Někdy je nutné umět mávnout rukou

Herečka Libuše Švormová (75) kolem sebe šíří dobrou náladu a nešetří úsměvy. K radosti má prý důvodů dost - zdraví jí slouží, manželství klape a divadlo ji pořád baví. Kromě toho stíhá točit i v televizi - před týdnem jste ji mohli vidět v televizním filmu Tchyně a uzený.

Jak vzpomínáte na natáčení?

Vzpomínám s radostí, jak jinak. Po letech jsem točila věc, která se dělala pořádně, žádné halabala, jak je teď někdy zvykem. Dělalo se víc variant záběrů, všechno bylo nazkoušené a mně tenhle styl práce vyhovuje. Potkala jsem skutečně výjimečně dobré kolegy i štáb.

Libuše Švormová hraje ve filmu Tchyně a uzený zákeřnou „jedubabu", ve skutečnosti je to - slovy jejího manžela - „moc hodná ženská!"

foto: Jeff Kratochvíl

Jak na vás působili mladší kolegové - Martin Trnavský, Sandra Nováková a Jitka Čvančarová?

Oceňovala jsem, jak byli všichni tvární a s režisérkou Lenkou Wimmerovou ochotně spolupracovali. Ona měla o celém filmu velmi vyhraněnou představu, což se mi líbí.

A jak se vám líbila vaše role?

Hraji vyloženě zlou tchyni, která je chorobně závislá na svém synovi, a musím přiznat, že mi chvílemi její chování připadalo až přehnané. Ale pak mě kolegyně ze štábu ubezpečila, že ona takovou ženskou znala a prý byla ještě horší. V životě je možné všechno... Ale herecky jsem si na roli pochutnala.

Inspirovala vás osobní zkušenost?

Já jsem bohužel svoji tchyni už nezažila, ale podle vyprávění manžela to byla moc hodná paní. A sama tchyně také nejsem, protože nemám děti. Takže inspiraci jsme čerpala jen ze svých pocitů a zkušeností, to dělají koneckonců všichni herci.

Chtěla jste být vždycky herečkou? Jaké sny jste měla v dětství?

Hodně mě ovlivnil můj tatínek, který ač sám byl profesorem matematiky, byl velký milovník hudby a často mě vodil do divadla. A divadlo bylo pro mé umělecké zaměření určující.

Takže rodičům nevadilo, že jste se dala na herectví?

Myslím si, že tatínek by byl raději, kdybych byla operní zpěvačkou, ale naštěstí byl rozumný a odhadl, že můj hlas by na to nestačil. V herectví mi tedy nebránil. A maminka byla z mého povolání vyloženě přešťastná. Chodila nadšeně na má představení a pokaždé dojatě plakala, i když to byla veselohra.

Přemýšlela jste někdy o tom, co byste dělala, kdybyste nebyla herečkou?

Pozor, já jsme původně vystudovaná grafička! Maturovala jsem v Brně na střední škole uměleckého průmyslu, tak se to tehdy jmenovalo. A teprve ve svých osmnácti letech jsem se rozhodla pro herectví. Ale já jsem měla v mládí hodně zájmů, bavila mě třeba přírodověda. Moje bible byl Klíč k určování rostlin a brouků, moc ráda jsem kreslila kytičky a vyráběla všelijaké herbáře. Mám ráda rytiny květin, takže možná to by pro mě byla cesta, kdyby herectví nevyšlo...

Natočila jste několik filmů, na jaký si ráda vzpomenete?

Roztomilý film byl třeba Aféry mé ženy, i když dnešní generaci by asi připadal málo akční a hodně naivní. Ovšem ten princip, že vraždu vyšetří místo detektiva nenápadná „paní Marplová" nebo v tomto filmu schopná manželka, kterou jsem hrála, se ve filmových zápletkách využívá dodnes...

Moc ráda také vzpomínám na natáčení filmu Pozor vizita. Byla  jsem šťastná, že můžu hrát s tak významnými herci, jako jsou pan Hrušínský nebo pan Somr. Pamatuji se, že když jsem četla scénář, měla jsem úplně jinou představu o figuře pana Hrušínského, a když jsem ho pak viděla hrát, říkala jsem si: Tak takhle je to ono! Bylo to velmi poučné a fascinující. A taky se mi vybavuje film Jak se krade milion. Byl to příběh člověka, také ho hrál pan Hrušínský, který si nakradl milion, což je i dnes, jak víte, velmi aktuální téma.

Co vás napadne, když se řekne divadlo?

Všechny role, které jsme si zahrála v Městských divadlech pražských. Byla jsem v angažmá šestatřicet let a snad nikdy jsem nehrála roli, která by mě štvala. A že by to byl dlouhý seznam, kdybych měla všechny role vyjmenovat. Moc si toho, jaké jsem měla herecké příležitosti v divadle, vážím. I když je pravda, že dnešním mladým kolegům trochu závidím, že mohou hrát v různých divadlech, protože si tak vyzkoušejí více žánrů, pracují s více režiséry. Ale zase nemají jistotu a zázemí, jako jsme tenkrát měli my. Ovšem jistotu dnes nemá nikdo, to je asi v každém oboru stejné.

Hrajete divadlo ještě dnes?

