Naplňuji sny své mamky

Autor: Redakce

Roman Tomeš (25) je začínající herec, který má dobře našlápnuto. V Divadle Kalich střídá jednu hlavní roli za druhou a kritici pějí chválu. Nově ho můžete vidět i v seriálu Doktoři z Počátků.

V současné době ztvárňujete v Divadle Kalich hlavní roli v muzikálu Mauglí. Našel byste nějaké společné rysy s touto postavou?

Mauglí vyrůstal v džungli, dodržuje přírodní zákony, nezná lidské zásady, takže je společností nepošpiněný. Je to čistý člověk - dítě, to mě na něm baví. Jsem Vodnář, hodně svobodomyslný, v tom jsme si možná podobní.

V Divadle Kalich jste se seznámil se svou přítelkyní Michaelou Doubravovou...

Už to budou skoro dva roky. Při zkoušení muzikálu Osmý světadíl přeskočila pověstná jiskra, ale dohromady jsme se dali až při Pomádě. Díky tomu se nám spolu velice dobře hrálo. Neměli jsme to však jednoduché, protože jsme museli oba ukončit stávající vztahy. Záhy poté jsme spolu začali bydlet, asi po čtyřech týdnech vztahu. Žil jsem na internátu, Míša měla maličký byt, tak jsme si společně našli větší podnájem.

A neuvažujete o vlastním bydlení?

Uvažujeme, dokonce už jsme si vzali hypotéku na krásný pozemek hned za Prahou. Vybrali jsme si i srub, který si necháme časem postavit na klíč. Nechceme to zase moc uspěchat, ale rádi bychom bydleli jednou ve svém.

Plánujete svatbu?

O svatbě jsme zatím ještě nemluvili, je na ni ještě čas. Myslím si, že v dnešní době není potřeba se brát. Nemá to žádné společenské ani finanční výhody. Až budou děti, pak se vezmeme, ale do té doby je to zbytečné.

Co na své partnerce obdivujete?

Je toho opravdu hodně. Obdivuji, jak je upřímná a přímočará. Co si myslí, to řekne a udělá. Také je otevřená. Mohu si s ní povídat úplně o všem. O vesmíru, o mimozemšťanech, o duchovních věcech. Jsme na podobné mentální vlně. Vážím si i toho, že se jí mohu svěřit úplně se vším. Navíc je krásná, talentovaná, šikovná...

Je také neuvěřitelná v tom, jak vám vyváří, přestože trpíte celiakií...

Zrovna včera se mi svěřila, že v tom viděla jediný problém mezi námi dvěma. Prý se bála, aby mi uměla uvařit. (smích) Přitom předtím jsem si byl zvyklý vařit sám, tak bych pokračoval. Jenže Míša gastronomii miluje, velice ráda se dívá na Jamieho Olivera a inspiruje se. Podle ní láska prochází žaludkem, a tak mi podstrojuje. Naučila se vařit bez lepku a jídla chystá rychle, zdravě, a hlavně velmi chutně. Používá balsamico, různé druhy olejů a připravuje z nich výborné dipy. Když vaří, je to rozmanitost vynikajících chutí. Ale jsem rád, když mi nechá v kuchyni také prostor.

Co si zvládnete uvařit sám?

Skoro všechno, protože vaření mě také velmi baví. Inspiruji se na internetu nebo zkouším nová jídla stylem pokus x omyl. Rád vařím z toho, co dům dá. Miluju zdravou výživu, takže si s oblibou dělám jáhly na milion způsobů nebo různé druhy ryb, polévkové krémy... Dříve jsem rád pekl, než mi přišli na celiakii, třeba štrúdly, bábovky nebo koláče.

Kdy vám na celiakii přišli?

Myslím si, že ji mám už od narození. Ale až na konzervatoři v prvním ročníku, kdy jsem organismus zatěžoval, hodně jsem tancoval a byl ve stresu, začalo moje tělo vzdorovat. Byl jsem unavený, malátný, a tak jsem se vydal k lékaři, který mi odebral krev a zjistil celiakii. Bude to asi pět let. Nemoc se dá zvládnout, ale musím si nosit s sebou předvařená jídla, protože si během dne nemůžu zaběhnout na žádný fast food. Pořád musím mít něco malého po ruce a jíst pravidelně. Jelikož nesmím lepek, skoro se „nedojím", tudíž mám brzy hlad. Díky tomu však nemám tělo zatížené a zdá se mi, že mám více energie a jsem i mentálně bystřejší. Velice se mi ulevilo.

Působíte velmi klidně. Dokáže vás něco rozčílit?

Když mi někdo bere svobodu, protože jsem svobodomyslný a potřebuji dýchat. Jakmile cítím, že mě někdo utiskuje, mám tendence vzdorovat. Také nespravedlnost mě dokáže vytočit a nesnáším lež a neupřímnost.

