Konečně jsem se dočkal kluka

Autor: Redakce

Herec a dabér Tomáš Juřička (53) se opět objevil ve své životní roli Jaroslava Jandery v seriálu Sanitka. Více než herectví samotnému se věnuje dabingu, rodině a své cestovatelské vášni.

Zhruba po třiceti letech vzniklo pokračování úspěšného seriálu Sanitka. Jaké bylo setkání po tolika letech?

Popravdě se sešel úplně jiný štáb, nový režisér a mraky nových herců. Ze staré Sanitky zbyla asi třetina postav. Nicméně jsme se zase moc rádi setkali a plynule navázali na rozjeté vztahy a manželství. Natáčení bylo naprosto pohodové.

Našel byste se svou seriálovou postavou Jaroslava Jandery nějaké společné rysy?

Jako kluk jsem se učil hrát na housle od první do deváté třídy. V pokračování ale na housle nedojde, hrál jsem na ně jen v první sérii. Ve druhé budu hrát pouze na piano. Jaroslav byl bojovníkem za svá práva na slunci a snažil se hledat svoji cestičku životem, přes všechny možné karamboly. Myslím si, že svou vlastní cestu jsem měl oproti němu o něco snazší.

Druhá série vznikala pod taktovkou režiséra Filipa Renče. Jak jste spolu vycházeli?

S Filipem se známe hodně dlouho. Poznal jsem ho, když mu bylo dvanáct let. Natáčeli jsme spolu celovečerní film Nechci nic slyšet, v kterém dostal hlavní roli. Tehdy jsem ztvárnil jeho kamaráda z SOS vesničky. A i po natáčení jsme se občas potkávali, protože jsme bydleli nedaleko sebe. Pracovně jsme se setkali až teď, kdy mi velel.

Pojí vás s některým z herců dlouholeté přátelství?

S mojí seriálovou manželkou Ivanou Andrlovou se známe od patnácti let a vídáme se občas. Vždycky si rádi popovídáme. Ale na nějaké pravidelné setkávání s hereckými kolegy mimo ta pracovní není čas, vždyť se svou sestrou sejdu tak maximálně třikrát do roka.

Vaše sestra Lucie Juřičková je také herečkou. Pracovali jste někdy společně?

V mládí jsme spolu hráli v muzikálu Gaudeamus igitur, který napsal porevoluční ministr kultury Pavel Dostál. Působil jsem v Divadle Jiřího Wolkera a sestra v něm hostovala, protože ještě studovala konzervatoř. Byla to velmi úspěšná inscenace, hráli jsme ji několik sezon a ještě s ní projeli dřívější Jugoslávii.

Když se sejdete jako rodina, bavíte se o divadle? Radíte si navzájem?

O divadle se bavíme, ale neradíme si.

Nejvíce vás zaměstnává dabing. Vašim hlasem promlouvá Eddie Murphy, Samuel L. Jackson, Will Smith, Cris Tucker nebo Kiefer Sutherland. Setkal jste se s některým z nich?

Nesetkal a ani nemám tušení, co bych si s nimi povídal. Určitě je jim fuk, že je někdo dabuje někde v České republice uprostřed Evropy. Nejlépe z nich se mi ale daboval Kiefer Sutherland, protože na dálku cítím, že spolu máme něco společného. Jinak miluji černochy Eddieho Murphyho nebo Willa Smitha. To jsou lidi mého srdce.

Stále ještě namlouváte i skřítka Františka z Kouzelné školky?

Ano, s Magdou Reifovou a loutkařem Jaroslavem Vidlařem objíždíme Českou republiku s představením pro děti. Naprosto si to všichni užíváme, a protože jezdíme jeden víkend měsíčně, tak se na sebe vzájemně moc těšíme. Práce s dětmi mě baví a tady o to víc, že představení jsou z poloviny improvizovaná. Máme jen kostru příběhu, a když děti a jejich rodiče reagují, vznikají nové zábavné situace. Zejména jsme šťastní, že se dospělí na těchto produkcích zpravidla nenudí. Přátelé, kteří toto představení viděli po několika letech, říkali, že měli dojem, že byli úplně na něčem jiném.

