Svým snům jdu naproti

Herec Jiří Mádl (25) se konečně usadil. Díky komedii Probudím se včera našel svou životní lásku Evu Josefíkovou.

V nové komedii Probudím se včera se vrátíte do studentských let, abyste získal srdce své spolužačky. Jak jste si roli studenta užíval?

Opravdu jsem si ji užíval, skoro až dosyta. Moje studentská léta totiž nejsou pryč zase tak dávno. Po gymnáziu jsem studoval obor Sociální a masová komunikace na Univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze. A ještě jsem se rozhodl nasbírat nějaké zkušenosti v zahraničí, a proto jsem se v loňském roce pustil do studií scénáristiky v New Yorku. Navíc, když mě Milda (pozn.red. režisér Miloslav Šmídmajer) posadil do školní lavice a obklopil Filipem Cílem, Jakubem Štáfkem a kupou holek, tak mi šlo samo od sebe chovat se jako hovado.

Pan režisér prozradil, že jste některé vtipy ve filmu vymyslel sám. Prozradíte které?
Pár scén jsem vymyslel nebo předělal, ale ráz filmu jsem nějak výrazně nezměnil. Spíš ráz svojí postavy. Svoje vtipy nechci konkretizovat, dají se uhádnout, ale moc mě potěšilo, že fungují a lidé v kině se jim smějí.

Ve filmu nosíte paruku, která vám zrovna dvakrát nesluší. Proč jste ji musel mít?

Všichni tvůrci si uvědomovali, že paruka nebyla úplně nejúžasnější, jenže jsem ve stejné době natáčel drama Čtyři slunce, kde jsem měl vyholené číro. To by opravdu nešlo použít i do této komedie. V 80. letech ale některé účesy vypadaly i jako moje paruka...
Na čem pracujete teď?
Právě jdou do kin dva moje filmy - drama Čtyři Slunce a již zmíněná komedie Probudím se včera. Na podzim přibude ještě film Konfident, kde hraju agenta STB. Pár věcí je v plenkách, ale doufám, že zase brzo půjdu před kameru.
Od roku 2004 jste už natočil přes třicet filmů. Jdete z role do role. Na jaké natáčení vzpomínáte nejraději a proč?
Na Rock Podvraťáků, Peklo s Princeznou, Konfidenta a Probudím se včera. A proč? Ani nevím. Prostě je to jako, když vám někdo ukáže fotku vaší lásky. Vysvětlete, proč vám buší srdce.

Na filmovém plátně jste se sešel se spoustou vynikajících českých herců. Poutá vás k někomu z nich velké přátelství, anebo stále platí, že je vám nejbližší Vojta Kotek, s kterým jste se proslavil filmem Snowboarďáci?
Zahrál jsem si se spoustou velkých herců. Ještě bych moc rád do sbírky Michala Suchánka, Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. Třeba se mi někdy poštěstí s nimi točit. A třeba právě z Probudím se včera jsme si padli se spoustou kolegů do noty a dosud se stýkáme. Bylo to opravdu výjimečné složení. S Vojtou jsme kamarádi, ale každý máme trochu jiný život a už se tak často nevídáme.
Objevil jste se také v Bathory, která si nedávno odbyla televizní premiéru. Tak teď by mohla třeba přijít role z Londýna...
Bohužel nikdo z Londýna nevolá. Obecně mám dojem, že už máme v Česku dost lidí schopných hrát v jiných jazycích, ale neumíme tomu pomoci. Člověk neví, co udělat, aby mohl jít dál, tak nějak automaticky se počítá s tím, že tu zůstane napořád.

A vám se chce zůstat?
Ne, že by se mi nechtělo, ale chci i ven. Ne pro peníze a slávu, ale pro uměleckou svobodu, víc možností a práci s jinými lidmi.

Jazyky vám jdou, takže kam vyrazíte na zkušenou či na studia?
Tam, kde mě budou chtít. Svůj sen mám, ale neprozradím. Není to Evropa a není to Hollywood. Chci někam, kde nebude moc krajanů, ale kde si nebudu připadat jako cizinec.

Jako populární herec si jistě přijdete na slušné honoráře. Za co utrácíte nejvíce?

Není to tak, jak si myslíte. Herec je v průměru jedno z nejhůře placených zaměstnání u nás vůbec. Ale ano, když je někdo hodně úspěšný, může si žít jako střední třída. Jinak moc toho nepotřebuju. Vždycky si kladu otázku, než si něco koupím, jestli to potřebuju. Mám neřesti, za které utrácím, třeba jídlo. A nesmím chodit kolem obchodů s DVD a CD. To bych tam skončil. Líbí se mi jazz, blues i rock. Prostě mám rád dobrou muziku.

Nejste jen herec, ale i scénárista. Napsal jste divadelní hru, s kterou jste pak vyhrál divadelní soutěž. Chystáte nějaký další scénář?

Ano, ale to mi bylo 13. Scénárista úplně ještě nejsem. Až se něco z mých scénářů natočí, budu se za něj považovat. Do tý doby ne. Taky si občas zpívám ve vaně a za zpěváka se nepovažuju. Ale jinak se mi pořád honí hlavou skvělý námět, na který mě přivedla moje bývalá slečna. Teď už jen najít na sepsání v této divočině čas. Ale snažím se a něco málo už napsaného mám.
Zbude vám ve vašem zápřahu vůbec nějaký čas na odpočinek? Ruku na srdce, kdy jste naposledy pořádně odpočíval?
Snažím se, ale zas tolik odpočívat nepotřebuju. Moje práce je mým koníčkem. Kdybych měl volno, tak bych kromě hokeje, stejně myslel na film. Ale vyloženě jsem se flákal asi před měsícem na chalupě s mamkou, dědami a bráchami. Povídali jsme si u kachny se zelím, knedlíky a pivem a bylo nám spolu fajn.
Pomáháte doma? Jaké domácí práce máte na starosti?
Předstírám, že nic neumím a často něco "nechtěně" rozbiju. Oni mi pak nic nesvěřují a nikomu to, zdá se, zatím nechybí. Ale domácí práce jinak miluju, dokážu se na ně dívat hodiny.
Máte nějaký sen, který byste si ještě rád splnil?
Mám jich mnoho. Sním a jdu snům naproti, ale už se na ně nezlobím, když mi zdrhají. Štěstí zatím sehrálo v mém životě velkou roli a bylo by hloupé nadávat, že bych ho chtěl ještě víc. Věk je v tomhle velkorysý. Vážím si toho, co mám čím dál tím víc.

Vizitka

• Narodil se ve znamení Štíra.
• Na maminčino náléhání se v 16 letech vypravil na konkurs do filmu Snowboarďáci. Režisér Karel Janák si ho vybral ze 700 uchazečů.
• Na karlovarském festivalu získal cenu za herecký výkon ve snímku Děti noci.
• Devět let hrál hokej, s nímž musel skončit kvůli vážnému zranění ruky.
• Herecký vzor nemá, ale líbí se mu Leonardo Di Caprio, Robert Downey Jr. a Javier Bardem a mezi jeho oblíbené filmy patří Věčný Svit Neposkvrněné Mysli, Fight Club, Musíme si Pomáhat nebo Obecná Škola.

Připravila: Jana Hájíčková   Foto: Isifa.cz, TV Nova, Česká televize a Bio Ilusion