Vypadám jako rváč, ale rozhodně jím nejsem

Herec Martin Stránský (43) dojíždí za prací každý den z Plzně do Prahy. Přesto by neměnil. V západočeské metropoli, kde si pořídil byt a kousek odtud i chalupu, je s přítelkyní spokojený.

Čtenáři vás znají především ze seriálů Ordinace v růžové zahradě a Doktoři z Počátků, kde hrajete doktora Otu Kováře. Konzultoval jste někdy svou roli se skutečným lékařem?

Bohužel žádného neznám. A k lékařům nechodím, abych je nezdržoval. Tedy pokud mi nehrozí něco vážného. Za život jsem byl v nemocnici jen dvakrát - v dětství s mononukleózou a později se zánětem slepého střeva. S rýmou nebo angínou si poradím sám, protože odmítám cpát se chemií. Navíc mám na některé léky alergii, tak se jim snažím vyhýbat.

Otu Kováře stíhala jedna životní rána za druhou a uzavřel se do sebe. Jak byste se s takovým těžkým osudem popral vy sám?

Také bych se uzavřel do sebe. Jsem introvert a vlastně jsem pořád uzavřený do sebe.

A vytočit se dokážete?

Například nemám rád, když mě někdo omezuje v jízdě na dálnici. Denně dojíždím z Plzně do Prahy, a když jsem v časové tísni, bývám i agresivní, pokud se mě někteří řidiči kamionů snaží vychovávat. U ostatních řidičů už jsem vysledoval, co od nich mohu čekat podle toho, jestli se dívají do zpětného zrcátka. Někteří ho vůbec nepoužívají. A to nemluvím o blinkrech. Zrovna dneska jsem se v pět hodin ráno potkal na Jižní spojce v Praze s paní, která blinkry nepouštěla. Naštěstí jsem ještě nedospěl do fáze mého kamaráda, výborného pianisty. Jednou jel za pánem, stejně ignorujícím blinkry. Po jeho zběsilém přejíždění z pruhu do pruhu to zhruba na osmnácté křižovatce nevydržel, vyskočil z auta, došel k vozu onoho pána, strčil okýnkem hlavu dovnitř a zařval: „Stejně to nepotřebuješ, debile!" a ulomil mu páčku od blinkru. Tohle tedy nedělám, ale ulevuji si slovně.

A nikomu byste neublížil? Někdy z vás jde strach...

Ne, nemám na to povahu. Jednou jsem se popral, tekla krev a od té doby mám z násilí strach. Když mám ve scénáři rvačku, je mi fyzicky špatně. Možná vypadám jako rváč, ale rozhodně jím nejsem. Teď si vybavuji, jak jsem stál svým vozem na Strossmayerově náměstí. Najednou přijel cyklista, u mého auta slezl, kolo mu upadlo a řídítky mi poškodil dvířka od nádrže. Vylezl jsem a slyšel, jak koktá: „Já jsem nechtěl." Byl jsem vzteky bez sebe: „Jak nechtěl? Mám chuť vám kolo rozšlapat, protože finančně to vyjde nastejno!" Křičel jsem na něj, ale samozřejmě jsem ho pustil.

Prázdniny jsou v plném proudu. Kam se chystáte na dovolenou?

Nikam. Těšil jsem se, jak si budu o divadelních prázdninách užívat, ale přišla nabídka na seriál Doktoři z Počátků, takže celé prázdniny točím. Zrovna celý minulý týden jsem vstával ve čtyři, abych byl v Praze na pátou. To byla moje smrt. Budu doufat, že si alespoň v zimě najdu čtyři dny, abych vyrazil do hor na lyže.

To si tedy moc neodpočinete. Proč se nepřestěhujete do Prahy, abyste alespoň nemusel dojíždět?

V Plzni mám přítelkyni, stálé divadelní angažmá a také se tam kvůli mně přestěhovali rodiče z Jílového, tak jim přece neuteču.

Jezdíte stále na motorce?

Jezdím, ale letos jsem ji ještě nevytáhl. Nebyl čas.

Baví vás rychlá jízda?

Nejsem sebevrah a nechci být dárce orgánů. Navíc mám choppera, s nímž je ideální jet rychlostí 60 km/h, kdy se kochám krajinou a zjišťuji, jak je naše republika krásná. A nejvíce si to užívám s přítelkyní Martinou za zády, případně i s naším psem. Teď ale uvažuji, že pořídím Martině vlastního menšího choppera, protože po něm touží.

Kde se vám na motorce líbilo nejvíce?

Vloni jsme si nechali s kamarádem naložit stroje do vlaku a přes noc dojeli do Popradu. Za týden jsme si projeli nádherné trasy ve Vysokých a Nízkých Tatrách, Malé a Velké Fatře a po ose dojeli do Plzně. Byla to jedna z nejkrásnějších dovolených.

Nebolí vás zadek po takové dlouhé cestě?

Kdepak. Pořídil jsem si speciální pohodlné sedlo, i když mohlo být vyhřívané. Dokoupil jsem si totiž vyhřívané rukojeti, takže mě v chladu nezebou ruce, a je to paráda. S kamarádem plánujeme, že příště se necháme dovézt až do Košic.

Chystáte ve svém životě nějaké změny?

No pravděpodobně pracovnu přestavíme na dětský pokoj, protože bychom rádi s přítelkyní založili rodinu.

Pokud vím, nedávno jste si koupil ještě chaloupku, kam jezdíte relaxovat...

Bude to už tři roky a leží asi 50 km od Plzně směrem na západ k Německu. Teď tam momentálně probíhá rekonstrukce, protože jsem si pozval jednoho pána, aby mi pomohl s podlahami. Tři hodiny je brousil, když vtom nám shořela celá elektrika. Byla ještě ve starých hliníkových drátech. Takže jsem musel povolat ještě elektrikáře a zedníka. Zednické práce bych určitě zvládnul sám, jsem manuálně zručný, ale bohužel na to nemám čas. Bude ještě dlouho trvat, než to tam dáme dohromady. Máme u chalupy i velkou stodolu a zahradu, pořád bude co dělat!

Uvažujete, že se tam jednou přestěhujete?

Možná. Rozhodně tam přítelkyně hodlá strávit mateřskou dovolenou. Je tam nádherná příroda. Vesnice je úžasná v tom, že v ní není obchod, ani hospoda, pouze dva rybníky na návsi a samí rekreanti.

Vizitka:

• Narodil se ve znamení Vodnáře 11. února 1970 v Jihlavě.

• V mládí hrál závodně volejbal.

• Vystudoval gymnázium a DAMU. Dál vedla jeho cesta do Divadla J. K. Tyla v Plzni (Pohled z mostu - za herecký výkon získal Cenu Vendelína Budila a nominaci na Cenu Thálie), hostuje v pražském Divadle pod Palmovkou.

• Nyní ho můžete vidět v seriálech Doktoři z Počátků a Ordinace v růžové zahradě. Zahrál si také v pohádce Peklo s princeznou nebo ve filmu Habermannův mlýn.

• Od roku 1994 se věnuje dabingu. Jeho hlasem promlouvá například MacGyver, Steve Irwin z Lovce krokodýlů, Eric Dane z Chirurgů nebo dr. House. Dvakrát získal za dabing cenu Františka Filipovského.

Připravila: Jana Hájíčková   Foto: archiv TV Nova