Stále hledám tu pravou

Autor: Redakce

Herec Csongor Kassai (39) má štěstí na velké role. Možná si ho budete pamatovat jako Žida z filmu Musíme si pomáhat nebo jako Lucifera z pohádky Čert ví proč. Teď pilně studuje hlavní roli Quasimoda ve stejnojmenném muzikálu.

V rodném Slovensku jste poměrně známý herec. U nás jste přišel ve známost až díky roli židovského mladíka Davida ve Hřebejkově filmu Musíme si pomáhat. Znamenalo to nějaký zlom ve vaší kariéře?

Určitě. Byl jsem velmi překvapený, když si mě režisér Jan Hřebejk vybral do této tragické role. Nechápal jsem, kde vzal odvahu mě obsadit. Na Slovensku jsem totiž do té doby hrál jen samé komické postavy. Byla to nová zkušenost a výzva. Nicméně jsem byl přesvědčený, že roli introvertního muže zvládnu, protože sám jsem velký introvert.

Zvládl jste roli tak dobře, že jste za ni dostal Cenu literárního fondu. Ale vysvětlete mi, jak se z introverta může stát herec?

Svou introvertnost v soukromí kompenzuji extrovertností a exhibicionismem na jevišti.

A od doby, kdy vznikl film Musíme si pomáhat, se v České republice vyskytujete na jevišti poměrně často...

Musím ale přiznat, že do Prahy jsem se nedostal díky této filmové roli, nýbrž mě sem přivedli slovenští režiséři. První inscenaci 100 Wounded Tears v divadle Ponec jsem nastudoval se svým spolužákem Jozefem Fručkem a taneční skupinou DOT504, další můj ročníkový spolužák Dodo Gombár mě obsadil do divadelní hry Merlin ve Švandově divadle a do muzikálu Kudykam. A nyní pracuji se slovenským režisérem Martinem Kukučkou na muzikálu Quasimodo.
Jak jste se popral s rolí Quasimoda? Proslýchá se, že to bude pohybově velmi náročný muzikál.

Ještě se peru, premiéra se chystá v Divadle Hybernia až na 11. listopadu. Zatím stále hledám co nejlepší interpretaci. Větší vrásky než pohyb mi spíše dělá maska. Quasimoda musejí natáhnout na pranýř anebo se odehraje bitka. Technicky si musíme vychytat, aby se mi nesesunula maska či neodtrhnul hrb.

Quasimodo má smutný úděl, je opovrhován společností. Zažil jste někdy stejný pocit na vlastní kůži?

Ano, přesně to byl úděl mého dětství, takže jsem ideální osoba na postavu Quasimoda. Jako malý kluk jsem byl neduživý a chudokrevný, málokdo se se mnou kamarádil, a tak jsem byl spíše samotář. Raději jsem si doma četl verneovky, sci-fi a dobrodružné romány, než bych si šel ven zahrát fotbal.

Zůstala vám tato záliba dodnes? Co máte právě rozečteného na nočním stolku?

Teď už nemám tolik času, víceméně čtu jen odbornou literaturu. Od září bych měl začít učit na Vysoké škole muzických umění v Bratislavě herectví, tak mám rozečtené Herecký paradox od Denise Diderota a Empatii, abych měl studentům co říct.
Stále ale nemůžu pochopit, jak se ze samotáře stane lidmi věčně obklopený herec...

V Košicích jsem na přání svých praktických rodičů neochotně vystudoval elektrotechnickou školu, obor silnoproud, kde jsem během studií navštěvoval školní divadelní soubor. Většinou jsme hráli komedie a já zjistil, že mě baví být na jevišti a rozesmívat lidi. Začínal jsem parodováním svých pedagogů. Snažil jsem se ze všech sil, protože sám učitel si mě zavolal před tabuli a nechal mě, abych ho předvedl. Při představě, že tím zkrátím hodinu nejméně o patnáct minut, jsem si dával záležet. Byla to nejtěžší škola, protože jsem musel zimprovizovat komickou situaci tak, aby se pedagog zasmál spolu se spolužáky, a hlavně se neurazil. Hned po maturitě jsem od elektřiny utekl do místního divadla Thálie, kde jsem se konečně dostal k tomu, co mě bavilo.

