Vždycky nejdřív hledám chyby u sebe. Marně :-)

Sympatický herec Filip Čapka (36) tráví dobrovolně a rád část letošních divadelních prázdnin na jevišti Švandova divadla. Ve hře Biomanželka s vervou hraje spisovatele Mojmíra, který se nechce smířit s tím, že na něj má vlastní žena stále méně času...

Filipe, skoro celé léto trávíte v divadle... Stojí to za to?

Stojí, a to z několika důvodů. Jenom teď nevím jak je podle priorit seřadit správně. Na prvním místě je to, že mě to představení strašně baví a jsou za to skvělé peníze. Obojí je „za prvé" a to je ideální kombinace. Myslím, že se podařilo - aspoň podle ohlasů - udělat něco, co má smysl, jak pro nás herce, tak pro diváky. A za další je parádní hrát s lidmi, s kterými tam hraji. Partička se sešla výborná.  

Říkal jste velké peníze?

Když se nacpete do správného projektu, můžete si slušně vydělat.

V téhle hře téměř neslezete z jeviště. Jak dlouho jste roli studoval?

Text byl náročnější, protože je tam hodně věcí převzatých z knihy Michala Viewegha. Čili je to jazyk literární, tudíž šroubovaný. Museli jsme se přesně držet textu, protože kdyby se přehodilo jen jedno slovo, celé by se to rozsypalo. Zatímco v jiných hrách můžu v dialogu mluvit, jak mi „huba narostla", tu a tam přehodit slovíčko, a obvykle to nevadí. Paradoxně je snazší učit se Shakespeara, protože jeho texty mají rytmus.

Mojmíra, který představuje typického muže, hrajete opravdu s vervou. Máte s postavou Mojmíra něco společného?

Všechno.

Není nic, v čem s ním nesouhlasíte?  

Ale ano, mám pocit, že by mu slušelo víc sebereflexe a sebezpytování. Třeba já se vždycky snažím nejdřív hledat chyby u sebe, sám sebe se ptám, zda náhodou nedělám já něco špatně... No a většinou zjistím, že nedělám.

Aha, takže vy jste dokonalý?

 No jasně :-).

Jste stejně jako Mojmír žárlivý?

Žárlivý nejsem, to tedy společné také nemáme. Já jsem totiž svou ukrutnou žárlivostí zničil kdysi svůj vztah, na kterém mi velmi záleželo, takže jsem se z toho poučil. Myslím, že dnes už není žárlivost můj problém.  

Jste stejně jako Mojmír tak ješitný?

Ano.

Jste milující manžel?

Ano.

Líbila se vaší ženě hra Biomanželka?

Strašně moc se jí to líbilo. Přišel se podívat i můj kamarád, který něco podobného prožívá i ve svém skutečném životě, takže jsem ho pro jistotu předem upozornil, co ho čeká, aby si třeba nějak nezkazil náladu. A i on mi pak potvrdil, že se mu to moc líbilo, že nevěděl, jestli se dřív smát, nebo přemýšlet nad věcmi, které žije. A takových ohlasů jsem slyšel víc. Hlavně chlapi mě po představení zastavují před divadlem a říkají mi: „Vy jste hrál můj život!"

Uměl byste žít s ženou, jako je Hedvika? Posedlou zdravým způsobem života?

Tak moje žena naštěstí není takhle vyhraněná, ale myslím, že bych dovedl s ženou, jako je Hedvika, žít. Proč ne? Vždyť ona je...

...hezká jako Petra Hřebíčková, která Hedviku hraje.

Tak to taky, ale v podstatě je to strašně milá, hodná ženská. A doufám, že na jevišti je vidět, že se ti dva mají rádi a jde jen o to, jak všechny ty blbosti kolem zvládnout. To, že se Hedvika zamilovala do biosvěta, přece nemůže být takový problém. Ono ta její bioposedlost je vlastně jen zástupná věc. Mnohem důležitější jsou archetypální věci, které hra ukazuje. Věčný souboj, jenž nastává v každém vztahu. Když jste zamilovaní, tak s tím druhým snídáte, večeříte, dýcháte... Zamilovanost je prostě neuvěřitelná. No a časem se pomalu koleje rozjíždějí, a je jedno, jestli najednou kvůli tomu, že vás zajímá bio, nebo že máte hodně práce či náročného koníčka. Najednou začne ve vztahu souboj o své teritorium, a to je chvíle, kdy láska ustupuje... Proto je potřeba si vždycky uvědomit, co je nejdůležitější, proč s tím druhým jsme ...

No jo, když ono existuje tolik lákadel, že někdy je pohodlnější nebojovat a neřešit a na lásku se vykašlat...

Takhle jsme si ten svět postavili, takhle to máme. Cigarety jsme si taky vymysleli sami a teď křičíme, jak jsou špatný. V tomhle jsme my lidi úplně primitivní!

Jaký vztah máte k bio módě? Baštíte kozí sýry?

Nulový. Věřím v intuici svého těla, přesně cítím, kdy mám úplně neuvěřitelnou chuť na maso - a tak si ho dám. Před zimou mám vždy velkou chuť na tučná jídla, v létě zase na zeleninu. Neřeším, jestli je to bio, hlavně že mi chutná! Ale je fakt, že tři roky bydlíme v domečku za Prahou a máme vlastní zahrádku. No a když jsem poprvé ochutnal kedlubnu nebo rajče ze své zahrady, málem jsem se zbláznil, jak to bylo dobrý. V životě jsem tak dobrá rajčata nepořídil v obchodě!

