Jsem tvrdohlavý Beran

Slavný „Mistr Kalinka", Vadim Ananev (52), sólista světoznámého souboru ALEXANDROVCI, přijel do Prahy pokřtít nové DVD Evy Pilarové. Při té příležitosti jsme ho přímo pod Pražským hradem vyzpovídali.

Jak dlouho už jste členem populárních Alexandrovců?

Už čtyřiadvacet let. Nejdříve jsem se stal jen členem, potom jsem zpíval ruské národní písně jako Kalinka, Slavíci nebo Ach, ty nóčenka a posledních deset let jsem sólistou a zpívám všechno. Od muzikálových písní až po operní árie.

Splnil se vám sen, o kterém spousta zpěváků jenom sní. Je ještě něco, co byste si rád splnil?

Přál bych si mít ještě více vlastních sólových koncertů, které mám po celém Rusku. Jsem totiž narozen ve Skopci a tudíž dost tvrdohlavý. V souboru musím zpívat dané písně, mít předepsanou uniformu a na hlavě mít posazený ten „gramofon". Jenže já se moc rád na vystoupení oblékám třeba do smokingu. Zkrátka chci vystupovat také sám za sebe jako Vadim Ananev. Momentálně se hodně těším na koncert v ČR, který proběhne  20. 5. 2011 v Kongresovém centru. Vystoupí se mnou světoznámá pěvkyně Světlana Mareeva.

Proč jste se rozhodl vystoupit i v České republice?

V sovětské době pro mne znamenalo Československo dvě věci - pivo a obuv. Boty od vás nosil tehdy celý náš národ. Po pádu železné opony jsem v České republice často vystupoval s Alexandrovci a musím přiznat, že je tady nejlepší publikum na světě. Lidé nám tleskají ve stoje a zpívají si s námi, protože naše písně znají. V publiku vídám rozzářené tváře a to je pro mě nejlepší odměnou. S manželkou jsme si zamilovali nádhernou, zlatou Prahu a její neskutečné kouzlo. Užili jsme si také ozdravný pobyt v Karlových Varech, i když šlo spíše o léčení - mučení. Brzy ráno nás nutili vstávat a v bílých hábitech jsme chodili rozespalí na různé procedury. Líbilo se mi i na Moravě, kde nás zatáhli do vinného sklípku.

Více se o Vadimu Ananenovi dočtete v Překvapení číslo 24, které vychází 13. 6. 2011.

Připravila: Šárka Jansová   Foto: autorka