To jste mě měly vidět v šedesáti!

Zpěvák a herec Josef Laufer (71) už má věk na odpočinek. Přesto stále hraje divadlo, koncertuje a sportuje. Jeho recept spočívá ve spokojeném manželství, které mu klape už 44 let.

V současné době excelujete v hlavní roli představení Columbo - Vražda na recept v Divadle Broadway. Od herce Petera Falka ze stejnojmenného amerického seriálu jste k nerozeznání. Jak dlouho jste se učil jeho napodobení?

Do fyzického přizpůsobení jsem vplul velmi rychle, protože Columba mám moc rád. Ale bál jsem se, aby nedošlo k plagiátu. Konzultoval jsem to se svojí chytrou horákyní, mojí manželkou, která je výtvarnice a velká divadelnice a došli jsme společně k závěru, že Commedia dell'arte (pozn. red. komedie profesionálních herců) má také svého Pantaloneho a Columbo nemůže být jiný, než jak jsou na něj diváci zvyklí. Jeho úspěch tkví v načasování. Vypadá, jako když přemýšlí, ale ve skutečnosti už má všechno vymyšleno. Nejedná se o dramatické pauzy, ale o lišácké. Columbo kouká do země a říká si pro sebe: „Tak vy jste byl mimo město a nikdo vás nemohl najít." Pak zvedne oči a prohlásí: „Tak kde jste byl?" Princip postavy,je v načasování. Diváci vidí ztělesněného Columba, což mě velmi těší.

Roli s vámi alternuje Dalibor Gondík, ale diváci si v předprodejích přejí vidět vás. To je velká pochvala.

Rozdíl je jen v tom, že jsem Peteru Falkovi vizuálně blíž než Dáda. Jinak Dáda správně zvolil formu mladého poručíka, který se svými pohyby také blíží originálu a je nesporně dobrý herec.

S postavou Columba máte společnou vášeň - kouření doutníků, ale Dalibor je nekuřák. Možná i v tom máte výhodu.

Omyl, jsem také nekuřák. Sice jsem celý život kouřil doutníky, ale před pěti lety jsem přestal. Zapálím si jen příležitostně v roli, anebo na koncertě. Neumím si představit, že bych zpíval New York a nekouřil doutník.

Kouřil jste zhruba 45 let. Jak jste dokázal po tak dlouhé době přestat?

Nemůžu si hrát na hrdinství, konec přišel sám od sebe. Zkoušel jsem v americké verzi muzikálovou roli Polónia v Hamletovi, která byla náročná jak pohybově, tak díky angličtině. Denně se zkoušelo deset hodin a každou volnou chvilku jsem kouřil. Do premiéry jsem se tak překouřil, že jsem na doutníky přestal mít chuť. Znovu už jsem ji nedostal.

Je neobvyklé, že jste celý život kouřil jen doutníky.

Kdepak, začínal jsem s cigaretami. Vyměnil jsem je za doutníky až v roce 1961, kdy jsem jako student DAMU točil delší dobu na Kubě film a zdejší tradice mě k tomu přiměla. A jsem tomu rád. Kouření doutníků je zdravější, a proto jsem nikdy neměl problém s plícemi. Za tu dobu se v doutníkách vyznám. Stačí, abych si na něj sáhl a poznám jeho kvalitu. Tehdy jsem ale ve filmu neúčinkoval, štáb si mě s sebou vzal jako tlumočníka do španělštiny. Ovládal jsem ji celkem slušně, protože maminka byla Španělka. Doma jsme v dětství mluvili anglicky, pak se přidala čeština a španělština.

Je úžasné vyrůstat v dvojjazyčné rodině. Možná proto bylo pro vás jednodušší naučit se výborně ještě německy.

