V divadle žádnou protekci nemám

Sympatická herečka Kristýna Hrušínská (28) propadla stejně jako její dědeček Rudolf Hrušínský, tatínek Jan Hrušínský i maminka Miluše Šplechtová herectví a divadlu. Není divu, že se staly hlavním tématem našeho rozhovoru. Ale řeč byla i o ctitelích a koníčcích...

Nevadí vám, když začneme u vašeho dědečka?

Vůbec ne.

Jaká vzpomínka na dědu se vám vybaví?

Těch je strašně moc, tak třeba Vánoce - to se v domě vždycky sešla celá rodina, táda - tak jsme dědovi říkali - seděl ve svém modrém křesle, my děti kolem něj lítaly, křičely a těšily se na dárečky. A táda vždycky, když jsme prolétly kolem, jen nevrle zavrčel: „Bacha, nohy!"
Jaký byl?

No, táda hodně pracoval, takže nebyl moc doma. Ale v létě jsem s ním jako malá pobývala v Plané nad Lužnicí na chalupě a chodila s ním na ryby. Jednou mu bábinka udělala těsto, přidala do něj kardamom a mně to těsto strašně vonělo a pořád jsem uždibovala, až jsem mu celou návnadu na ryby snědla. Abych řekla pravdu, netvářil se moc nadšeně.J Byla jsem ještě malá holka, takže mě mrzí, že jsem si s ním nestihla popovídat, třeba o herectví, o životě u kočovné společnosti. Umřel, když mi bylo devět let.

Určitě by byl pyšný na vaše rodinné divadlo... Co vás v divadle nejvíc baví - zkoušky, premiéry...?

Mně se hrozně líbí náš kolektiv lidí, kteří v divadle hrají a pracují. Baví mě sem do divadla chodit, cítím, že i ostatní kolegové jsou tady rádi. Nepěstujeme žádné pomlouvání, podrazy. Baví nás hraní, a když herce baví hrát, odráží se to na divácích, kteří se pak taky baví. A to je nejdůležitější - aby divák odcházel z divadla pobavený, a ne zmatený, otrávený a v depresi.

A působíte ve vašem rodinném divadle jenom jako herečka, nebo pomáháte i v jiných profesích?

Jeden čas jsem vypomáhala v obchodním oddělení, ale nyní se soustředím jen na hereckou práci. Například kulisy tahat nemusím, na to tady máme silné kluky. :-)

Po boku svých rodičů Jana Hrušínského a Miluše Šplechtové stojí v představení Komedianti, kde hraje jejich dceru

O rodinných vazbách v kočovném divadle vypráví i hra Komedianti, ve které hrajete spolu se svými rodiči. Je to výhoda hrát v rodinném divadle, kde je navíc tatínek šéf?

Výhoda je v tom, že mám kde hrát. Vždyť dědeček také začínal hrát jako dítě v divadelní společnosti svých rodičů a díky mému tátovi v té tradici pokračujeme. V tomto ohledu jsem náramně spokojená, mám možnost zahrát si pěkné role.

Je na vás táta v roli režiséra hodnější než na kolegy?

Tak to určitě ne, myslím, že nedělá žádné rozdíly. Nedal by mi roli, na kterou bych se nehodila nebo bych ji nezvládala, v tomhle ohledu žádnou protekci nemám. Ostatně před časem mi právě máma připomněla, že v divadle si na maminku a dceru nehrajeme. V portále se o mě, těsně před výstupem na scénu, zničehonic opřel jeden kolega. A já z legrace volala: „Mami, pomoc!" A máma mě hned utřela: „Tady nejsem tvoje máma, ale kolegyně!" A nepomohla mi. :-)

Předpokládám, že divadlo je téma i ve vašich rodinných diskuzích - co na to vaše sestra a bratr? Necítí se trochu mimo?

Pozor, moje sestra Bára si už jako malá holka zahrála v jednom televizním filmu, takže hereckou zkušenost má. A do práce v divadle se zapojuje také - studovala design a v poslední době všechny naše divadelní plakáty a pozvánky graficky navrhuje ona. Bratr Nikola už se natrvalo odstěhoval do Austrálie, takže ten se zapojit nemůže. Je to škoda, protože on má dobré nápady a všechno si pamatuje. Neznám člověka, který by znal tak přesně hlášky ze všech českých filmů jako on. Občas mě zkouší, to mi třeba zničehonic přiletí esemeska: Stále kvoká, stále kvoká! A já přemýšlím, hrome, z jakého je to filmu? To přece znám! A třeba za pár týdnů si vzpomenu a odepisuju mu: Jáchyme, hoď ho do stroje!
Vystudovala jste průvodcovství. Chtěla jste někdy pracovat v cestovním ruchu?

