Jsem citlivá, ale umím si zjednat respekt

Autor: Redakce

Herečka Michaela Sejnová (22) má v životě štěstí. Práce, o které vždycky snila, si ji sama našla. Jako naivní sestřičku Markétu ji můžete vídat v seriálu Doktoři z Počátků.

V seriálu Doktoři z Počátků hrajete zdravotní sestřičku Markétu. Máte s touto postavou nějaké společné rysy?

Markétka si v životě ničím neprošla, žije na vesnici a jen s babičkou. Mě vychovávali rodiče a oproti Markétce ve městě. Jediné, co můžeme mít společného, je naivita a vstřícnost. Obě se snažíme pomáhat druhým.

Ve skutečnosti pomáháte dětem z dětských domovů...

Ano, spolupracovala jsem s Hankou Kynychovou na projektu Hejbejte se a zpívejte. S dětmi jsme sportovali, učili je tančit, zpívat, pohybovat se na jevišti a pracovat s mikrofonem. Když jsem ale poslouchala, co jim rodiče prováděli nebo proč se dostaly do dětského domova, velmi se mě jejich osudy dotkly. Jsem hodně citlivý člověk. Naštěstí děti byly tak nabité energií a přijímaly každý pokus o rozveselení, že jsem si práci s nimi užívala. Ovšem z časových důvodů jsem musela po nějakém době tyto aktivity přerušit. Nyní si hledám vlastní charitu, které bych se mohla věnovat. Ještě nevím, jestli se zaměřím na opuštěné nebo nemocné děti, na staré osoby či na zvířátka. Chci ovšem, aby nadace skutečně pomáhala a nebyla jen pračkou na peníze.

Sportovat s dětmi pro vás byla maličkost, když jste se jako dítě věnovala závodně aerobiku...

Zhruba patnáct let. Moje maminka trénovala děti, a proto mě k pohybu vedla už odmalička. Se závodním aerobikem jsem začala v pěti letech a posléze dosáhla několika úspěchů. V patnácti letech jsem se také věnovala trénování dětí.

Jakého úspěchu si vážíte nejvíce?

V kolektivním cvičení jsme získaly titul mistryně České republiky. Toho si vážím nejvíc. Bylo mi dvanáct let.

Kde máte poháry vystavené?

V Praze žiju v malém bytě, kam by se mi celá sbírka nevešla. Mám je proto v pokojíku v domě u rodičů. Tatínek mi vyrobil krásnou poličku s háčky, na kterou jsem si medaile pověsila. Maminka si občas chodí do pokojíku lehnout a dívá se na ně, aby měla pocit, že jsem tam s ní.

Jak je to dlouho, co jste vylétla z hnízda?

Studovala jsem v Mostě pedagogickou školu, když jsem v sedmnácti letech vyhrála konkurz na hlavní roli Evy do muzikálu Děti ráje. Tři měsíce jsme denně zkoušeli, proto jsem se přestěhovala do Prahy. Požádala jsem si o individuální studium, po nocích se učila a dojížděla jen na přezkoušení. Hráli jsme čtyřikrát do týdne, což by mne neuživilo, tak jsem si musela najít ještě brigádu.

O jakou brigádu šlo?

Hlídala jsem malé děti. O přestávce v muzikálu za mnou přišel Bořek Slezáček, jestli bych si nechtěla přivydělat, že jeho přátelé hledají chůvu k dětem. Neváhala jsem ani minutu. Chlapečkovi bylo půl roku a holčičce tři roky. Byly to úžasné děti. Jsem s nimi dodnes v kontaktu, ale už je nehlídám, jen je chodím navštěvovat. Práce už mám tolik, že bych hlídání nestíhala.

Kolik byste si vy sama přála mít jednou dětí?

Pokud by se mi poštěstilo, tak dvě, klidně i tři, protože děti mám moc ráda. Musím přiznat, že už se na ně těším. S přítelem jsme spolu zatím jen chviličku, takže pokud překleneme společný rok nebo dva, začneme děti plánovat.