Jezdím na zájezdová představení s kolegy v mém věku - Květou Fialovou, Václavem Postráneckým a Petrem Nárožným. A pak hraji v Divadle Na Jezerce -  ve hře Paní plukovníková. A moc si to užívám, v tomhle divadle se cítím dobře a líbí se mi, že jsem tam obklopená mladými kolegy. Vyposlechnu si jejich strasti, co je trápí, jak musí platit vysoké podnájmy a ...

...a jaké mají problémy v manželství nebo s partnery. Vy byste jim uměla poradit, ne?

No je pravda, že já jsem šťastně vdaná už dvacet devět let... A to jsem se vdávala - poprvé a naposledy - až ve svých pětačtyřiceti letech!

Tak to byste mohla dávat recepty na šťastné manželství...

Mladým lidem neradno radit. A těžko jim připomínat, že život je krátký a nemá cenu si ho kazit jakýmkoli konfliktem, který za to nestojí. Že nemá cenu hádat se kvůli blbostem a že i velké problémy se dají překonat, když vztah za to stojí. Na to si musí každý přijít sám.

A co děláte vy, když s mužem v něčem nesouhlasíte? Copak vy se nikdy nepohádáte?

Ale to víte že jo, ale držíme se zásady: Aby slunce nezapadlo nad naším hněvem. Někdy je nutné umět mávnout rukou, a nechat to být. Hlavně musíte partnera milovat víc než sám sebe. Jako každá máma, když chce to nejlepší pro své dítě, tak i dobrý manžel a dobrá manželka by měli chtít to nejlepší pro toho druhého. A to si myslím, že je pro některé dnešní mladé lidi těžké. Zvykli si na takový pohodlnější život, mají své peníze, užívají a neradi se pak „obětují" pro druhého...

Takže vás manžel nikdy pořádně nevytočí?

No... někdy vzplanu, to je pravda. Třeba když mě nechce pustit do kuchyně. On rád vaří a mně je tam pomalu vstup zakázán, nenechá mě na nic sáhnout.

Panečku, a to vám vadí? Co by za to jiné ženy daly?!

Máte pravdu, můj muž moc dobře vaří a navíc je velmi rozvážný, všechno řeší v klidu. Ačkoli je mladší než já o tolik let, umí řešit věci nebo konflikty s větším nadhledem.

O kolik let je mladší Váš manžel?

O osmnáct let! To víte, já byla tenkrát taková průkopnice. Tehdy se to ještě nenosilo jak dnes, kdy jsou mladší manželé starších žen v módě.

Panečku! Jak na to reagovali lidé ve vašem okolí?

No varovali mě a vyhrožovali mi, počkej za dva roky... Opustí tě, ani nemrkneš! No vidíte, jak to dopadlo.  Zatím dobře!

Jak trávíte s mužem volné chvíle?

Strašně rádi jezdíme na výlety po Česku. Dokonce jsme před pěti lety prodali chatu, kterou jsme měli mnoho let, protože už se nám nechtělo stále jezdit na to samé místo. Vždycky se dohodneme, kam vyrazíme, objednáme si ubytování v nějakém romantickém penzionu a vyrazíme. Přiznám se, že teprve nyní pořádně poznávám naši krásnou zemi!

Kde se vám líbilo nejvíc?

Naposledy nás uchvátila Karlova studánka, naprosto úžasná oáza klidu. A nedám dopustit na Jeseníky, ty jsou moje láska, manžel zase miluje Šumavu, kde žijí jeho příbuzní.

Čili kondici si udržujete turistikou?

Přesně tak, moc rádi chodíme na výlety nebo plavat. Mě by nějaké cvičení pro ženy nebavilo. Maximálně si ještě dopřeju masáž, když se začnou ozývat záda. Teď například chci vyzkoušet thajskou, kterou mi odporučila kolega Nárožný. Prý se mi to bude líbit.

A jak odpočíváte?

Hrajeme s mužem šachy, ale jen tak relaxačně. A hodně čtu. Teď zrovna čtu Nabokovu knihu Lužinova obrana, díky které jsem pochopila, že hrát šachy je úplně o něčem jiném... A samozřejmě rádi s manželem zajdeme jako diváci do divadla. Ale jen na doporučená představení. Zjistila jsem totiž, že mě špatné divadlo nudí a deprimuje, zatímco z dobrého divadla mám naději, že to"naše umění" neumře. Naposledy jsem viděla moc nádherné představení ve Stavovském divadle Srpen v zemi indiánů. Mohu doporučit!

Jejího filmového syna ztvárnil herec Martin Trnavský, který od dob natáčení vítá herečku polibkem na tvář a slovy: „Ahoj, mami."

 

foto: Jeff Kratochvíl

* Narodila se ve znamení Lva

* Hrála v mnoha divadelních představeních, filmech a TV seriálech (například: Milenci v roce 1, Romeo a Julie na konci listopadu, Léto s kovbojem, Jak se budí princezny; Byl jednou jeden dům, Pojišťovna štěstí, Ulice, Hraběnky)

* Věnuje se i dabingu. V roce 2005 získala cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Pamatujete si, že jejím hlasem mluvila například půvabná Angelika?

* S manželem Jaroslavem Paterou žijí v Praze.

Připravila Iva Vondrová