Rád se vracím domů k svým třem holkám

S Michalem Dlouhým jsme se sešli přesně v den jeho třiačtyřicátých narozenin. S úsměvem a trpělivě odpovídal na otázky, i když už se těšil domů na rodinnou oslavu. Naše povídání se zpočátku týkalo filmu Hranaři, kde hraje Michal jednu ze zásadních rolí.

V novém filmu Hranaři si Michal zahraje politika

Film Hranaři má ambice ukázat na propojení podnikatelské a politické sféry, na korupci, což jsou teď velmi žhavá témata. Jak byste charakterizoval svoji postavu, bude kladná, nebo záporná?

Už samotné téma filmu je předurčeno k tomu, že většina postav je záporných. Takže i já hraju záporáka - politika v kravatě.

Myslíte si, že i ve vysoké politice existují čestní lidé, nebo zbohatnutí a moc každého semelou?

Určitě můžou i v politice být čestní lidé, ale vydrží tam vždycky strašně krátce. Buď se rozhodnou, že půjdou ve šlépějích svých zkorumpovaných předchůdců, tudíž už nejsou čestní, anebo zjistí, že na to nemají žaludek, a raději odejdou. Bohužel takhle to funguje.

Hlavní hrdina se snaží se zkaženým systémem bojovat. Myslíte, že lidé, kteří mají odvahu aktivně věci měnit, skutečně existují? A že mají šanci svůj boj vyhrát?

Nevím, jestli mají šanci vyhrát, ale naštěstí je hodně lidí, kteří do boje jdou. Díky nim se ta hrůza aspoň trošku zviditelňuje. Kdyby do toho nešli, tak nevíme vůbec nic, tak si s námi ti nahoře dělají, co chtějí. Takže je dobře, že se o tom točí filmy, jako jsou Hranaři, Kajínek, seriál Expozitura.

Váhal jste s přijetím role dlouho?

Ne, protože mě mile překvapilo, že kamarád Tomáš Zelenka, který dlouho působil jako pomocný režisér, dostal příležitost dělat vlastní film. Navíc když mi prozradil další herecké obsazení - Saša Rašilov, Mirek Etzler, Vilma Cibulková..., řekl jsem si, že je to úžasný být přizván do tak skvělé společnosti. Samotné natáčení probíhalo bezvadně, Tomáš zúročil léta svých zkušeností, všechno si dokonale připravil. Nezažil jsem na place jediný problém.

Měl jste také nějaké akční scény jako v Kajínkovi?

Akční scény výjimečně ne, dokonce ani erotické :-). Většinou jsem seděl, jako správný politik v obleku s kravatou. Točili jsme v létě, nemusel jsem večer spěchat do divadla, takže jsem si vlastně při natáčení dobře odpočinul v prima společnosti. (Na snímku vpravo scéna z natáčení filmu Kajinek)

Radíte se o svých rolích i s manželkou?

Na tohle byl nejlepší bráška, já se radil s ním, on se mnou, to bylo moc fajn. Se Zuzkou si pochopitelně také o mé práci povídáme. Když má čas, dám jí přečíst scénář anebo jí aspoň příběh převyprávím. Zajímá mě vždycky její názor, ale rozhodnutí je pak jen na mně.    

  
S manželkou Zuzkou občas vyrazí do společnosti, do divadla nebo na premiéru

Mám pocit, že v poslední době se na vás záporáci lepí - není to už moc? Nestává se vám, že vám pak prodavačka nechce prodat rohlíky?

Naštěstí i prodavačky rohlíků chodí do divadla, kde mám pozitivnější a hlavně veselejší role. A generace dnešních maminek si mě pamatuje z pohádek, tak snad ještě nějaké fanynky mám :-).

Mimochodem - když jsme u těch záporáků, jakou nejhorší vlastnost byste na sebe prozradil?