Mojmíra vytáčí zahradou posedlá ženy, čím vytáčí obecně ženy vás?

Už jsem řekl, že jsem ješitný  a přiznám ještě, že jsem - jako každý chlap - egoista. Vyžaduji určitý pocit svobody, hodně tolerance. Takže obecně mi na ženách nejvíc vadí sklon k majetnictví a omezování. I když je to vlastně moje sobectví. A vždycky si čas od času uvědomuji, jak moc je moje žena Zuzka tolerantní, protože to se mnou nemá vůbec lehké.

A nezneužíváte někdy její dobroty?

Asi někdy ano, ale snažím se jí to kompenzovat.

Co je podle vás nejdůležitější, aby se v partnerském vztahu nikdo necítil opomíjený, aby vztah fungoval?

Já jsem se vždycky nejvíc bál stereotypu. Vztah se musí pěstovat stejně jako ta rajčata, starat se o to, aby byl pořád něčím nový, zajímavý, a to je někdy strašně těžké.

Uměl byste odpustit nevěru?

Myslím že ano, už jsem to jednou dokázal...

Stihnete si v létě udělat čas i na rodinu, na dcerku?

Samozřejmě. Zrovna nedávno, hned jak jsem se vrátil z chlapské výpravy, jsem naložil dcerku Aničku do auta a jeli jsme na výlet. Má úžasné nápady, všemu rozumí a neustále zdůrazňuje, že je moc hodná. Její postřehy a slovní obraty jsou neuvěřitelné. Baví mě si s ní hrát a povídat. Určitě pojedeme celá rodina aspoň na pár dní někam na krátkou dovolenou, protože Anička miluje hotely. Hlavně ty, kde se do pokoje chodí „s kartou" :-). To jí musíme se ženou dopřát.

Zmínil jste, že jste se vrátil z chlapské výpravy...

No to je takový brutální čundr, na který se vydáváme s mými kamarády. Jeden je MuDr. A druhý MVDr. Ideální kombinace s mým povoláním. Denně nachodíme s plnou bagáží tak 35 km. Máme v plánu obejít celou republiku. Vyšli jsme před třemi lety od nás z Kozomína a letos jsme se dostali na Šumavu na Lipno. Tam zase za rok budeme pokračovat.  

Takže nejraději relaxujete na výšlapech v horách?

Ano, ale úplně nejlepší relax je pro mě sednout na motorku, choppera, a vyrazit s kamarády na vyjížďku. Jsou to kluci z úplně jiného světa, než je ten divadelní, a to mě na tom nejvíc baví. Jen kdyby ty silnice byly lepší, aby se lépe jezdilo! A samozřejmě i tuhle svoji velkou vášeň pro motorky stíhám zase jen na úkor rodiny...   

Co byste si ještě přál, o čem sníte?

Někdy mám pocit, že už jsem si všechno splnil. Ženu mám hodnou, dcerku zdravou... Vždycky jsem chtěl mít dům, ideálně kousek od města, což se mi také splnilo. Kozomín je 20 minut autem od Prahy, je to skvělá vesnice, lidé jsou tady famózní. Když je čas, chodíme si se Zuzkou sednout do místní hospůdky popovídat si s místními. Tak snad ještě ten džíp by mohl stát u baráku :-). Vlastně ještě jeden sen mám, a sice pořídit si československého vlčáka. Ale to až budu v důchodu, protože velkému psovi se musíte věnovat. To není jako naše několikatýdenní Rozárka... Tu jsme pořídili hlavně kvůli Aničce, je to štěně jorkšíra a bišonka, asi moc nevyroste, takže ji manželka může v tašce nosit všude s sebou.

A máte nějakou vysněnou roli?

Mně se fakt všechno splnilo. Uvidím, co život přinese. Akorát bych si ještě někdy moc rád zahrál s Bolkem Polívkou. Když jsem byl na gymplu, byl u nás doma v Ostravě na návštěvě. Jsou totiž s mým tátou spolužáci. Večer se hrálo představení Šašek a královna a Bolkovi vybouchli dva účinkující, kteří měli hrát jakoby diváky z obecenstva. A tenkrát mi Bolek nabídl, zda bych nechtěl zaskočit. To bylo v době, kdy jsem zatím jenom snil o tom, že bych také jednou mohl být herec. Souhlasil jsem a večer na jevišti vedle Bolka zažil nezapomenutelných třicet minut! Když jsem se v noci vrátil domů, bylo mi tak divně smutno, tak se mi po Bolkovi stýskalo, že jsem tenkrát brečel do polštáře. Fakt. Bolek má totiž v sobě neuvěřitelný dar. Kdo ho pozná, má pocit, že ho zná celý život, a hrozně se mu po něm pak stýská!

S manželkou Zuzanou, která je také herečka, si společně zahráli ve filmu Mamas&Papas režisérky Alice Nellis

Filip Čapka

• Narodil se ve znamení Střelce
• Vystudoval gymnázium a JAMU
• Jeho otec (Jiří Čapka), strýc (Vladimír) i bratr (Michal) jsou také herci
• Hrál v divadlech v Olomouci, Brně, Ostravě a Praze, nyní je v angažmá v pražském Švandově divadle
• Je nositelem ceny Thálie 2004 pro mladého činoherce do 33 let
• Zahrál si v seriálu Dokonalý svět, Místo nahoře a ve filmech, např. Román pro muže, Mamas & Papas, Kuky se vrací
• S manželkou Zuzanou, která je také herečka, a dcerkou Aničkou (5,5 let) bydlí v Kozomíně

Připravila Iva Vondrová

Foto: ISIFA, archív Švandova divadla