Někdy si připadám jako generál

Kláro, co vás nejvíc baví hrát?
Mám ráda role, při kterých se můžu smát, a zároveň mi běhá mráz po zádech. Jasně že komedie jsou výborné pro diváky i pro herce, kteří se mohou vyblbnout, ale já vítám, když mají postavy a celý příběh nějakou hloubku. A když se můžu při hraní něco nového naučit a posunout se herecky zase dál.

Ve Švandově divadle nyní nově uvádíte muzikál Popeláři. Jak byste na něj pozvala naše čtenářky?

Je to originální příběh, při kterém se diváci určitě dobře pobaví, ale pozor, není to klasický muzikál, spíš taková hra s písničkami na hudbu Romana Holého. Tančíme, zpíváme a užíváme si to. Já hraji šéfovou popelářské firmy, která se do jednoho z pěti popelářů zamiluje.

A nehraje toho vyvoleného popeláře shodou okolností váš manžel Tomáš Pavelka? V té hře má jednu z hlavních rolí...

Ne ne, zamiluji se do jiného... My se zrovna v tomto muzikálu na jevišti s Tomášem moc nepotkáváme. Ale jinak jsem ráda, že spolu hrajeme ve stejném divadle. Zatím v tom vidím jen výhody. Můžeme být častěji spolu.

V muzikálu Popeláři ukatuje, jak je mrštná

Už vás nebo tátu viděly děti v nějakém představení?

Upřímně nevím, na co bych je do našeho divadla vzala, na náš repertoár jsou ještě malé. Ale neunikl jim seriál Ordinace v růžové zahradě, tam mě párkrát viděly a už pochopily, že si na paní doktorku jen hraju, že je to moje práce. Ovšem několikrát byl Matýsek trochu zmatený, to když mě začali díky seriálu poznávat lidi na ulici a občas se ke mně hlásili jako k paní doktorce. Musela jsem mu to znovu vysvětlit. :-)

Jaká jste maminka? Přísná, liberální?

U nás doma jsem asi já ta přísnější, i když o děti s láskou pečuju. Myslím, že se manželem snažíme udržovat s dětmi kamarádský vztah, respektujeme jejich názory, ale zároveň si uvědomujeme, že rodič je tady od toho, aby dětem dával mantinely a pravidla. Bez nich to nejde.

Co říkáte na tolik diskutované tělesné tresty? Dostanou vaše děti někdy na zadek?

Určitě děti nebiju. Jen někdy je potřeba trochu zvýšit hlas, protože obě mé děti jsou velmi živé. Syn je hyperaktivní, a když na něj houknu a ani to nepomůže, nějaký ten malý lepanec na zadek může přiletět. Ale to jen opravdu výjimečně. Je fakt, že si někdy doma připadám jako generál, jen dávám příkazy, něco pořád organizuji a nesmlouvám. Jenže když je potřeba všechno ukočírovat a skloubit péči o děti a domácnost, jejich školu a kroužky, divadlo, zájezdy, natáčení, není čas na debaty... Ale stává se mi, že pak odcházím večer do divadla a jsem z toho nešťastná, říkám si, že to s těmi příkazy přeháním a že jsem hrozná...

Strávíte společně s dětmi i Velikonoce?

Určitě si je užijeme společně s dětmi. Asi vyrazíme do Brandýsa, kde má manželova maminka velký dům a zahradu. Já s dětmi upeču a nazdobíme perníková vajíčka, slepičky a kohoutky, to děláme každý rok, Tomáš jim uplete pomlázky, protože ty umí opravdu krásně a děti mu rády pomáhají. A pak půjdou koledovat k sousedům. Těším se, že si dáme společný oběd a večeři, že si užijeme obyčejné, ale krásné chvíle.

Postavu do hry Cry Baby Cry si napsala sama

Ve Švandově divadle hrajete v několika představeních, které je vaše srdcová záležitost?

Určitě Cry, baby cry, to je autorská věc, kterou jsme si s kolegyněmi z dámské šatny vymyslely samy. Každá jsme si napsala svoji postavu, já například hraji zasloužilou matku tří dětí. V představení se potká pět různých žen - matka, operní diva, sportovkyně... a všechny se sejdou v kurzu, kde se učí, jak být šťastné. Na začátku jsme nevěděly, jak se hra bude líbit divákům, ale pořád je vyprodáno a diváky to evidentně baví. A tím pádem nás taky.

INFO:

Celý rozhovor najdete v Překvapení č. 14 - právě v prodeji!

VIZITKA

• Je členkou souboru Švandova divadla.
• Zahrála si v seriálech Kriminálka Anděl, Cirkus Bukowski, Gympl s (r)učením omezeným, Dokonalý svět a např. ve filmech Román pro ženy či Habermannův mlýn.
• Nyní ji můžete vidět v televizi v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Vraždy v kruhu a Kriminálka Modrava.
• S manželem Tomášem Pavelkou a dvěma dětmi žijí v Praze.

Připravila: Iva Vondrová   Foto: Pavel Ovsík a archiv Švandova divadla