S manželkou Lucií vychováváte tři dcery. Vydala se některá z nich ve vašich šlépějích, nebo jdou spíše ve stopách své matky?

Manželka přednáší nižší živočichy na přírodovědecké fakultě. Její specializací jsou šneci. Nejstarší čtyřiadvacetiletá Žofka jde trochu v manželčiných stopách, protože studuje pedagogickou fakultu - přírodopis a výchovu ke zdraví. Teď si ale odskočila na mateřskou dovolenou. Prostřední dvaadvacetiletá Bětka studuje teologickou fakultu, obor dějiny evropské kultury, a třináctiletá Justýna je šikovná hudebně, tak navštěvuje hudební gymnázium. Věnuje se zpěvu, hraje na piano a příčnou flétnu. Nejmladší má tedy k mému oboru asi nejblíž.

Netoužil jste po synovi?

Jsem šťastný za dcery. Důležité je, že jsou zdravé. Navíc jsem se teď od nejstarší dočkal vnuka Tobiáše. Už mu byl rok. Dcera sice bydlí v Praze, ale léto trávili u nás na vesnici, protože máme domek se zahradou. Tak jsem si ho pořádně užil. Je neskutečný jedlík. Na zahradě nám roste broskev. Vždycky se na jednu zralou přisál a za chvíli mi podával pecku. Byl schopný slupnout čtyři až pět broskví na posezení.

Jak máte s manželkou rozdělené domácí práce?

Nemáme. Vaříme a uklízíme, na koho to zrovna vyjde.

Co jste schopný uvařit?

Všechno. Vařím z hlavy. Samozřejmě českou klasiku. Jinak mě recepty spíše jen inspirují. Jedu třeba autem, napadne mě nějaká chuť - mléčno-kyselá nebo sladko-pálivá - a pak přemýšlím, z jakých surovin by se dala dosáhnout.

Zbývá vám čas na nějaké koníčky?

Rád se jezdím potápět, ale musel jsem to omezit. Důvodů je víc. Špatně vidím. Před dvěma lety jsem si pořídil kontaktní čočky, ale začaly mě bolet a krvavět oči. Všichni mi říkali, že mám oči jako angorský králík. Potápěl jsem se s biology, kteří ve vodě vidí i to, co normální lidi vůbec nezaznamenají. Pořád mi něco ukazovali a už mě nebavilo tvářit se, že něco vidím, když jsem nic neviděl. Navíc mám čím dál víc méně času se někam dostat.

Kde se potápíte?

Nejvíce ponorů jsem absolvoval v Chorvatsku, ale potápěl jsem se také v Thajsku a Egyptě. Egypt je nejlepší, nic hezčího asi neexistuje.

Jezdí s vámi manželka?

Bohužel má problémy s ušima a nedostane se pod vodu. To je další důvod, proč ztrácím motivaci. Navíc když člověk stárne, neměl by si zahrávat. Když se naskytne příležitost potápět se v zajímavých lokalitách, asi sám sebe přemluvím, ale zatím se do toho nehrnu.

Cestování vás ale nepřestalo lákat?

Už jsme toho s rodinou hodně viděli. Projeli jsme celé Turecko, kde jsme byli asi pětkrát, Řecko, Makedonii, Srbsko, Bulharsko, máme sježděnou Skandinávii, byli jsme v Thajsku, Maroku, na Azorských ostrovech. Většinou se držíme v horách a jen občas zajedeme k moři. Pořídili jsme si velké auto, aby se nám tam všechno vešlo. Vyrážíme obvykle tak na tři neděle.

Vizitka:

Narodil se ve znamení Vodnáře 26. ledna 1960 v Jihlavě.

Jeho otcem byl novinář František Juřička, matkou herečka Marie Grafnetterová.

Vystudoval Konzervatoř v Praze, po ukončení studií byl v letech 1981 až 1994 členem souboru Divadla Jiřího Wolkera.

Zahrál si v seriálech Malý pitaval z velkého města, Dynastie Nováků, Rodáci či Pojišťovna štěstí. Největší roli však dostal v seriálu Sanitka. Brzy poběží jeho nejnovější film Křídla Vánoc, ve kterém si zahrál epizodní roli.