Princů jsem si užil už dost!

Kdo viděl prvního sólistu Národního divadla Michala Štípu (35) v baletním představení, určitě ví, jakou má tenhle sympaťák páru a charizma. Jeho skoky a piruety berou dech. A v civilu vás odzbrojí milým úsměvem, vstřícností a ochotou povídat si na jakékoli téma.

Vaše nasměrování k baletu prý hodně ovlivnila maminka. Proč vám vybrala zrovna balet?

Tak asi proto, že se sama kdysi baletu věnovala, ale pak musela skončit. Nikdy mě však do ničeho nenutila, i když byly chvíle, kdy se mi jako šestiletému do baletní školičky nechtělo. Nějak jsem to i díky mámě vždycky překonal. Táta byl tehdy proti, nesouhlasil, abych tančil, až když se po letech dostavily první úspěchy a posbíral jsem nějaké ceny, tak moji práci začal uznávat. Ale je mi jasné, že až budu muset skončit a nebudu vědět, co dál, budu to mít od něj zase na talíři.

Byl jste v dětství spíš rošťák, nebo hodný kluk?

Já byl takový hodný mazánek, žádný průser jsem snad nikdy neudělal.

Jaký máte s maminkou vztah dnes? Chodí na vaše premiéry?

Máma je zlatá, vždycky jsme spolu vycházeli skvěle. Samozřejmě se snaží chodit na všechny mé premiéry, a vždycky mě pochválí. Jenže žije v Brně, já mám angažmá v Praze, takže někdy je to složitější. I proto jsem se rozhodl postavit si dvougenerační dům, aby máma mohla bydlet se mnou.

S Nikolou Márovou v baletu Šípková Růženka

Přemýšlel jste někdy v raném mládí i o jiném povolání?

A víte, že ani ne? Na baletní školu navazovala konzervatoř, po absolutoriu jsem nastoupil rovnou do divadla a tam už jsem zůstal. Nikdy jsem vážně nepřemýšlel o tom, že bych mohl dělat něco jiného. Až na jedinou věc, a tou je zpěv. Zvažoval jsem, že bych se mu věnoval víc, protože strašně rád zpívám, miluju muzikály. Dokonce v jednom muzikálu - Johanka z Arku v Divadle Kalich - účinkuju. Ale nemám školený hlas, na to nakonec nebyl čas, takže nevím, jestli bych si troufl na velkou muzikálovou roli. Ovšem muzikálové herectví mě láká a za každou takovou příležitost jsem rád.

Napadlo vás někdy, že s baletem už seknete?

No jejej, skoro každý rok, obvykle na jaře, kdy trpím nějakou jarní únavou, jsem líný a nic se mi nechce.  A pak mám krizi pokaždé, když se něco během představení nepovede nebo když si přečtu nějakou negativní kritiku. Já vím, že je kritika potřebná věc, ale když u nás ji často píšou lidé, kteří baletu vůbec nerozumějí. A svým nekompetentním názorem pak ovlivňují mínění lidí - a to mám vždycky strašný pocit. Když vystupujeme v zahraničí, máme velké ohlasy, ale tady nás často nespravedlivě kritizují.

Za hlavní roli v moderním baletu Sólo pro tři získal Cenu Thálie

Co vás na vaší práci nejvíc těší?

Nejvíc mě baví, že se na jevišti stávám někým jiným, můžu prožívat osudy svých hrdinů. Třeba Romeo, to není jen balet, ale i herectví, hodně emocí a víc hereckých poloh... toho jsem tančil opravdu moc rád. A taky se mi splnil sen zahrát si prince v pohádkách, jak jsem po tom odmalička toužil. Princů jsem si užil dost.

A co vás v práci zlobí?

Tak někdy se toho nakupí až moc, divadlo je čím dál víc jako továrna. A když máte přes den zkoušky a každý večer představení, protože zaskakujete třeba za nemocné nebo zraněné kolegy, a pak si ještě přečtete kritiku, koho by to trochu neotrávilo?

Skok pro Šípkovou Růženku

Tančíte raději klasiku, nebo modernu?

Mám radši klasiku, i když je pravda, že jak člověk stárne, je na těle všechno vidět. Bohužel. Klasický balet je prostě pro hodně mladé tanečníky, moderna má výhodu, že se tam dá skrýt spousta věcí, takže tam na věku tolik nezáleží. Já se už od studia na brněnské konzervatoři zaměřoval na klasiku, k modernímu tanci jsem nebyl vedený. Takže když jsme připravovali představení Sólo pro tři v choreografii Petra Zusky, hodně jsem se s tou rolí potrápil. Ale nakonec se to povedlo, je to velmi úspěšné představení a mám z něj radost.

