Podruhé se vdám až v šedesáti

Autor: Redakce

Monika Absolonová (36) je žena mnoha talentů, osvědčila se už jako moderátorka i tanečnice. Teď ji ale ze všeho nejvíc zaměstnává nové štěně.

Letos vás diváci pravidelně vídali jako řidičku soutěžního pořadu Taxík. Bylo to pro vás náročné řídit a pokládat otázky soutěžícím?

Jezdím už dlouho, takže mám zkušenosti. Po Praze jsou věčně zácpy, při natáčení jsem jela maximálně 30 km/h, a proto jsem se mohla dobře soustředit. Navíc za mnou jel přenosový vůz, z kterého mi dramaturg do sluchátka říkal otázky. Nemohla jsem jim ujet, jinak bych ztratila signál. I běžně jezdím pomalu a opatrně. Nyní byl pořad přerušen a není jisté, jestli se vrátí. Původně ho moderoval Aleš Háma, který mě doporučil, když k němu hledali ženský protějšek. Na konkurz jsem šla smutná, odešel tatínek mého přítele Vráti, takže mi bylo jedno, jestli mě vyberou. Pak ale zavolali, že mě berou.

Utkvěl vám v paměti někdo ze soutěžících?

Jedna studentka Karlovy univerzity. Studovala historii, evidentně byla velmi vzdělaná, ale měla takovou trému, že si nevzpomněla vůbec na nic.

Hrála jste čarodějnici v Princezně ze mlejna II. či sestřičku v Kameňáku. Chystáte nějakou další filmovou roli?

Moc ráda bych si zase v něčem zahrála, ale neznám moc lidí v této branži. Vlastně spoléhám, že si rozhovor přečte nějaký režisér a obsadí mě. J

Víc než herečka jste ale především muzikálová zpěvačka. Za Kleopatru jste byla v roce 2002 nominována na cenu Thálie a v roce 2012 jste ji získala za muzikál Funny girl. Kde máte cenu vystavenou?

Mám ji na poličce v ložnici. Vůbec jsem nečekala, že ji získám. Už jsem hrála v Praze řadu hlavních rolí, a nakonec musím dojíždět do Severočeského divadla v Ústí nad Labem, abych cenu dostala. Ovšem je pravda, že nikdy předtím jsem neměla takhle výjimečnou hlavní roli. A jsem pyšná, že ji hraji bez alternace.

V kterých dalších muzikálech teď účinkujete?

Bohužel Funny girl bude končit, protože Severočeské divadlo v Ústí nad Labem nemá peníze, aby zakoupilo pokračování licence. To mě mrzí. Snad mi to vynahradí v produkci paní Krahulíkové v Divadle Hybernia, kterého jsem se stala tváří. Příští rok bych zde měla vystupovat jako Mary Poppins a v novém muzikálu Marie Antoinetta. Tedy pokud nezasáhne osud a nebudu mít mateřské povinnosti. J Také hraji v Hudebním divadle Karlín v představeních Vražda za oponou a Noc na Karlštejně. S divadelní společností Háta objíždím republiku se Světáky a čtenáři mě můžou vidět také v muzikálu Bídníci jako Madam Thénardierovou.

Chystáte nějaké koncerty?

Od 5. října do 8. prosince jsem hostem na turné Karla Gotta, které se skládá ze šestnácti koncertů po České republice a Slovensku. Dokonce jsme spolu natočili duet, jenž se jmenuje Můj ideál a Karel ho zařadil na své nové CD.

Kromě zpívání ještě moderujete...

Už posedmé budu moderovat s Alešem Hámou anketu Atlet roku. Letos jsem se opravdu dobře připravila. Byla jsem se podívat na Memoriálu Josefa Odložila v Praze, na ME v Helsinkách a také jsem si koupila zájezd na olympiádu do Londýna, takže jsem viděla zlatý hod Barbory Špotákové. Já sama nejsem zarytá sportovkyně, ale fanynka jsem veliká. Jelikož mám trénovaný hlas, jsem v hledišti dobře slyšet. Samozřejmě se vždycky pomaluji českými vlajkami. Fandit mě zkrátka baví.