Líbilo se mi pracovat jako průvodkyně, vyzkoušela jsem si to první rok po maturitě. Je to kombinace historie a cestování, obojí mě baví. Ale nakonec jsem se dostala na DAMU a všechno bylo jinak. 
Máte nějaký herecký sen?

Víte, že žádnou vysněnou roli nemám? Ale líbilo by se mi třeba natočit nějakou pěknou pohádku, princeznu jsem ještě nehrála. Uvidíme, jaké nabídky v budoucnu přijdou.  

Jaký humor máte ráda?

Mám ráda Cimrmany, to je geniální humor! Celou střední školu jsem místo tělocviku chodila stát do fronty před Divadlo Járy Cimrmana a čekala na pořadová čísla, abych si po vyučování mohla jít koupit vstupenky. Každý měsíc jsem byla u nich v divadle. A strašně se mi líbí Chaplinovy staré černobílé grotesky i jeho filmy.

Jste půvabná žena - máte hodně ctitelů?

Hm, teď nejsem zadaná ani zamilovaná.

Nevěřím...

Zatím jsem toho pravého asi nepotkala. Asi každý má za sebou nějaké nevydařené vztahy. Beru to tak, že až to přijde, tak to přijde...
A jaký typ mužů se vám líbí?

Rozhodně nezáleží na vzhledu, musí mít něco, co mě zaujme. Prostě to musí zajiskřit...

A kdyby vám nějaký tajný ctitel chtěl udělat radost třeba ke svátku zamilovaných, na sv. Valentýna...

...tak mi může poslat kytici, nejraději tulipány. :-)

Co děláte, když si chcete od všeho odpočinout?

Hrozně ráda jezdím k nám na chalupu do jižních Čech. Vezmu si s sebou našeho psa Emu, chodíme spolu na procházky, naštípu dříví... to je pro mě nejlepší relax. Ráda si rekreačně zahraju i tenis a poslední dobou si občas zahraju na saxofon.

Jak jste se dostala ke hře na saxofon?

Na DAMU jsme měli orchestr, všichni na něco hráli a já uměla jen trochu na klavír. A moc se mi líbil kamarádův saxofon. Zkoušela jsem na něj hrát, dlouho mi trvalo, než jsem vydala první tón, ale chytlo mě to, naučila jsem se pár skladeb. Kamarád mi pak sehnal saxofon a začala jsem hrát ve školním orchestru. Po škole jsem ho hodně zanedbávala, až vloni na podzim měl v našem divadle premiéru kabaret Vysílá studio Jezerka. A tam jsem zase dostala možnost svoji hru na saxofon, přesněji tu jedinou skladbu, kterou pořádně umím, předvést.

V novém představení Cesta kolem světa exceluje na jevišti s kolegou Vaškem Liškou

Co nového připravujete v divadle nyní?

Právě máme po premiéře nové hry hru na motivy verneovky Cesta kolem světa od Jiřího Janků. Hlavní hrdinka Femina Jones se rozhodne, že objede celý svět za méně než 80 dní, aby dokázala, že jsou ženy schopnější než muži. A cestou na každé zastávce zažívá veselá dobrodružství. Myslím, že se hra povedla, diváci se skvěle baví. Režírovala ji moje kamarádka Tereza Němcová.

Kristýno, co všechno byste chtěla stihnout v příštích deseti letech?

Jejda, kolik mi už bude? No tak za deset let bych asi chtěla mít dítě. Vedle sebe bych chtěla mít příjemného, spolehlivého muže. A navrch bych ráda dostala nějakou pěknou roli.

Vizitka:

• Narodila se v roce 1985 v Praze ve znamení Ryb.
• Hraje v Divadle Na Jezerce, které založil a šéfuje mu její otec Jan Hrušínský. Hostuje také v Národním divadle.
• Vidět jste ji mohli v televizních seriálech Nemocnice na kraji města - nové osudy, Vyprávěj nebo v televizním filmu Hodina klavíru.
• Ráda cestuje, naposledy obdivovala krásy Mexika. Často jezdí do Londýna a téměř nikdy tam nevynechá představení Fantom opery.

Připravila: Iva Vondrová   Foto: Pavel Ovsík a archiv Divadla Na Jezerce