Ano, ale nikoliv výborně. To se dá říct jen o lidech, co v daném jazyce vyluští křížovku. Ale já bych si na ni netroufl. Spíš bych to nazval citem pro jazyk. Nikdy jsem nedržel v ruce učebnici němčiny, ale stačilo mi jazyk poslouchat. Neříkám, že ho umím, ale domluvím se s ním.

Učil jste jazykům i svou dceru?

Samozřejmě. Umí perfektně anglicky, protože komunikuje s celým světem. Je humanitární pracovnicí na mezinárodní úrovni a má na starosti rozvojové země. Kvůli ní sledujeme zprávy, protože jezdí na nebezpečná místa. A španělštinu bere jako hru. Něco málo se naučila, a tak si spolu občas promluvíme z legrace španělsky.

A na vnoučata mluvíte jak?

Jenom česky, protože vnoučata mám zatím jen ze strany nevlastního syna a zas tak často je nevídám. Navíc se učí angličtinu ve škole.

Jste herec, zpěvák, scénárista, režisér, tlumočník, moderátor a textař. Čím se cítíte být víc?

Kdybych jednu z těchto věcí dělal pořádně, asi bych byl hodně dobrý. Jednou jsem si do divadelního programu napsal: Kdybych měl talent, tak se nebudu vytahovat.

Jste příliš skromný. Čemu se tedy teď věnujete nejvíc?

Ze všeho nejvíc jsem teď aktivní asi ve všem dohromady.. Od té doby, co jsem natočil swingové album, se mi ozvala řada swingových orchestrů, abych s nimi koncertoval. Rovněž vlastním nahrávací studio, kde vznikají reklamy a audioknihy, jako například Údolí včel nebo Odysea. Také jsem dopsal autorskou divadelní hru Hlediště, kterou bych chtěl od září začít zkoušet. Při Hamletovi jsem viděl dívky, jak si smskují v hledišti a napadlo mě napsat crazy komedii o životě diváků. Bude to zájezdové představení, v kterém nechci účinkovat, ale chtěl bych ho režírovat.

Blíží se prázdniny. Kam se chystáte?

Léta jsme jezdili na stejné místo na Krétu, kde se nám moc líbilo. Takový tichý záliv, kde žil jeden pes, kočka a dva kohouti. Bohužel středisko zrušili, a tak uvažujeme, že si najdeme nějaké nové místo. Jinak většinu prázdnin trávíme na chalupě v Českosaském Švýcarsku. Nejsem žádní zahradníci, a proto vyznáváme anglický rustikální styl. Spoustu stromů, keřů, ale žádné skalky. Především zde sportuji. Třikrát týdně chodím hrát tenis. Jednou čtyřhru a dvakrát singly. Moc mě to baví. Také jezdíme na kolech.

Je úžasné, jak jste ve vašem věku vitální.

Jedna paní se také divila, že mám ještě všechny zuby a svoje vlasy. A když se mě holky v divadle ptaly, jak to dělám, že vypadám tak dobře, odpověděl jsem: „To jste mě měly vidět v šedesáti!" :-)

Když se ohlédnete za svým životem, co považujete za své největší štěstí?

Štěstí je, že potkáte skvělého člověka, podaří se vám práce a všichni kolem vás jsou zdraví. V současné chvíli ale považuju za štěstí i to, že se mi neklepou ruce a slouží mi paměť.

Vizitka:

• Narodil se ve znamení Lva.

• Narodil se těsně před druhou světovou válkou českému otci židovského původu, který byl lékařem, a mamince, jež byla rodilá Španělka. Své dětství prožil v Anglii, kde byl jeho otec vojenským lékařem u RAF. Teprve v roce 1947 se celá rodina vrátila do Československa.
• Po studiích na DAMU založil divadelní spolek RADAR.
• Nejčastěji vystupuje s vlastní skupinou Golem.
• Je ženatý s kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou, s níž má dceru Ester.
• Naposledy si zahrál v trilogii Kameňák.

Připravila: Jana Hájíčková   Foto: Smagpictures