Mám toulavé boty

Tvář půvabné moderátorky Martiny Vrbové (38) znáte z České televize, kde uvádí několik pořadů. Málokdo ale ví, že původně se Martina chtěla stát kytarovou virtuózkou.

Dočetla jsem se, že jste v dětství prožila nějaký čas v Bolívii? Utkvěly vám v paměti nějaké zážitky?
Moc ne, já byla malá. Tatínek pracoval v Bolívii jako hydrogeolog pro UNESCO, měl za úkol najít vodu pro tamní indiány. Maminka tam pobývala s ním, ale v druhé půli těhotenství, když mě čekala, odjela raději domů. Takže jsem křtěná Vltavou. Pak se tam maminka se mnou a mým bratrem znovu vrátila. Jediné, co si pamatuji, byla naše indiánská chůva Luz. Mluvila španělsky a trochu česky. Volala na nás třeba: quieres čajíček? Chceš čajíček? Naučila se vařit českou kuchyni, takže nám vyvařovala i knedlo vepřo zelo.

Pak jsem se také dočetla, že jste vystudovala klasickou kytaru. Proč zrovna kytaru?
Na základce jsem měla kamarádku a chtěla jsem dělat všechno co ona. Eva se přihlásila na kytaru. Já šla samozřejmě s ní. Už tenkrát jsem chodila zpívat do Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu, znala jsem noty, takže jsem v kytaře dělala rychle pokroky. Můj učitel mě podporoval v tom zkusit to dál. Zkoušky na konzervatoř jsem udělala, studovala šest let a pak jsem odjela ještě na rok na postgraduální studia do Španělska.

Měla jste holčičí sny, že budete slavná kytaristka?
Jasně, chtěla jsem být jako Lenka Filipová. Už jsem se viděla, jak s kytarou objíždím svět a v New Yorku hraju a zpívám před nabitým sálem.

Jak se stane, že se profesionální kytaristka stane moderátorkou?
To má kořeny na konzervatoři. Škola pořádala pravidelné koncerty pro veřejnost, abychom se my žáci trochu otrkali před obecenstvem. Přehrávky byly každou chvíli a bylo potřeba je provázet i slovem. Nikdo se do toho moc nehrnul. A tak jsem to zkusila a zjistila, že se mi víc líbí před lidmi mluvit než hrát. Jednou ve škole jsem pak na nástěnce našla cedulku, že televize vyhlašuje konkurz na moderátory. Přihlásila jsem se. A vzali mě.

Byla byste ještě dnes schopná zahrát něco na kytaru?
Ano, ale jen tak pro sebe. Přece jenom jsem nějakou dobu pořádně necvičila.

A není vám to dnes líto, že jste tu kytaru odložila?
Není.

Jaká byla studia ve Španělsku?
Začátky byly těžké. Uměla jsem jen anglicky, můj učitel mluvil pouze španělsky. Uklidňoval mě, že si díky hudbě porozumíme i beze slov, ale to moc nefungovalo. Musela jsem se španělsky rychle naučit.

Na co z této éry svého života ráda vzpomínáte?
Jako každý student jsem potřebovala peníze, a tak jsem se přihlásila do modelingové agentury s vyhlídkou, že si něco přivydělám. Nafotili se mnou nějaké fotky a poslali mě na první casting na moderování televizní soutěže o zvířatech. Režíroval ji známý španělský režisér Čičo. Padla jsem mu asi do oka, vyptával se mě, odkud jsem. Prahu znal, vzpomínal, že tu byl na návštěvě v roce 1968, zrovna když přijely okupační tanky. Chtěl mi dát šanci, a tak jsem dostala šílený úkol: abych před kamerou vylíčila love story mezi krokodýlem a kachnou. V duchu jsem si říkala, proboha, vždyť to bych nedokázala ani v češtině. Nakonec jsem ale příběh odvyprávěla. Když jsem skončila, vypotácela jsem se ven a říkala si, že to byl pořádný trapas. Oni se ale kupodivu za dva dny ozvali, že mě berou. Jenomže já neměla pracovní povolení, a než se všechny formality vyřídily, o tu práci jsem přišla. Za půl roku se ale pan režisér ozval znovu, a tak jsem nakonec začala pracovat pro španělskou televizi.

Myslíte si o sobě, že jste ambiciózní?
Svou práci chci dělat dobře, v tom jsem ambiciózní. Kdybych byla třeba kuchařka, měla bych ambici dobře vařit.

