Nemám ráda, když musím uvažovat i za chlapa!

Jak se herečka Iva Pazderková připravuje na své třicátiny?

Co si myslí o mužích?
Přečtěte si rozhovor, který vám poodhalí, jaká Iva doopravdy je.

Letos v březnu slavíte třicítku. Doléhá na vás věk?
Určitě. Nějak víc se zabývám plánováním a myšlenkami na budoucnost. Dospěla jsem konečně k tomu, že bych se měla o sebe začít víc starat. Například už měsíc a půl nekouřím. A samozřejmě začínám myslet také na rodinu.

Co jste chtěla stihnout, a nestihla ve své profesi?
To je těžká otázka. Já jsem strašně šťastná a vděčná za všechno, co dělám a co jsem mohla dělat. Moje profesní rekapitulace je pozitivní, zvládla jsem dostudovat vysokou školu a živím se tím, co mě baví.

Žádné herecké sny?
Tak samozřejmě bych chtěla získat větší roli třeba ve filmu, ale v zásadě jsem spokojená a děkuji za to bohu.

Když chcete získat roli, chodíte na castingy?
Jenom když mě pozve režisér, který má představu, že v té roli bych mohla být právě já. Jinak považuji castingy za ztrátu času. Jsem nervák, nepodávám kvůli tomu dobrý výkon, takže z pudu sebezáchovy castingy moc nemusím.

Jste ambiciozní?
Jako jestli si jdu za svým cílem za každou cenu? Tak to ne. Já jsem totiž dost líná. Ale když se rozhodnu něco udělat, věnuju se tomu na sto procent. Ovšem kdybych měla dělat casting třeba na Šmoulinku, neznamená to, že budu mít obličej čtrnáct dní natřený namodro, nosit bílou čepičku a všem volat, že já jsem doopravdy ta jediná správná Šmoulinka. To tedy opravdu ne.

Co pro vás znamená divadlo?
Když jsem dělala přijímačky na JAMU, zeptali se mě podobně. A já jim odpověděla: „Protože mě baví." Nic víc ze mě nevytloukli. A nevím, co jiného bych měla odpovědět vám. Mně to prostě baví.

Máte nějakou vysněnou roli?
No samozřejmě Julii :-)! Asi proto, že jsem vždycky věděla, že mi ji nikdo nenabídne. Už jen pro to, jak vypadám, jaký mám hlas... Typově jsem úplně jinde. Ale právě teď chystáme na Fidlovačce premiéru hry Hvězdy na vrbě, kde hraju roli Ireny. Je to legendární představení brněnského HaDivadla s písněmi z šedesátých let, takže tam i zpívám.

Zpíváte ráda a dobře?
Moc ráda. A jestli dobře? To se zeptejte někoho kompetentnějšího.

Pletu se, když se zeptám, že nejvíc popularity jste získala díky reklamě na jogurty?
Ano. Já jsem dostala nabídku natočit tu reklamu díky televiznímu pořadu Na stojáka na HBO, kde jsem vystupovala. Díky reklamě na jogurt si mě lidi všimli a dostávala jsem další pracovní příležitosti. Takže role „blbé blondýny" pro mě byla docela zásadní.

Poznávají vás lidé na ulici? Jak na vás reagují?
Když reklama běžela, pokřikovali na mě: „Je to nějaký rozbitý!", ale dnes mě třeba i pochválí, že se jim líbí, jak jsem hrála v divadle a tak. To potěší. Naštěstí nikomu nestojím za to, aby mě nějak nepříjemně atakoval. Zatím.

Co vašemu image „blbé blondýny" říkal váš přítel (herec a kolega z divadla Jiří Racek)?
Žijeme spolu tři roky,a v divadle spolu hrajeme už sedm let. Takže mě poznal dřív, než blondýna vznikla. Je to prostě moje role. Aspoň se to snažím všem tvrdit :-).

