Umím číst lidem v očích

Povídání s Felixem Slováčkem mladším (30) patřilo k příjemným zážitkům. Je milý a zdvořilý, ale také zábavný a vtipný. Stejně jako jeho otec se věnuje vážné hudbě - zpívá, hraje na saxofon, klarinet a na klavír. Po vzoru maminky zase hraje v Divadle Semafor a těší ho, když se lidé v hledišti smějí a dobře se baví.

Myslela jsem, že všichni muzikanti vážné hudby jsou spíš introverti... Jak se stane, že se seriózní muzikant převlékne za Polednici a vyleze na jeviště bavit diváky?

Když chci hrát divadlo, nemůžu být introvert, to na jevišti nejde. Já jsem povahově spíš takový... náladový. Mimochodem co se týče role Polednice, kterou hraji v představení Kytice v Divadle Semafor - hraju v ženském kostýmu a botkách na kramflících a strašně mě z toho bolí záda. :-)

Vy jste náladový? A co děláte, když máte špatnou náladu?

No někdy jsem trochu bručoun, ale to si dovolím jen doma. V práci to nejde, naopak - když hraju na koncertě nebo v divadle, nálada se mi vždycky hned zlepší.

Seznamujete se snadno s cizími lidmi?

Většinou dám na první dojem. Hodně se dívám lidem do očí a asi v nich i umím číst - a co si v očích přečtu, od toho se odvíjí další komunikace. Když mi někdo hned na začátku nesedne, má to se mnou těžké, ale když to zajiskří, nemám problém se seznamovat a povídat si...

Bylo pro vás odmalička zřejmé, že se vydáte na hudební dráhu?

Hudba byla jasná volba, my jsme v rodině všichni muzikanti. Děda Karel Patras, táta mámy, byl harfenista v České filharmonii, vážený profesor AMU. Babička Věra zpívala ve sboru, máma hrála a zpívala v Semaforu, táta je uznávaný muzikant, sestra Anička studuje na konzervatoři pop zpěv. Já začal v patnácti studovat na konzervatoři hru na klarinet, jenže v té době jsem taky zpíval a hrál na kytaru ve své rockové kapele Nails. To mě strašně bavilo, hráli jsme vlastní věci i převzatý písničky, a já už sám sebe viděl jako slavnou rockovou hvězdu. Jenže pak začalo být studium na konzervatoři náročnější a musel jsem začít pořádně cvičit, aby mě nevyhodili. Už jsem neměl na kapelu čas. A rocková hvězda spadla na tvrdou zem...

Ale zato jste zdárně vystudoval.

Vystudoval jsem hru na klarinet, nejdřív na konzervatoři, pak na AMU. Mezitím jsem byl i na stáži v Oslu. Hudba je pro mě velmi důležitá, ale jsem moc rád, že jsem dostal šanci hrát i v divadle. Baví mě to a jsem nadšený, když se lidi smějí.

Na jaké koncerty rád vzpomínáte?

Úplně úžasné byly koncerty v Číně, kde jsme byli na turné se symfonickým orchestrem. Lidé tam umějí dát najevo své nadšení. Skvělé publikum je také ve Španělsku, tam, když umíte, velmi vás obdivují. Tleskají ve stoje, ovace neberou konce. Mě to těší, protože ti lidé nás neznají, neví, kdo je to Slováček, a přesto přijdou a dají vám najevo své uznání. Beru to jako takovou satisfakci, že naše práce a to, co umíme, má smysl.

Viděla jsem vás v Divadle Na Jezerce v bláznivé revue Vysílá studio Jezerka. Dlouho jsem se tak nepobavila a oceňovala jsem váš smysl pro humor. Jak jste se v tomhle kabaretu ocitl?

Moje kamarádky Dáša Zázvůrková a Jana Malá dostaly nápad udělat veselou revue s písničkami a přizvaly mě ke spolupráci. A protože už mám i hereckou zkušenost z Divadla Semafor, dostal jsem v představení roli muzikálového zpěváka. To je něco jako „diagnóza". Zapojila se i moje sestra Anička, která pro revue vymyslela, natočila a sestříhala všechny filmové dotáčky. Ohlasy byly výborné, tak jsme moc rádi, že se představení bude hrát pravidelně.

Co vás vždycky spolehlivě rozesměje?

Tak třeba divadelní hry pana Suchého, ve kterých hraju v Divadle Semafor. V jeho textech je tolik fórů, že mě vždycky dostanou. Pořád se od něho učím, on je úplně geniální, stejně jako je úžasná paní Jitka Molavcová.

V Divadle Semfor řádí jako vodník

Vy se pořád držíte divadla...  Co vás pobaví v běžném životě?

Můj syn Felix. Jsou mu dva a půl roku a je to naše zlatíčko. Když přijdu večer domů, letí ke mně a křičí: „Tatínek přišel!" a já ho hned musím popadnout a vyhodit několikrát do výšky, protože on má teď období, kdy všechny hračky háže do výšky a sám chce taky lítat tak vysoko. Je s ním legrace.

Omlouvám se za osobní otázku - svatbu se svou partnerkou Kateřinou Málkovou neplánujete?

Zatím ne, my jsme takhle v pohodě.

Čím vás zaujala?

Poznali jsme se na AMU, Kateřina vystudovala hru na varhany. Ale hraje v rockové kapele Mysty Ways. Líbilo se mi na ní, jak je upřímná, co na srdci, to na jazyku, s ničím se moc nepárala... A taky se skvěle stará o našeho syna.

S partnerkou Katkou a synem Felixem

Vám se tedy líbí rázné ženy...

Mně se líbí všechny ženy. :-)

Jestlipak taky doma s něčím pomáháte, když máte tolik práce...

Jasně, občas něco dobrého uvařím. Nejraději mám asijskou a středomořskou kuchyni. Vždycky všem chutná.

Kde jste se naučil vařit?

Mě vždycky bavilo pozorovat mámu, jak vaří, hodně věcí jsem od ní odkoukal. Ona totiž vaří výborně. Dokonce jsem v patnácti chvíli váhal, zda nemám jít na kuchaře, opravdu. My totiž máme v rodině samé skvělé kuchaře - můj bratranec Marek Patras vaří v restauraci u Zdeňka Pohlreicha. A sestra Anička už skoro vaří taky tak dobře jako maminka!

A co tatínek?

Tatínek si leda tak ohřeje párky. :-)

Jak nejraději trávíte s rodinou volný čas?

Buď jdeme někam na procházku, nebo jedeme na chalupu k našim. Kateřina by ráda jela třeba na hory, ale na to já nemám čas a ani nemůžu. Kdybych si zlomil ruku nebo prst, je to v pytli. Na lyže prostě nesmím.

A co v létě?

Letní dovolené stíhám. Předloni jsme byli i se synem v Chorvatsku a vloni pak sami dva s Katkou na Kypru. To jsme si opravdu užili, vlastně to byla naše první velká společná dovolená.

To jste nikde nebyli, když jste spolu chodili?

My spolu chodili necelý rok a pak už se narodil malý Felix. Tak jsme toho moc nestihli. Ale abych nezapomněl, byli jsme spolu na dovolené v Černé Hoře, kde jsme chodili po horách.

Osvědčila se vaše maminka v roli babičky? S dětmi to musí umět.

No jasně, hlídá ráda, Felix ji má moc rád. Ale máma ještě sama hodně pracuje a hraje pro děti, takže rozhodně nehlídá pořád.

Tak ještěže má malý Felix hodnou tetu Aničku...

Anička chodí do školy a má spoustu dalších aktivit, takže ta vůbec nemá čas. Natáčí krátké spoty, sama si k nim píše scénáře a sama si filmy i stříhá. Je strašně šikovná.

Co nového teď připravujete? Máte v hlavě nějaký plán?

Chystáme nový muzikál Sněhová královna, máma bude hrát hlavní roli. Od roku 2003 to bylo po tři roky nejprodávanější album, a tak nás napadlo převést ty písničky na jeviště. Je to muzikál pro děti i dospělé a napadlo nás zmínit v něm nenápadně i aktuální téma globálního oteplování. Já jsem spoluautor hudby, skládali jsme ji spolu se Zdeňkem Bartákem. Možná si v muzikálu i zahraju, to záleží na režisérovi Lumíru Olšovském, zda mě obsadí. Premiéra by měla být v září v Divadle Hybernia, srdečně všechny čtenářky zvu!

S otcem se potkávají na jevišti

Na co se nejvíc těšíte právě teď?

Připravujeme se na hudební festival do Ruska, už jsme tam měli turné a dopadlo skvěle. Tátu v Rusku strašně uznávají. Také budu dirigovat koncert Nezmarů a Severočeské filharmonie, budou to tři unikátní koncerty. S kamarády připravujeme mezinárodní hudební festival Eduarda Nápravníka, významného skladatele a dirigenta. Tady ho nikdo moc nezná, ale v cizině je velmi slavný, tak ho chceme propagovat i tady u nás v Česku. A taky bych se dál věnoval herectví a víc se v něm zdokonaloval. Líbí se mi ta možnost odskočit si od vážné hudby do divadla. Ale hlavně už se těším na jaro, doufám, že se zima neprotáhne.

Vizitka

• Je členem Pražského saxofonového kvarteta, zpívá a hraje s Big Bandem Felixe Slováčka, vystupuje také s filharmonií a symfonickými orchestry.
• V divadle Semafor, ve kterém kdysi hrála i jeho maminka Dagmar Patrasová, ho můžete vidět ve třech představeních - Kytice; Kdyby tisíc klarinetů; Rytíři z Blaníku a krasavice Lída. Účinkuje i v muzikálu Kapka medu pro Verunku a v Divadle Na Jezerce v revue Vysílá studio Jezerka.
• Je  uměleckým ředitelem mezinárodního  hudebního festivalu Eduarda Nápravníka a člen Tria Eduarda Nápravníka
• S přítelkyní Kateřinou a synem Felixem žijí v Praze.

Připravila: Iva Vondrová   Foto: Pavel Ovsík, ČTK a archiv Felixe Slováčka