Jsem trochu zbrklá, ale ne ztřeštěná

Když se herečka Marie Doležalová (27) usměje, je velmi roztomilá a okouzlující, přesně tak, jako Eva, hlavní postava z divadelní hry Eva tropí hlouposti, kterou Maruška ztvárňuje na jevišti Divadla Na Fidlovačce. Jak se s legendární rolí, kterou kdysi ve filmu geniálně zahrála Nataša Gollová, popasovala?

Na svých osobních webových stránkách máte napsáno: „Mým ideálem je umět v kritické chvíli neutéct." Jaké kritické chvíle jste prožila v poslední době?

Kritické chvíle pro mě byly během celého zkoušení hry Eva tropí hlouposti. I když se sešla skvělá parta v čele s výborným režisérem a byla to pro mě skvělá příležitost, přesto jsem měla kritickou chvíli sama se sebou. Je to moje první velká role ve smyslu, že Eva je uragán, vede ten příběh a musí pořád nakopávat energii v celém představení. Trvalo mi chvíli, než jsem si dodala odvahu se do toho pustit. Ale neutekla jsem a ustála to, hlavně díky panu režisérovi Pavlu Šimákovi. On je velmi přátelský, pořád mi věřil, i když mi po každé zkoušce říkal, co všechno dělám špatně. Ale nikdy s podtextem, že by ve mně ztratil důvěru. Věděla jsem, že to dělá proto, aby se ta hra povedla a líbila se divákům.

Jak dlouho se zkouší taková hra?

Většinou něco přes dva měsíce. Denně ve všední den od deseti do dvou hodin. Nejdřív je čtená zkouška u stolu, kdy nám režisér říká, co je v které scéně důležitého, pak se naučíme texty a jde se na jeviště. Začíná aranž, kdo odkud přijde, a všechno už se začíná propojovat, už musíme hrát se správným výrazem, pak se k tomu přidají kostýmy, hudba...

Mimochodem - kostýmy. Můžete do výběru kostýmů mluvit? Ve filmu měla Nataša Gollová šatičky, vy jste celé představení odehrála v kalhotách...

No já jsem se jen skromně zeptala, jestli budu mít šaty, a dozvěděla se, že ne. Takže jsem zpočátku trochu záviděla Anetě Krejčíkové, která hraje slečnu Elišku, její nádherné šaty, zatímco ona mi záviděla můj kalhotový kostým. Ale brzy jsem se se svými kalhotami smířila, takový byl prostě záměr - Eva je klučicí typ, tak měla být celou dobu jako kluk...

V představení Eva tropí hlouposti zlobí svého bratra Míšu, kterého hraje Dan Ratajský

Jste trémistka? Jak se vypořádáte s trémou před premiérou?

Většinou běhám po divadle a všem sděluji, jak jsem nervózní. Čekám pochopitelně, že mě budou všichni uklidňovat.J A tentokrát jsem měla ještě navíc trému z reakce diváků, protože vím, že ten starý film s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým mají rádi a bylo mi jasné, že pohled na naše představení tím bude ovlivněn. Lidé vědí, na co jdou, něco očekávají, a já se bála, že by mohli být třeba zklamaní a říkat si: „No není to ten náš milovaný film, oni se ti herci sice snaží, ale není to ono." Z toho jsem měla velkou trému a pak přišla velká úleva, když jsem tenhle pocit z ohlasů vůbec neměla. Divákům se představení moc líbí.

Připomněla jste si film s Natašou Gollovou, anebo jste chtěla Evu ztvárnit po svém a záměrně jste se na něj nedívala?

Podívala jsem se z pracovních důvodů nejdřív na film Kristián, abych nasála atmosféru té doby. Na film Eva tropí hlouposti jsem se nejdřív dívat nechtěla, ale maminka mi doporučovala, že bych měla, abych pak nevařila úplně z vody. Tak jsem se podívala...

A líbil se vám?