No... Víte, já jsem syn stavebního inženýra a ty geny ve mně zůstaly. Takže mám rád pořádek a věci na svých místech, což dost dobře nejde udržet, když máte doma dvě malé děti, které si chtějí hrát po celém bytě a tak... Někdy kvůli tomu dělám zbytečné dusno. Pak si to samozřejmě zpětně uvědomím, musím přijít, omluvit se... Prostě a jednoduše - občas doma zbytečně prudím!

  
Ve hře Kdo je tady ředitel (Švandovo divadlo) se prý Michal pořádně vyřádí

A abychom to vyvážili - za co byste se pochválil?

Je na mě spolehnutí. Když jsem s dcerami sám, dokážu se o ně postarat se vším všudy a Zuzka může být v klidu. Hraji si s nimi sice jinak než Zuzka, ona víc rozvíjí jejich fantazii, zatímco já je zase víc vtahuju do svého mužského, praktického světa. Vezmu je s sebou na tenis, nechám je, aby mi jako „pomáhaly", když doma něco opravuji... S holkami trávím daleko méně času než jejich maminka, takže tyhle činnosti jsou pro ně neokoukané a baví je to.

Inspirují vás dcerky?

Jasně, stačí je pozorovat a hned si vyčistím hlavu, uvědomím si třeba, že řeším malichernosti. Dětská otevřenost, přirozenost a upřímnost je fascinující, a kdybych tohle všechno, když zkouším novou roli, dokázal přenést na jeviště, tak jsem nejlepší herec na světě.

Jak si nejlépe odpočinete po vyčerpávajícím představení nebo natáčení?

Nejlépe doma, rodina je pro mě něco jako sluníčko, které pěkně září, hřeje a já se tam rád vracím. Možná kdybych hrál samé veselé věci, začal bych se nudit a byl bych pak negativní doma. Takhle si všechny negativa a hrůzy světa vybiju v práci a doma jsem rád, že je klid.   

Vídáte se často i se svými synovci? (synové po zesnulém bratrovi Vladimíru Dlouhém, pozn. redakce)

Kdykoli to jde. Máme velkou partu a často jsme všichni spolu. Navíc mám narozeniny ve stejný den jako synovci, takže pořádáme i společnou oslavu. Víte, že se moc těším, až všechny děti, moje holky i bráchovi kluci - povyrostou? To bude správná banda! Jen nevím, kdo ji ukočíruje! :-)

Čeká vás teď nějaká zajímavá práce?

Režisér Filip Renč mě přizval na natáčení seriálu Sanitka, takže se těším na roli doktora, trochu proutníka... A samozřejmě nadále budu hrát v krásných představeních ve Švandově divadle a Rokoku.

V divadelní hře Kurzy negativního myšlení hraje handicapovaného muže (na snímku s Kristýnou Frejovou)

Michale, jak sám sebe vidíte třeba za dvacet let?

Tak hlavně bych byl ještě rád na světě, přál bych si, abychom všichni byli zdraví a v pohodě. Rád bych se dočkal toho, až holky dospějí a půjdou si svou cestou. Jsem už teď zvědavý, kam je asi osud nasměruje. A v práci by mi stačilo, aby všechno zůstalo, jak to je teď. Abych měl čas na rodinu, mohl si vybírat role a dělat, co chci a s kým chci.

Michal Dlouhý

• Narodil se ve znamení Vah.
• Od dětství se věnuje herectví. Hrál v mnoha filmech, např. Sametoví vrazi, Poslední sezona, Kajínek, nově Hranaři; v televizních filmech seriálech, např. Sněžná noc, Krutá nevěra, Soukromé pasti, Expozitura, hraje v divadlech, dabuje.
• S manželkou Zuzanou a dvěma dcerkami Aničkou (3,5 roku) a Karolínkou (14 měsíců) žijí v Praze.

Připravila Iva Vondrová

Foto: ISIFA, Jane Rabenhauptová, archív Švandova divadla, Pragency