Chodíte do divadla nebo do kina jako divačka?
Do divadla chodím méně, než bych chtěla, v kině jsem naposledy byla na 3D filmu Vánoční koleda. Mám ten příběh strašně ráda, já jsem v něm shodou okolností hrála v Americe, kde jsem studovala.

Jakého muže byste vedle sebe nesnesla?
Nemám ráda chlapy, kterým jejich ego přerůstá přes hlavu. Vadí mi nezodpovědnost, a když se za žádnou cenu nechtějí vzdát modelu, že žena má mít dvě zaměstnání - to své a domácnost. To je pro mě naprosto nepřijatelné. Ve chvíli, kdy oba pracují, společně bydlí a hospodaří, nevím, proč by měla mít další šichtu doma jen žena. Ale samozřejmě to také dělám. I když snažím se s tím bojovat.

Chápe to váš partner?
Když se o tom bavíme, chápe to. Ale stejně sám od sebe nic neudělá.

Psychologové říkají, že muž potřebuje jasný pokyn, příkaz.
No možná je to rozdíl v chápání muže a ženy, ale spíš si myslím, že nás muži zneužívají. Ženy musí většinou doma pořád uvažovat za dva. Přece i chlap, když píchne pneumatiku, vymění ji. A bez příkazu. Logicky to vydedukuje. Proč tedy nevydedukuje, že se ponožky nevyperou samy?

Protože to je pro něho ztráta času, taková „nicotná" práce.
No tak ať si každý den koupí nové ponožky! Ale je to chyba žen, protože my permanentně říkáme, no jo, oni už takoví jsou, to už nezměníme. Ale já věřím, že změníme!

Jak to bylo u vás doma?
U nás byl také klasický model. Jenže tatínek měl dvě zaměstnání naráz, maminka jen jedno, tak se logicky víc starala o nás a domácnost. Navíc táta nás opravdu živil a máma pak mohla zaslouženě zůstat doma.

Za co si naopak svého partnera máte vážíte?
Líbí se mi, že na co sáhne, to mu jde. Že se s ním cítím bezpečně, ať už jsme v bouři na moři, nebo v lese, nebo v temné noci... to je pro mě hodně důležité.

Má stejný smysl pro humor?
Tak samozřejmě navzájem si někdy vtipný nepřijdeme. Ale v zásadě si myslím, že humor je jedna z nedůležitějších věcí v partnerství. Samozřejmě žádný extrém - s věčným srandistou by to asi také nešlo.

Kdy vás naposledy přítel rozesmál?
Včera. To jsem měla záchvat smíchu. Ale teď si zaboha nevzpomenu čím. To bych se musela zeptat, ale on mi to určitě naschvál neřekne.

Sdílí váš přítel vaše plánované představy o budoucnosti, o rodině?
Říká že ano. Ale čekám, až se konkrétně vyjádří. Nechci tak zásadní věc rozhodnout sama. Proto ještě čekám. Možná oba cítíme ve vzduchu obavy, jak to zvládneme, jak dítě uživíme. Vždyť já jsem taková... dost nezodpovědná. A kdykoli mezi námi nastane nějaký konflikt, hned si říkám, jak my dva spolu můžete vychovat dítě, když se neshodneme na takové prkotině?

To by vás ale v každém vztahu. Některé věci nejde odkládat donekonečna...
Já vím, že bychom to nakonec zvládli. Vidím to u nás v rodině. Moje mladší sestra Věra má jedenáctiměsíční dceru a já jsem úplně šílená teta. Pořád na Adélku myslím, chtěla bych s ní trávit každou vteřinu a nejde to, protože jsou v Brně.

Co děláte, když máte splín?
Volám kamarádce. Nebo se jdu projít, podívám se na dobrý film, pustím si svoji hudbu.

Například?
Marylina Mansona. Ona je jeho hudba dost depresivní, ale právě díky tomu si uvědomím, že na tom nejsem ještě tak špatně.