Poslechl jste rodiče, ale pak jste se stejně vydal svou cestou...

Tři roky jsem působil v Thálii, než mě na podruhé vzali na Vysokou školu muzických umění v Bratislavě. Pral jsem se se slovenštinou a nosil rovnátka, abych odstranil vadu řeči. Jeden etymolog v odborném pojednání vysvětluje, že během vývoje lidstva se člověku zmenšuje lebka, a tím pádem se zuby nevejdou do pusy. A podle toho, kolik dětí dnes nosí rovnátka, je jasné, že evoluce spěje nezadržitelně kupředu.

Teď už dva roky pendlujete mezi Prahou a Bratislavou, kde účinkujete ve Slovenském národním divadle a na Nové scéně. Zbývá vám vůbec čas na koníčky?

Koníček je divadlo a vůbec mi nevadí pendlovat mezi Prahou a Bratislavou. Naopak mě cestovat baví. Například s alternativním divadlem jsem viděl kus světa. Navštívili jsme Düsseldorf, Edinburgh, Miláno, Kypr.

Kde se vám líbilo nejvíc?

V Miláně i na Kypru jsem marodil všechny tři dny, v Edinburghu stále pršelo, ale v Řecku se mi moc líbilo. Jenže tam jsem byl na dovolené.

Takže si přece jen vyšetříte nějaký čas na odpočinek. Kde jste nabíral energii letos?

Teprve pojedu s partou kamarádů sjíždět na raftech Vltavu. I když to bych měl držet v tajnosti před produkcí, protože se nejedná o úplně bezpečný sport.

A zbývá vám čas na rodinu?

Prakticky žádný. S maminkou a bratrem se vidím dvakrát do roka - pár dní o prázdninách a na Vánoce.

A co přítelkyně?

Žádná není, jsem svobodný a stále hledám tu pravou.

Jak by zněl inzerát na vaši vysněnou dívku?

Hledám vtipnou, chytrou, svobodnou dívku s nadhledem, která umí dobře vařit.

Kdo vám vaří teď?

Vařím si sám a nevadí mi to. Naposledy jsem si připravil těstoviny s nastrouhaným tvarohem a máslem naslano, protože tak je jíme na východním Slovensku, kde jsem se narodil. Moc mi chutnají, obzvlášť posypané čerstvou pažitkou. Už jsem si uvařil i spoustu receptů, které jsem si našel na internetu. Není umění něco uvařit podle receptu, ale něco podle sebe vylepšit. Například minestrone se mi povedla hned na první pokus. A přišel jsem na to, že francouzské brambory bez čabajské klobásy ani nemá cenu vařit.

Nedá mi to nezeptat se na původ vašeho neobvyklého jména. Neměl jste s ním třeba na úřadech problémy?

To je maďarské jméno. Rodiče jsou Maďaři, a přestože jsem se narodil na Slovensku, jsem maďarské národnosti. V soukromí jsem nikdy se svým jménem problém neměl, protože pro Maďary je typické a navštěvoval jsem jak maďarskou školku, tak maďarskou základní i střední školu. I Košice jsou trojjazyčným městem, kde všichni hovoří slovensky, maďarsky a „košicky". Jen na úřadech jsem ho občas musel hláskovat.

Vizitka

Narodil se ve znamení Panny.

Od roku 1996 je členem Radošinského naivného divadla, hostuje v Činohře SND a na Nové scéně. U nás ho můžete vidět od 11. listopadu v Divadle Hybernia v roli Quasimoda, ve Švandově divadle a v Divadle Ponec.