Na jaké tři své vlastnosti jste pyšná?
Tak asi že se nebojím neznáma, dokážu existovat v určité nejistotě. Taky jsem pracovitá a bývá se mnou i legrace.

A opačně - co nezvládáte?
Někdy jsem netrpělivá, chci všechno hned a zbytečně na okolí tlačím. Trvá mi, než pochopím, že některé věci prostě nezměním.

Na ČT uvádíte pořad Retro. Na jaké věci z doby svého dětství nejraději vzpomínáte?
Mám ráda kremžskou hořčici a sójový suk, naštěstí se dodnes v obchodech prodávají. Jinak jsem ujížděla na céčkách. A taky boty-důchodky byly skvělé. Ty moje měly dokonce kožešinku.

Líbí se vám retro móda?
Mně se moc líbí tehdejší střihy šatů, špičaté límce a drdoly. Díky pořadu Retro jakoby vpluji do té doby a užívám si ji.
Když mám natupírovanou hlavu kráčím vzpřímeně, chovám se najednou ladně, žensky. A jeden důležitý postřeh - muži se ke mně chovají víc galantně.

Překvapilo vás něco při natáčení?
Pořád se něco zajímavého dozvídám. Když už jsem zmínila ta céčka, dozvěděla jsem se, že původně byla myšlená jako dámské pásečky k minisukním. Ale nechytly se. Pak z céček měly být závěsy do bytů... Nakonec céčka skončila někde na smetišti, kde je našly děti. A protože v té době bylo všechno šedivé a děti toužily po něčem barevném, stal se z céček rázem hit. Zajímavé je, že céčka se vyrábějí dodnes.

Co je hlavní smysl pořadu Retro?
Ukazujeme na fenomény, které nás před listopadem 89 obklopovaly. Nesnažíme se ty věci prezentovat lepší ani horší.

Prostě jen předkládáme fakta. Ohlasy diváků jsou pak různé - někteří nám vytýkají, že dobu před listopadem 89 moc kritizujeme, jiní zase píší, že máme přitvrdit. Je i hodně těch, kterým se naše pojetí líbí. Mám radost z toho, že Česká filmová a televizní akademie udělila Retru cenu Elsa za nejlepší televizní magazín roku 2009.

Co děláte, když jste sama doma?Já mám pořád něco na práci. A nikdy tak úplně sama nejsem, protože máme psa, takže s ním chodím na dlouhé procházky. Někdy pracuju, někdy uklízím, a když mám chuť, jdu si zacvičit.

A co nejraději podnikáte s manželem?
Rádi cestujeme, máme oba toulavé boty. Naši rodiče občas kroutí hlavou, kam zase jedeme, a říkají nám, že bychom měli víc odpočívat a dávat na sebe pozor, my ale právě cestováním relaxujeme.

Kde jste byli nejdál?

V Austrálii - tam jsme měli i svatbu.

Proč zrovna tam?

Protože tam je v březnu teplo. Šaty jsem si vezla v krosně zabalené do ruličky. Obřad proběhl na ambasádě, Jirka ještě ráno sháněl kytku. Samozřejmě před tím jsme museli vyběhat spoustu povolení, ale stálo to za to.

Čím vám manžel naposledy udělal radost?
Maličkostmi. Třeba tím, že mi pošle během dne hezkou smsku.

Na co jste byla v poslední době nejvíc pyšná?

Že jsem v zimě naší Ezru naučila nebát se vstoupit na zamrzlý rybník. Moc se bála udělat ten první krok do neznáma. Po centimetrech jsme se společně přibližovaly ke kraji rybníka. Nechtěla jsem ji nutit násilím. Trvalo to věčnost než se odhodlala, ale pak jsme z toho měly obě obří radost.

VIZITKA - Martina Vrbová

• Narodila se ve znamení Střelce.
• Moderuje v České televizi pořady Sama doma, Retro a ekologický cyklus Kam s nimi.
• Žije v Praze, domácnost sdílí se svým mužem (Jiří Hynek, investigativní reportér TV Nova) a voříškem Ezrou.
• Má ráda přírodu a třídí odpad
• Pravidelně užívá kapky Allivictus z výtažku česneku podle staré tibetské receptury a tvrdí, že chřipky se jí díky tomu vyhýbají.

Napsala: Iva Vondrová
Foto: Pavel Ovsík