A víte že ano? Já tedy na staré filmy moc nekoukám, chybí mi tam barvy a je to na mě moc pomalé tempo. Ale tenhle film mě mile překvapil. Vůbec jsem nečekala, že se u toho tolik zasměju, že se tam pořád něco děje. Překvapila mě Nataša Gollová. Nehrála takového diblíka, jak jsem si zprvu myslela. Sice byla taková roztomilá, jak předepisuje scénář, ale zároveň velmi elegantní. To se mi líbilo.

A Maruško, jaké hlouposti ráda tropíte vy?

Ani nevím, i když většina lidí v mém okolí mi říká, že role Evy na mě fakt sedí. Jsem možná trochu zbrklá, ale ne tak ztřeštěná. Spíš si žiju ve svým světě, nad něčím si přemýšlím a zapomenu na okolí. Pak mi ujede tramvaj, zjistím, že je o půl hodiny víc, než jsem si myslela, někam přijdu pozdě...

Maruška má stejný účes i úsměv, jako měla Nataša Gollová. Na snímku s Anetou Krejčíkovou

Co děláte, když máte fakt radost...

Naposledy jsem měla opravdu velkou radost po únorové premiéře. Umím si ten pocit, kdy ze mě spadne stres, užívat. Odpočívám, konečně mám čas na svoje známé, zavolám babičkám...

Kterou povahovou vlastnost na sobě nemáte ráda?

Vadí mi třeba, že jsem až moc citlivá. Ono je to pro herectví vlastně dobré, ale já to někdy přeháním. Hodně se nervuju, nevěřím si, nijak se neprosazuju a radši stojím někde stranou. To bych na sobě chtěla změnit, ale ono to ke mně částečně patří. Já mám taky radši lidi, kteří jsou skromní, než ty, kteří pořád machrují.

Ještě mi řekněte, jak se vám líbí v Divadle Na Fidlovačce? Nezávidějí vám kolegyně, že dostáváte hlavní role, zatímco jiné se ještě nedočkaly?

Tak asi trochu i závidějí, tedy v dobrém slova smyslu. Pár mi jich řeklo: „Jé, ty se máš,"... ale necítím z toho žádnou zášť. Není to řečeno ve zlém. Prostě jsem se režisérům jako typ na určité role zrovna hodila. Tak to všichni berou. Naštěstí vztahy máme v divadle fakt dobré, je tam skvělá parta.

Před dvěma lety jste byla hvězdou televizního sitcomu Comeback. Zasteskne se vám někdy po naivní Saše?

A víte, že docela ano? Občas se vidíme s Matoušem Rumlem nebo s Kristýnou Leichtovou a máme si pořád co říct. Ale přiznávám, že když seriál skončil, byla jsem docela ráda. Nějak se mi moje role Saši zaryla pod kůži a já pak zjistila, že kdykoli jsem hrála někoho jiného, dělala jsem to takovým tím sitcomovým stylem. A lidi se mě ptali: „Proč děláš tolik obličejů?" Uvítala jsem tedy pauzu, ale teď už bych se zase docela ráda vrátila. Byla to fakt velká legrace, my se vždycky těšili na nové scénáře a strašně jsme se při čtení, zkoušení i natáčení nasmáli.

A chystá se další natáčení?

Tak to vůbec nevím... Šance je pořád.

Co děláte, když nepracujete?

Já si nejvíc odpočinu, když nic nedělám. Přece jen v práci mám tolik vjemů, pořád si povídám s lidmi, takže někdy ráda nedělám nic. Jen si čtu, koukám na filmy, jedu s přítelem na výlet...

Jakou knížku jste četla naposledy? Doporučíte mi něco?

Teď hltáme s kolegyněmi z divadla knížky Davida Nichollse. Napsal zatím jen tři: Jeden den, Záskok a Otázka za deset, a všechny jsou naprosto úžasné. Jeho styl způsobuje lehkou závislost, člověk se u čtení směje nahlas, ale zároveň to není plytká literatura.

A kde jste byla naposledy s přítelem na výletě?

Ve svatém Janu pod skalou, to je ideální místo pro jarní celodenní výlet. Pěkně procházkou na vyhlídku a potom se občerstvit v malé hospůdce...

Které místo máte oblíbené v zahraničí?

