S manželem jsme citoví pohrobci

Autor: Redakce

Zpěvačka Petra Janů (59) chystá předvánoční turné, na které se těší mnohem víc, než na samotné Vánoce. Jak nám prozradila, nemá na ně dobré vzpomínky z dětství.

V obchodech už vyhrávají koledy, výlohy všem připomínají, že se blíží Vánoce. Jak se těšíte na největší svátek roku?

Předvánoční čas mám moc ráda. Poslední čtyři roky pořádám vánoční koncerty, na které se moc těším. Lidé si v tom zmatku chtějí odpočinout a navodit správnou sváteční atmosféru, a tak je nám spolu fajn. Navíc jsem zjistila, že vánoční hudba má neuvěřitelnou sílu. Když zpívám Tichou noc, anebo různé koledy, vždy mě to dostane, přestože mi Vánoce k srdci příliš nepřirostly. Jako dítě jsem totiž nezažila úplnou rodinu, kdy se všichni na sebe těší, až se sejdou u stromečku. S manželem (pozn.red. Michal Zelenka) jsme citoví pohrobci.

Jak to myslíte?

Oba jsme z rozvedených rodin. Michal si prožil velice bouřlivý rozvod rodičů, a pak vyrůstal jen s maminkou. Moji rodiče se rozvedli, když jsem byla hodně malá. Maminka i tatínek si založili nové rodiny a kam jsem přišla, všude jsem byla navíc. Jediné krásné Vánoce jsem zažívala do jedenácti let u babičky, která mě vychovávala a u níž jsem cítila opravdovou lásku.

S manželem tedy Vánoce neslavíte?

Spíše si užíváme volno. Odjedeme na chaloupku do jižních Čech, kde budeme odpočívat. Do vázy si natrhám pár větviček, které ozdobím, aby to v domě vonělo. V pražském bytě si pak jen pro formu ostrojím malý umělý stromek. Nechci ničit stromky, kterých je mi po Vánocích líto, jak se povalují uschlé u popelnic.

Většinou, když jedu na chalupu, tak mě čeká práce. O odpočinku si mohu jenom nechat zdát.

My to máme stejné, ale vždycky si odpočineme po psychické stránce. Ještě nedávno jsme ale měli na chalupě opravdu co dělat. Přistavili jsme mansardu a zrekonstruovali spodek. Pořád se tam něco děje. Kdo má chalupu, ví o čem mluvím. Na jednom konci skončíte a na druhém můžete začít. Je zajímavé, že máme kompletně vybavené dvě domácnosti, ale na chalupu i s chalupy odjíždíme s naprosto narvaným autem.

Neuvažujete, že se tam jednou přestěhujete?

Ne, i když v Praze si říkám, jak by mi bylo líp na chalupě bez věčného shonu, ale pak jsem v jižních Čechách týden a už se mi zase stýská po Praze. Chalupa je pro mě jen symbol relaxace, kam si jezdím vyčistit hlavu. Funguje to stoprocentně.

A kdo se vám stará o chalupu, když tam nejste?

Máme úžasné sousedy. Na naší samotě jsou ještě dvě usedlosti, celoročně obývané, jinak kolem je všude jen les. Říkáme, že máme automatické topení. Stačí zavolat sousedům, že přijedeme, ať otočí knoflíkem a zapnou nám topení. Pomůžou, kde můžou a my samozřejmě také. V tomto malém společenství jsme měli na sousedy naprosté štěstí. Kdybychom si dělali naschvály, jak je někdy zvykem, tak bychom se všichni zbláznili.

Chodíte na chalupě na houby, když ji máte uprostřed lesa?

Nechodím, nemám orientační smysl. Jakmile s někým vyrazím, tak nikdo nemůže nic najít, protože hledá mě. Přesvědčená, že jdu směrem, kam mi ukázali, jdu přesně na opačnou stranu. Navíc nevidím na dálku a brýle nenosím, takže houby by musely mít zvoneček, abych je viděla. Manžel je lepší sběrač, může po lese chodit sám, protože se neztratí a na dálku líp vidí. Já pak jeho houby moc ráda doma čistím, opravdu mě to baví a uklidňuje. Pak mě z nich baví vařit. Dávám je pod maso, připravuji houbového kubu, houbovník, obalované řízky, houbovou polévku a omáčku, anebo si je podusím na cibulce a zamrazím na horší časy.