Jste praktická žena, umíte třeba vařit?
Neskromně musím říct, že velmi dobře. Umím skvělou svíčkovou a zvládám všechny klasické recepty, ale úplně nejraději při vaření improvizuju. V tom jsem jako chlap.

Teď jsem si naordinovala umírněnější jídelníček - to souvisí s tou třicítkou a s tím, že jsem přestala kouřit, takže si připravuji různé dobroty.

Jídelníček? Povídejte...
No tak každý den vstávám den v 5.30, protože každé všední ráno vysílám v rádiu Kiss. Dnes jsem například měla jogurt, ovocnou tyčinku bez obilovin, pak čtyři knockebroty se zeleninovou paštikou. K obědu polévku a dva toasty. K odpolední svačině jablíčko. A doma dnes uvařím kus kus se sojovým masem a rajčaty.

Jí takhle zdravě i váš přítel?
Ale ano, rizoto s mořskou řasou nebo špaldu v pohodě sní a chutná mu to. Zásada je prozradit mu až potom, co v jídle bylo. „Takže tohle je salát s hermelínem, miláčku", a až potom mu prozradím, že to byl kozí sýr. Kdybych mu to řekla dopředu, tak to ani neochutná, to je jasné.

Nechápu, že máte po náročném dni náladu a energii večer ještě vyvařovat.
Když mám volnější režim jako teď - jenom rádio a zkoušení, tak ano. Až začnu večer hrát divadlo, tak nevařím. To nestíhám.

Jak si udržujete kondičku?
Dost „sportu" mám v divadle. Ale baví mě několikakilometrové procházky. A postavu mi pomáhá si udržet i stres, bohužel.

Právě zkoušíte novou roli. Jak se vlastně učíte text?
Já se učím nejvíc na zkouškách. Když je text náročnější, tak si občas nahazujeme texty doma s přítelem, ale jsem strašně líná, takže většinou na aranžovacích zkouškách.

Proč pořád říkáte, že jste líná? Tomu nevěřím! Co děláte, když máte volno?
Teď strašně moc času prospím. To souvisí s tím mým ranním vstáváním. Ale když mě to popadne, začnu cvičit - mám ráda jógu, pilates i posilovnu. Nebo miluju ty dlouhé procházky, to je moje. Baví mě kreativní činnosti. Teď zrovna maluju na trička. Občas si sednu do auta a jedu. Jen tak, bez cíle.

Když jste tak kreativní, nelákalo by vás třeba navrhovat nějaké modely, divadelní kostýmy?
To se už dokonce stalo, ještě za studií jsem oblékla jedno představení. Dělala jsem i masky. Dodnes líčím kamarádky,především na svatby.

Jeden čas jste studovala v Americe... Chtěla byste se tam vrátit?
Lhala bych, kdybych řekla, že mě neuchvátil New York. Ten vás bud uchvátí, nebo odradí. Ale žila jsem v malinkém městečku Meridian na jihu Mississippi a to má taky své kouzlo. Klidně bych se znovu do Států vrátila a byla bych schopná tam žít, ale dožít bych chtěla zde.

Proč?
Protože tady jsem doma.

Vizitka

• 16. března oslaví třicetiny. Je Brňačka, 7 let žije v Praze.
• Absolventka JAMU, dnes hraje v Divadle Na Fidlovačce. Právě 4. března zde bude premiéra hry Hvězdy na vrbě, kde Iva hraje jednu z hlavních rolí.
• Pravidelně vysílá na Rádiu Kiss.
• Hrála ve filmech Výbuch, Restart, Maharal - Tajemství talismanu, v seriálu kriminálka Anděl, vidět ji můžete v novém snímku Pouta a v seriálu ČT Cukrárna.
• Mluví anglicky, kostrbatě německy, dokonce má maturitu z latiny. Kdyby nebyla líná, jazyky by se učila snadno.
• Kromě přítele žije se dvěma kočkami.
• Má ráda bílé bio jogurty :-)

_{Připravila Iva Vondrová
Foto: Pavel Ovsík}