Michal Štípa s Nikolou Márovou v baletu Labutí jezero

Připadáte si na klasický balet už starý?

Ale tak snad ještě nějaký rok vydržím. U tanečníků je velmi individuální, kdy skončí s kariérou, záleží samozřejmě na zdravotním stavu. Někdo končí v sedmatřiceti, někdo vydrží do čtyřiceti. Ale v každém případě je čas pomýšlet na „zadní vrátka".

Máte už nějaký plán?

Jak už jsem říkal, bavilo by mě třeba hrát v muzikálech, ale musely by stát za to. Rád bych také zkusil stoupnout si před filmovou kameru, filmové herectví mě hodně láká, ale zatím jsem k tomu neměl příležitost. Uvidíme, jestli přijde nějaká nabídka.

Vystupoval jste i na zahraničních jevištích - kde se vám nejvíc líbilo?

Mohu říct, že jsem projel téměř celou Asii, nejdéle času jsem pracovně strávil na Tchaj-wanu. Tam se mi hodně líbilo a dařilo. Hostoval jsem na spoustě prestižních scénách, ale to přiletíte, zkoušíte, odehrajete představení a zase odletíte. Kolikrát vůbec není čas udělat si výlet a poznat něco víc.

V baletu Louskáček

Ale určitě máte své oblíbené místo...

Kdybych měl říct jedno místo, které miluju, tak je to Londýn. Tam se vracím rád. To město má úžasnou atmosféru, spoustu kulturního vyžití. Kdyby se u nás hrály muzikály, jako mají londýnské muzikálové produkce, to by byla paráda!

Určitě jste měl pracovní nabídky ze zahraničí, proč jste nikdy žádnou nevyužil?

Já už dostal tolik nabídek, mohl jsem tančit třeba v Berlíně, Vídni nebo v Austrálii. Uspěl jsem v mnoha konkurzech. To víte, vždycky mě to potěšilo, jako že jsem „dobrej", že na to mám..., no a pak jsem zdvořile odmítl a zůstal tady. Nějak jsem nedokázal odejít z Národního divadla, taky lpím na svých blízkých... No možná jsem udělal chybu a dneska už je pozdě odejít do zahraničí. To je jen pro mladé, začínající tanečníky, kteří rozjíždějí svoji kariéru. Jdou do světa za zkušenostmi, a co si budeme povídat - i za výdělkem. Protože naše divadelní platy nejsou nijak závratné.

Kdybyste si mohl splnit jedno největší přání, co by to bylo?

Tak hlavně vyřešit starosti se svým domem, který stavím. Vlastně jsem měl už od dubna bydlet, nakonec se budu soudit. Nemám ani dům, ani peníze, zůstaly mi jen velké dluhy. Už se o podvodníkovi, který obelhal víc lidí, točil televizní pořad Černé ovce. Je to strašná bezmoc, pro mě psychicky vyčerpávající. Čekají mě soudy a víte, jak u nás dlouho trvá domoci se spravedlnosti.

Na co byste pozval čtenářky Překvapení do divadla?

Na podzim mě čeká premiéra představení La Bajadér. Je to velmi náročný balet se dvěma partnerkami, tak si moc přeji, abych byl zdravý a v psychické pohodě, abych to zvládl a všechno se povedlo. Víte, já tímto představením začínal kariéru - bylo to mé absolutorium na konzervatoři. Pak jsem za La Bajadér dostal první nominaci na Thálii. Takže teď do třetice jen doufám, že tím moje kariéra neskončí.

Vizitka

• ·         Michal Štípa je od roku 2004 první sólista ND v Praze.
• ·         Během své kariéry tančil na mnoha světových scénách, například v Německu, Španělsku, Finsku, Japonsku, Číně, Rusku, USA, Jižní Americe a na Tchaj-wanu.
• ·         Za své výkony získal řadu významných ocenění. V roce 2004 byl nominován na cenu Thálie za roli Solora v baletu La Bajadér. Cenu Thálie získal už dvakrát - za roli Alberta v baletu Giselle v roce 2005 a za hlavní roli v baletu Sólo pro tři v roce 2007.
• ·         Ve volném čase o prázdninách rád cestuje, čte a chodí do posilovny, aby své tělo udržoval v dobré kondici.

Připravila: Iva Vondrová   Foto: Pavel Ovsík a archiv ND: Diana Zehetner a Pavel Hejný