S Alešem Hámou jste velcí kamarádi. Nežárlí na něj někdy váš přítel Vráťa?

Vůbec ne. Známe se už dlouho. Od roku 1993. Vídám jeho rodinu, on moji. Není důvod k žárlivosti. Na Alešovi se mi líbí, jak je pohotový a vtipný. Vzájemně se doplňujeme, takže mě moderování s ním velmi baví.

Neukradla jste tak trochu Aleše Jakubovi Wehrenbergovi, s nímž dlouhá léta vystupoval?

Kdepak. Stále spolu vystupují. Navíc se každý z nich vyprofiloval. Z Jakuba je kromě herce úžasný režisér. Vloni mi natočil videoklip k písničce Nespoutaná. Z Aleše se zase stal velmi úspěšný moderátor. Oba pak hrají v hudební skupině Hamleti, s níž občas také vystupuji. Pravidelně pořádají v červnu koncert v Lucerně, kde mi vždycky vyberou nějakou písničku s těžkým textem. Díky nim si tak rozšiřuji obzory. Například jsem se musela naučit Bič boží z Majora Zemana. To byla legrace...

Do šoubyznysu jste se dostala díky Michalu Davidovi, když vás obsadil do titulních rolí svých muzikálů v Divadle Broadway. Už se urovnaly vaše spory?

Michala znám od dětství, mám ho ráda, vážím si ho jako skvělého muzikanta, ten spor, nebo spíš mediální kauza, mě překvapila a mrzela... V Divadle Broadway jsem si užila krásných devět let, dostala nádherné role, ale ničeho nelituji. Paradoxně mě tahle kauza posunula dál.

Kdybyste neodešla, třeba byste nikdy nezískala cenu Thálie...

Však mi také Michal hned po předání napsal sms: „Vidíš, všechno špatné je pro něco dobré." A měl pravdu.

Rozvázala jste vztahy i se svým otcem. Změnilo se něco?

Nezměnilo se nic. Bohužel. Nemůžu za to, jak se můj táta chová, a neumím ovlivnit jeho chování, proto se s ním nechci stýkat. Jeho negativní chování je pro mě stresující. Až budu mít děti, nepřeji si, aby ho někdy potkaly.

Podržel vás v těchto těžkých chvílích váš přítel Vratislav Janda?

Rozhodně. Snažím se mu také pomáhat s jeho problémy. Nebo ho tak rozptýlím, aby na ně rychle zapomněl. Je úplně jiný než já, a přesto si rozumíme.

Vaše manželství s hokejistou Václavem Eiseltem nedopadlo dobře, uvažujete, že se vdáte podruhé?

Zatím neuvažuji. Jsem ráda, že je nám s Vráťou hezky. K mým nejlepším kamarádům patří bratr mého přítele, který mi na svatbě řekl: „Holčičko, gratuluji, jen si uvědom, že po svatbě jako takové přichází rozvod jako takový." František měl pravdu. Jestli s Vráťou zůstanu, tak si ho vezmu až v šedesáti. A budu mít bílé šaty a závoj!

Jste stále štíhlá. Prozradíte nám svůj recept?

Jsem trémistka, takže mám před každým představením velké nervy. Navíc mi v září zemřel po čtrnácti letech pes - černý rlabrador Kvído, takže jsem neměla na jídlo ani pomyšlení. Bylo mi moc smutno. Nejdřív jsem o dalším pejskovi vůbec nechtěla slyšet, ale nakonec jsem se za týden vydala s bratrem do Vsetína a pořídila si štěně Jonáše, opět černého labradora. Celá rodina jsme z něj unešení. Všichni kamarádi jako Hanka Křížková nebo Rudolf Kubík se na něj přijeli podívat. Byli zvyklí, že mě Kvído neposlouchal, protože jsem tvrdila, že je osobnost a dávala mu povely jako: „Ale už!" Teď jsem přísnější, a hned první den jsem Jonáše naučila: „Sedni!" Také nesmí do postele, přestože bych si ho tam nejraději vzala. A hned. J

Vizitka: