivé, jak moc jsou ty filmy obecně spojovány. Asi to bude tím Travoltou. A také za to zřejmě může fakt, že šly do kin poměrně krátce po sobě. Protože jinak Horečku a Pomádu považuju za hodně odlišné. Celá Pomáda je jako popis jedné středoškolské generace daleko odlehčenější, všechno v ní je vyprávěno s velkou nadsázkou a hravostí. Kdežto humor v Horečce sobotní noci mi přijde trpčí, tragikomický, žádný velký happyend se tam nekoná. Oba filmy jsou taneční, oba vyprávějí o problémech a láskách mladých lidí, ale každý jakoby jiným jazykem. Přitom je zajímavé, že postavy Dannyho a Tonyho si tak vzdálené nejsou. Kdybych je měl porovnat podle toho, co o obou zatím vím, tak Dannyho vidím jako vyretušovanější a růžovější verzi Tonyho.
Čím vás Horečka sobotní noci vlastně zaujala, že jste se rozhodl o ni zabojovat na konkurzu?
Výzvou na Horečce je, myslím si, právě její autentičnost. Je pro mě reálným a zrovna ne moc lichotivým obrazem party obyčejných mladých lidí, kteří to nemají jednoduché. Nevědí, co s nimi bude dál, žijí v sebeklamech. Ale zároveň jsou jejich životní peripetie vyprávěny právě s tím trpkým humorem, který je nám Čechům hodně blízký. V tom je podle mého názoru kouzlo tohoto díla a v tom také pro sebe vidím hereckou výzvu. Řemeslně, tanečně, pěvecky je Horečka samozřejmě velká muzikálová prověrka. Pokud budeme chtít sehrát tenhle muzikál, jak je napsaný, tak si sáhneme až na kraj schopností.
John Travolta byl za výkon v roli Tonyho nominovaný na Oscara, všichni obdivovali především jeho taneční výkon. Budete dřít na tanečním sále více než obvykle?
Rád bych té postavě nezůstal nic dlužen. Což nebude jednoduché, protože i ve srovnáni s Pomádou je Horečka po taneční stránce opravdu velká síla. Tony má být "král diskotéky", tancování je tam hodně a mělo by být stylově čisté. Čeká mě tedy skutečně hodně práce na tanečním sále, na kterou se ale moc těším. Asi zase začnu pořádně běhat, ať naberu před zkoušením kondici.
V konkurzu na muzikál Horečka sobotní noci uspěla i vaše partnerka Marie Blahynková. Nepůjde o první společné představení. Je podle vás výhoda, či nevýhoda stát na jevišti se životním protějškem?
Asi obojím současně. Výhodou určitě je, že při práci vládne pohoda. Pracujete s někým, s kým se opravdu dobře znáte, takže dost věcí jde jednodušeji. Naopak určitá nevýhoda spočívá v tom, že pokud hrajete milostný vztah na jevišti se svou skutečnou přítelkyní, je těžší odhadnout, kdy začnete zatahovat na jeviště něco, co tam nepatří. To pak máte tendenci v emocích přibrzdit, aby jich tam nebylo víc, než má. Jenže zase hrozí nebezpečí, aby jich nebylo málo. Zkrátka řekl bych, že je asi těžší hrát velké emoce na jevišti s člověkem, se kterým mezi sebou už jedny emoce máte.
Náročné letní zkoušení Horečky se bude „týkat" i vaší společné fenky dogy Sayi. Nepřidělá vám práce starosti v péči o ni?
Už teď máme naplánováno, že budeme naši Sayu během zkoušení vozit na zahradu k mým rodičům. Naši tam tráví v létě hodně času. Horší to samozřejmě bývá přes sezónu, kdy spolu s Maruškou odcházíme večer do divadla. Ale někdy myslím, že když Sayu necháváme během představení doma, víc to trápí nás než ji. Ona je zlatíčko.
Jaroslav Panenka, tiskový mluvčí Divadla Kalich