Zpět k divadlu. Jak jste se k němu vůbec dostal?

To je dlouhá historie. Do patnácti let jsem hrál fotbal. V šestnácti letech se mě rozhodla mamka, která režíruje v ochotnickém divadle, obsadit do hlavní role muzikálu Výtečníci. Zpočátku jsem se vzpouzel, protože jsem chtěl běhat za míčem a za holkami, nakonec mě přemluvila a divadlo jsem si zamiloval. Ochutnal jsem jak zpěv, tak herectví i tanec. Začal jsem se divadlu věnovat a přihlásil se na konzervatoř, obor muzikálové herectví. Byl jsem přijat. Mamka mě velmi podporuje a všechny moje úspěchy prožívá. Přála si stát se herečkou, dokonce měla jít na divadelní akademii, ale otěhotněla, a tak studium neabsolvovala. Když jsem jí to překazil, musím teď naplnit její sny.(smích) Nicméně si to velmi užívám.

Televizní diváci vás znají také ze seriálu Doktoři z Počátků. Jak jste k roli přišel?

Úplnou náhodou. Zavolala mi produkční, která mě znala z Divadla Kalich, že narychlo shánějí feťáky do nového seriálu, zda bych měl zájem přijít na casting. Podíval jsem se do zrcadla, uviděl vychrtlou postavu s kruhy pod očima, tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Za půl hodiny jsem byl na castingu a vyšlo to.

Jak se cítíte po boku zkušenějších herců Marka Vašuta nebo Václava Postráneckého?

Je to pro mě samozřejmě ohromná čest. Zní to jako klišé, ale vyrůstal jsem na maloměstě a odmala tyto herce sledoval v televizi. Teď vedle nich můžu stát, a toho si nesmírně vážím. Václav Postránecký je pro mě vzorem herecké průpravy a skromnosti. V šatně jsem viděl jeho scénář, kam si psal vlastní poznámky - motivace hereckého jednání apod. V jeho věku, kdy už toho má tolik za sebou a navíc je obrovsky talentovaný, pořád na sobě pracuje. Velice mi takový přístup imponuje.

S kým si nejvíc rozumíte a o přestávkách povídáte?

S Halinou Pawlovskou, Sabinou Laurinovou, Vaškem Jílkem a Pepou Láskou, ale je to dáno tím, že máme nejvíce společných výstupů. Také nesmím zapomenout na Jakuba Koháka, který rád vtipkuje a všechny nás baví. Sešla se tam výborná parta lidí, za což jsem rád.

Už se během natáčení přihodilo něco neočekávaného?

Jednou jsem točil obraz právě s tou naší „Včelíňáckou partou" a Jakub Kohák, který si občas rád přidá něco, co není ve scénáři, mě tak rozesmíval, že jsme výstup museli přetáčet třikrát. Bylo mi trapně, jak jsem se nedokázal ovládnout, ale režisérka to brala sportovně.

Nejenže dobře hrajete, ale také zpíváte. Založil jste kapelu. Co chystáte?

Zatím se jedná o kapelu studiovou. Našel jsem si na konzervatoři bubeníka, kytaristu a basáka, sám hraju na klavír. Společně teď točíme tři singly a doufáme, že se budou líbit a budeme jezdit hrát i živě. Skladeb mám dost, jen aby zaujaly posluchače.

Hudbu si skládáte sám?

Hudbu i texty. Jedná se o směs žánrů rocku a folku, protože se nechci zaškatulkovat. Miluju hudbu, v níž cítím poselství, nebo mě něčím zasáhne. Inspiruji se od různých lidí. Mám rád britské folkaře, Glena Hansarda, Damiena Rice nebo z českých Tomáše Kluse. Je výborný textař. Co text, to myšlenka, nápaditost, vtip. Krásně si hraje se slovy.

Jak relaxujete?

Nejraději vyrážím s Míšou a se psem do přírody. Bratr nám nedávno ukázal slackline. Natáhl speciální pásku mezi stromy. Chodil jsem po ní a hledal balanc. Pořád jsem padal. Jak jsem ale hledal rovnováhu, zjistil jsem, že ji musím nejdříve najít v sobě, absolutně se zklidnit, a pak mi to začalo jít. Byl to obrovský relax. Jelikož jsem ještě nebyl nikde na dovolené, doufáme, že ještě s Míšou vyrazíme alespoň na čtyři dny k moři.

Vizitka:

Narodil se ve znamení Vodnáře, 7. února 1988 ve Vrchlabí.

Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, obor muzikálové herectví.

Účinkoval v muzikálech Mona Lisa v Divadle Broadway, Lucrezia Borgia v Divadle Hybernia, Osmý světadíl, Pomáda a aktuálně Mauglí v Divadle Kalich. Také ho můžete vidět v muzikálu Rent v Divadle Na Prádle.