Vloni v létě jsem byla na dovolené v Chorvatsku, a to poprvé na lodi. Můj přítel si udělal kapitánské zkoušky, a tak jsme spolu a našimi kamarády vyrazili na moře. Týden na plachetnici. A mě to úplně nadchlo. Já jsem dřív trávila spíš pasivní dovolenou, mně nevadí lehnout si na pláž, číst si a pak se jít vykoupat do moře, ale tohle bylo něco úplně jiného, pro mě velmi aktivní. Bylo to skvělé a doufám, že zase někdy vyrazíme.

Co na svém příteli nejvíc obdivujete?

Možná to bude znít příliš obecně, ale nejvíc asi to, že je za každou cenu svůj. On je o pět let mladší než já a mě by nikdy předtím nenapadlo, že bych mohla žít s mladším mužem. A najednou jsem zjistila, že si máme pořád o čem povídat, že mě velmi inspiruje, že díky němu objevuji nové věci. A hlavně máme stejný smysl pro humor.

Přítel je taky herec?

Ne ne, zajímá se o módu a doplňky, ale víc z pohledu mladého gentlemana. Snaží se prosadit, aby i v Čechách byla kultura oblékání na vyšší úrovni a muži měli svůj styl. Má svůj e-shop s doplňky pro džentlmeny, takové ty klasické štětky na holení, mýdla, manžetové knoflíčky, čističe bot...

Tak to ho musela vaše role Evy ve hře z 1. republiky úplně nadchnout...

Přesně tak, moc se mu to líbilo, protože děj je přesně z té doby, kterou má rád. Hodně mě po premiéře chválil, až mě to trochu překvapilo, protože obvykle mi po představení říká: „Hm, dobrý, to je přesně to, co předvádíš doma." :-)

V divadelní hře Pět ve stejných šatech

Co nového teď chystáte?

Na podzim budu točit televizní seriál Neviditelní, který vypráví o vodnících. V létě už jsme točili první scény, hraju tam vodnici vražedkyni, a tak si to užívám. Pěkná záporná role. Hodného vodníka hraje Kryštof Hádek a já ho navádím k tomu, aby si taky někoho utopil.J Je to vtipná komedie, něco jako Jak utopit doktora Mráčka. Hrají tam mimo jiné Ivana Chýlková, Jiří Bartoška... No a samozřejmě mě čeká spousta pěkné práce také v divadle.

Co byste chtěla dokázat během příštích deseti let?

Asi by bylo smutné, abych za deset let v rozhovorech vykládala o svých rolích v seriálech. Určitě bych chtěla mít děti, protože rodina je nejdůležitější. Ale jinak nejsem moc schopná  představit si, co budu dělat za rok, natož za deset let. Ze zkušenosti vím, že jsem dnes někde úplně jinde, než jsem si představovala třeba před pěti lety.

A co jste si tedy představovala?

Mě třeba nikdy předtím nenapadlo, že bych mohla hrát Na Fidlovačce. A dnes vím, že jsem tu ráda, protože způsob, jakým tady dělají divadlo, je mi blízký. Myslela jsem si třeba, že budu víc dělat své vlastní divadlo, psala jsem tenkrát své vlastní hry, se spolužáky z konzervatoře jsme hráli muzikál Krysy, který jsem napsala i režírovala... Takže po této zkušenosti už vím, že nemá cenu si v herectví něco vysnívat, je lepší přijímat práci a výzvy, tak, jak přicházejí, než snít o kariéře v Hollywoodu.

VIZITKA

• ·         Narodila se v Karviné ve znamení Vodnáře.
• ·         Vystudovala Pražskou konzervatoř, poté hrála v několika pražských divadlech (Divadlo Na Prádle, Strašnické divadlo), hostovala také ve Stavovském divadle. Nyní je členkou Divadla Na Fidlovačce.
• ·         Zpívá v hudební skupině Olats otesoc.
• ·         Zahrála si v televizních seriálech Comeback, Ordinace v růžové zahradě, Obchoďák nebo Vyprávěj.
• ·         Hrála ve filmech Pusinky, Praho, má lásko a Krásno.

Připravila: Iva Vondrová

Foto: Pavel Ovsík a Martin Špelda (Divadlo Na Fidlovačce)