V kuchyni jste jako doma a přitom jste stále štíhlá jako proutek. V čem tkví váš recept na štíhlou linii?

Po loňských Vánocích jsem zjistila, že se mi tělo obalilo tukem, a tak jsem začala držet krabičkovou dietu. Každý den ráno mi přivezli nízkokalorické a přitom na vitamíny bohaté jídlo na celý den a za 40 dní jsem zhubla 8 kilogramů. Díky tomu jsem se naučila, z čeho se skládá pestrá strava a také jsem se dozvěděla, že mi stačí poloviční porce než dřív. Hlavní kouzlo tkví v pravidelnosti - jíst pětkrát denně. Od té doby tyto pravidla dodržuji a nepřibrala jsem.

Ale určitě ještě sportujete...

Od svých třiceti let chodím dvakrát týdně do posilovny cvičit s trenérem horní polovinu těla. Bez něj bych se sama nedonutila, přestože mám pevnou vůli. Jinak doma ještě dvakrát týdně před televizí cvičím cviky Pilates, které jsem si koupila na DVD. Také šlapu na elipticalu, když se dívám na nějaký „pěkný" pořad v televizi.

V roce 1996 jste měla těžkou autonehodu a hrozilo, že nebudete chodit. Naštěstí se prognózy lékařů nevyplnily a můžete i cvičit.

Jsem ale jako rosnička, kdykoli má přijít změna počasí, tak mě bolí dříve poraněný kotník. Je to ale bolest, na kterou jsem si zvykla a už ji ani nevnímám. Dokonce můžu nosit i vysoké podpatky, ale jen na jevišti. Ladně vpluji před diváky a jakmile se ocitnu za oponou, je to docela legrační pohled, jak se jich snažím okamžitě zbavit.

Dříve jste šla z jednoho muzikálu do druhého. Teď v žádném neúčinkujete. Proč?

Letos v únoru měl premiéru muzikál Petra Jandy a Karla Šípa Ať žije rokenrol. Už před ním jsem si řekla, že si dám od muzikálů pauzu a budu více koncertovat. Byl to můj jedenáctý muzikál a dělala jsem ho jen proto, že ho napsali Petr Janda s Karlem Šípem. Kamarádům a skvělým spolupracovníkům se neodmítá. Předtím jsem účinkovala i ve třech najednou, což člověka vyčerpá a příliš neinspiruje. Teď se více věnuji vlastním vystoupením a moc mě to baví.

Když máte chvilku volna, luštíte křížovky?

Moc ráda, dokonce jsem jeden čas pro svůj fanklub křížovky vymýšlela. Ale sudoku je pro mě španělská vesnice. Z čehokoli, co obsahuje číslice jsem naprosto zoufalá. Jednou jsem díky křížovce vyhrála tašku a čepici. Také ujíždím na stíracích losech a sázela jsem sportku, než mi přišlo pitomé ten podnik podporovat. Asi zase začnu, protože po deseti letech sázení jsem vyhrála padesát tisíc korun. Asi se mi nevrátilo všechno, co jsem do sportky investovala, ale ten pocit, že vám přístroj po vložení tiketu zahraje, je nenahraditelný. A také peníze, jejichž vydělání se nemusíte zúčastnit osobně, jsou moc fajn.

Vizitka:

Narodila se ve znamení Štíra.

V roce 1972 se zúčastnila náchodské pěvecko-talentové soutěže, kde získala 2. místo a všiml si ji klavírista Pavel Větrovec. Ten ji také doporučil do divadla Semafor, kde posléze několik let působila.

Po odchodu ze Semaforu se seznámila s Michalem Zelenkou, který se stal jejím manažerem a v roce 1978 jejím manželem.

V roce 1987 se stala poprvé zlatou slavicí, celkem toto ocenění získala třikrát.

Dovolenou nejraději tráví u moře a vyhřívá se na sluníčku. Pravidelně jezdí se dvěma kamarádkami do Řecka na Lefkadu a bydlí již několik let ve stejném domě a stejném pokoji.