velikost písma malá střední velká
Rozhovory
Evellyn PacolákováMůj syn je malý režisér
Autor: RedakcePůvabná herečka Evellyn Pacoláková (37), pocházející ze slovenských Košic, je známá spíše divadelnímu publiku.
V Městských divadlech pražských působí už čtyři roky a vytvořila tu řadu zajímavých rolí. Naposledy roli Elišky a Hanule v nové divadelní hře Želary podle povídek Květy Legátové.
Jste si v něčem s Eliškou, hlavní hrdinkou Želar, podobná?
Snad jenom v tom, že kdybych se dostala do stejné situace jako ona, zřejmě bych reagovala „podobně". Ale na rozdíl od Elišky umím vařit a plést. Trochu. A vlastně jsem ve všem trošku víc zručnější a šikovnější, mám na mysli ruční práce :-). Na druhou stranu, v medicíně se vůbec nevyznám.
Co vás na jejím příběhu osobně nejvíc okouzlilo?
Zajímavý je pro mne přerod Elišky v Hanu, a to doslova významy jmen: Eliška znamená Můj Bůh je přísaha. To je Eliška - doktorka. Později je z ní Hana, což znamená milostiplná, něžná... Jakoby to symbolizovalo přechod od arogance k pokoře, přetvoření šlechtěné růžičky pěstované v krásném květináčku v růži s trny na obranu, zocelenou drsnou přírodou.
Mimochodem - viděla jste filmové zpracování Želar, kde hlavní roli ztvárnila Aňa Geislerová? Pokud ano, bude ve vašem podání Eliška jiná?
Je to už dávno, kdy jsem viděla film Želary. Bohužel si ho ani moc nepamatuji. Díky tomu mou jedinou, ale velkou inspirací jsou příběhy paní Květy Legátové v knihách Želary a Jozova Hanule.
INFO
Příběh mladé lékařky Elišky, která najde svoji osudovou lásku v zapadlé horské vesnici, kde se jako členka odboje ukrývá před gestapem, je hlavním motivem romance Želary, které podle povídek spisovatelky Květy Legátové zdramatizovali v pražském Divadle Rokoko. V inscenaci hrají Evellyn Pacoláková, Vasil Fridrich, Jitka Smutná, Jaromír Nosek. Režie se ujal Pavel Khek.
Jak zvládáte stres před premiérou, zkoušky v divadle a večerní představení skloubit s jinými povinnostmi? Mám na mysli péči o vašeho malého syna, domácnost... Kdo vám doma nejvíc pomáhá?
Na syna mám vždycky čas, jinak to ani nejde. Z divadla se těším na odpočinek a hry se synem a od blbnutí s ním si zase ráda odpočinu v divadle. Domácnost, pravda, trochu trpí, ale volná neděle to vždycky spraví. Mám geniální a úžasnou maminku. Nebýt jí, všechno by u nás vypadalo jinak. Bohužel, bydlí zatím daleko a podle toho to u nás také někdy vypadá. Maminka je pořádkumilovná žena, takže před každým jejím příjezdem pořádáme s Kindou velký úklid :-).
Berete s sebou syna do divadla, viděl vás už v nějakém představení? Baví ho divadlo?
Když to jinak nejde, beru ho s sebou i do divadla. Miluje to prostředí i lidi. Některé představení i viděl, a to několikrát a z vlastní vůle :-). Má rád například Astrologa, dokonce vydržel i Janu Eyrovou, ale nejraději měl Šakalí léta - všechny písničky umí nazpaměť. O tom, že by chtěl být hercem, zatím nemluví. Baví ho vesmír - planety, hvězdy, rakety - takže chce být kosmonaut. A taky trochu policista a vlastně i cyklista, no uvidíme...
Čím vás naposledy Kristián rozesmál?
Smějeme se spolu často a rádi. Ale vzpomínám si na kouzelnou situaci, kdy nám babička oznámila: „Ve zprávách říkali, že do Čech míří hospodářská krize." A Kinda prohlásil: „Maminko, průšvih, v hospodě bude krize!"
Jak spolu se synem nejraději trávíte volný čas?
Různými hrami. Rád si vymýšlí příběhy, které pak rozehráváme. Je to takový malý režisér. Musím přesně plnit vše, co vymyslí. A pokud máme delší volno, prcháme z Prahy na venkov, na naši chaloupku, tam se dá dělat opravdu cokoliv.
Jaká jste máma - spíš přísná, nebo kamarádka?
Na tuto otázku odpověděl Kristián sám: „Maminko, ty jsi taková přísná kamarádka." A bylo vymalováno.
V divadle jste ztvárnila řadu zajímavých rolí, ale co televize, film? Nemrzí vás, že vás filmoví režiséři zatím neobjevili?
Mrzí. Ale nevím si s tím rady. Přišla jsem do Prahy ve svých čtyřiatřiceti letech, to je dost pozdě na to začínat. Zkušeností mám také málo. Známého režiséra nebo produkční žádné...Tak co s tím? :)
Na jakou svou roli jste prozatím nejvíc pyšná?
Tak to opravdu nevím. Těch krásných, které jsem hrála ráda, bylo víc. Nejraději ale asi vzpomínám na Katynku z Heilbronu, to bylo ještě v Olomouci.
VIZITKA
- Narodila se v Košicích, vystudovala brněnskou JAMU
- První angažmá měla v Olomouckém divadle
- V roce 2005 získala cenu Thálie
- Nyní je už čtvrtým rokem členkou souboru Divadla ABC a Rokoko
- Vidět ji můžete např. v představeních Sto roků samoty, Vše o mé matce, Anna Karenina, Jana Eyrová, Vzpomínky na vodě
- S pětiletým synem Kristiánem žije v Praze
Připravila Iva Vondrová
Foto: archív Evellyn Pacolákové a Městská divadla pražská