K životu potřebuji své děti, les a ticho!

Usměvavá herečka Veronika Gajerová (47) je na roztrhání. Hraje v televizních seriálech, dabuje a v Divadle ABC exceluje v hlavní roli hořké komedie Konečně šťastná?. Jak moc se Veronika liší od své hrdinky?

Hrajete úspěšnou manažerku, která zvládá náročnou kariéru, trable s manželem, stárnoucími rodiči... Kolikrát vás při zkoušce napadlo: jo, tohle znám, tohle se mi stalo taky?

No tak u téhle hry mě podobné úvahy napadají dost často. Jsem také pracující maminka, která toho chce hodně stihnout a ve všem být perfektní. Ale ono to tak často bývá, že herec začne zkoušet hru, jejíž téma buďto prožil, prožívá nebo bude prožívat.

V čem jste si s hlavní hrdinkou Kitty podobná?

Kupodivu mám s Kitty hodně společného, což je pro mě vlastně vzácnost, protože já obvykle hraju záporné postavy a hraju je ráda. Kitty je ženská jako já, jsem také jako ona akurátní, chtěla bych všechno zvládat. Ale na druhou stranu nejsem manažerský typ. Já jsem spíš taková mamina.

Jak obvykle prožíváte předpremiérové období? Musí doma děti chodit po špičkách?

Právě že „po špičkách" moc nechodí, o to je to náročnější. Mám dvě malé děti a jsem na ně sama, k tomu máme ještě labradorku Vanilku, takže někdy jsem fakt vyčerpaná a prosím: „Dětičky, nechte mě chvilku, mám toho teď hodně..." A ony se chápavě snaží:  „Jasně mami, nenech se rušit." A za chvíli už zase volají Mamíí mamí a dožadují se pozornosti. Starší Kryštof už to zvládá líp, ale Eliška je ještě malá, nemůžu ji šidit. Musím prostě svou trému, nervozitu a stres zvládnout.

Jaká jste máma? Přísná, hodná...?

Já jsem strašně ráda maminkou, to je to nejhezčí, co mě potkalo! Vždycky jsem byla pyšná na svoji rodinu, i když divadlo mě také naplňovalo a ráda jsem do něho od dětí utíkala. A pak se zase ráda vracela k nim domů.  Měla jsem a mám štěstí, že jsem mohla mít oboje: krásné děti i krásné role. A jaká jsem máma? Určitě hodně tolerantní, ale někdy musím být i přísná, to se nedá nic dělat. Děti musí mít mantinely. Rozhodně se snažím své děti stále poznávat, do ničeho je nenutit, naopak hledat, co by je bavilo, jaké činnosti, sporty by mohly vyzkoušet...

Co byste nikdy neodpustila?

Myslíte svým dětem? Určitě lhaní a takové to zákeřné spratkovství, na to jsem alergická. Ale zatím naštěstí nic takového nemusíme doma řešit. I když teď trochu bojujeme se synovou pubertou. Občas přede mnou syn udělá to svý „Pche!"  Ale za chvíli zase přijde a říká: Mami, pojď se pomazlit...

Jak si pak užíváte společné chvíle?

Přiznám se, že jsem strašně ráda doma, jsem doslova pecivál. Nikam moc nechodím, když nemusím. Jen občas sama sebe přemluvím a jdu se podívat na kolegy na nějaké představení. Ale raději doma s dětmi malujeme, modelujeme, máme takové kreativní večery. V tom si rozumíme i s mým přítelem, který bydlí za Prahou. Baví ho vyřezávat ze dřeva, vyrábí keramiku a také chová kozy!

Máte na přítele vůbec čas?

No někdy je to hodně hektické, zvlášť v období před premiérou. Ale naštěstí on tohle nijak zásadně neřeší, pochopil, že chodí s herečkou a že to jinak nejde. Vídáme se o víkendech, i když já mám ještě svoji chaloupku, kam moc ráda jezdím, takže to střídáme, jak se dá...

Jste spíš optimistka, nebo realistka?

Víc optimistka. Snažím se říkat si, že všechno se dá řešit a že nic není tak horké, jak to vypadá. To víte, že mě také někdy přepadnou deprese, ale obvykle tomu dlouho nepodléhám!

A víte, co mi nejvíc pomáhá? Příroda, les, ticho, já jsem prostě venkovský typ! Na jednu stranu mám Prahu ráda, mám tu práci, domov, ale na druhou stranu mě ty davy lidí, ruch a stres ubíjejí...

Jak sama sebe vidíte v daleké budoucnosti?

Tak to vidím úplně jednoznačně!  Budu žít v přírodě a budu chovat labradory, pěstovat bylinky, vařit z nich čajíčky a vyrábět masti... Už se na to moc těším! Jen nevím, kdy to bude, já se totiž cítím pořád dost mladě, a ono to přitom všechno tak utíká. Ale znáte to, dokud bude sloužit zdravíčko, dokud budou přicházet krásné role a dokud mě budou potřebovat děti, se z Prahy asi nehnu...

Co vám vždycky spolehlivě udělá radost?

Tak třeba včera mě moc potěšil kolega z divadla, když mě pochválil, jak krásně jsem namluvila cédéčko Pipi Dlouhá punčocha. Nebo když na mě po představení počkají diváci a pochválí mě, že jsem pěkně hrála... To si pak vždycky s euforií říkám, že moje práce má opravdu smysl, že to, co já vysílám do hlediště, má nějakou zpětnou vazbu, že se mi to v dobrém vrací...

Veronika v roli Francouzky v představení Pan Kaplan má třídu rád

Co vás vlastně baví nejvíc? Divadlo, televize, dabing?
To je jedno, hlavně ať mám z té práce radost! Já si v poslední době říkám, jak mě ti nahoře mají rádi, protože mám tak pestrý repertoár! Kdybych udělala „módní" přehlídku všech svých rolí, které mám jen tady v Divadle ABC, ani byste mě nepoznali - hraju tolik rozdílných postav, mám všelijaké masky a kostýmy. A k tomu natáčím v televizi, vefilmech, dabuju...

Už jste si někdy řekla: Konečně jsem šťastná?

Párkrát se mi to stalo J! Když se mi narodily děti, to jsem měla pocit, že „letím"  a štěstí prožívám i na vydařených premiérách, když lidé tleskají vestoje... To je také velká síla!

Veronika Gajerová

• Narodila se ve znamení Vodnáře
• Má dvě děti, Kryštofa (13) a Elišku (9). Její bývalý partner a otec dětí, režisér Petr Kracik, dnes žije s herečkou Terezou Kostkovou.
• Hraje v divadle ABC (Konečně šťastná ?(premiéra 20. listopadu), Zahrada, Král Lear, Pan Kaplan má třídu rád, Šakalí léta), natáčí televizní seriály (např. Místo nahoře, Místo v životě, Ordinace v růžové zahradě), vidět jste ji mohli i v novém filmu Habermannův mlýn
• Jejím hlasem mluví například komisařka Julie Lescaut nebo Samantha v Sexu ve městě

Text: Iva Vondrová

Foto: Archív Divadla ABC, Alena Hrbková