Kde jste se přítelem poznali?

Ještě v Mostě, kde jsem si při studiu přivydělávala ve fitness centru jako trenérka. Až teď jsme se ale dali dohromady. Rádi spolu hrajeme badminton, bowling, plaveme, jezdíme na kole.

Plánujete nějakou společnou zimní dovolenou?

Nejsem zastáncem zimních sportů, protože zimu nemám ráda.

Nicméně přítel si zimní dovolenou přeje, a tak určitě někam vyrazíme. Zatímco si bude lyžovat, budu se rekreovat v sauně a bazénu. Budeme oba spokojení.

Jak nejraději relaxujete?

Vařením. Vařím všechno a moc ráda. Perfektně se u toho odreaguji. O Vánocích jsem pekla cukroví. Napekla jsem osm druhů, abych mohla pohostit rodinu, donést na ochutnání do divadla apod. Jinak se s přítelem snažíme jíst zdravě, i když samozřejmě občas uvařím omáčky jako rajskou nebo svíčkovou, ale dáváme si je s dietními knedlíky.

Jak se vaří dietní knedlíky?

Z celozrnných rohlíků a kukuřičné mouky, která se kupuje v lékárně. Je zdravá a dobře stravitelná. Dále přidávám mléko, vajíčko a petrželku. Udělám z nich kuličky a nechám je na páře 15 minut. Jsou sice tvrdší, ale moc mi chutnají. Netloustne se po nich. Také mi chutnají pálivá jídla. Rýže s masem, zeleninou a feferonkou.

Našla jste si mezi kolegy z branže nějakou kamarádku?

Než jsem si našla v Praze podnájem, bydlela jsem u Zdeničky Pijanové, výborné tanečnice z muzikálu Děti ráje. Dodnes spolu trávíme hodně času, když to jde. Ráda se chodím dívat do divadla na Martina Písaříka, s nímž hraju v seriálu Doktoři z Počátků. Je to vynikající herec. Nejraději mám však Leničku Termerovou. Je to nádherný člověk, strašně mi pomáhá, ráda s ní točím. S ní je vždycky na place příjemná atmosféra. Beru ji jako svou babičku.

Přece jen nejste vystudovaná herečka, byl ještě někdo, kdo vám zpočátku radil?

V Dětech ráje to byl Lukáš Vaculík a v seriálu Gympl Libuška Šafránková. Oba mi radili, jak se vžít do role. Vymyslet si k postavě vlastní příběh, když nemá linku příliš jasnou a režisér nedá přesné instrukce. Uvědomit si, jaké má rodiče a jak by se v dané chvíli zachovala. Moc mi to pomohlo. Kritiku poslouchám, vstřebávám ji jako houba a snažím se pracovat co nejlépe.

Co na váš úspěch říkají rodiče? Maminka z vás chtěla mít sportovkyni, a teď má doma herečku.

Rodiče mě ve všem podporují, mám v nich velkou oporu. Maminka mi už odmalinka nabízela, co mohu dělat - malovat, zpívat, hrát na housle, věnovat se aerobiku - a já jsem si vybrala. Když viděla, že jsem šťastná, byla šťastná i ona. Navíc maminka si přála stát se herečkou, ale neměla v sobě tolik exhibicionismu, co mám já. Je učitelkou v mateřské školce a právě díky ní mám ráda děti. Proto jsem vystudovala předškolní a mimoškolní pedagogiku. Nicméně herectví mě baví víc a ráda bych zůstala u divadla nebo u filmu. A nemusím zrovna stát před kamerou.

Působíte jako velice klidný člověk. Uměla byste se vůbec na děti rozčílit?

Myslím si, že si umím zjednat respekt. Děti, které jsem hlídala, jsou úžasné, ale když něco provedly, tak jsem jim to dala rázně najevo. Určily jsme si mantinely, přes které věděly, že nesmějí. Stačilo mírné zvýšení hlasu a tři varování, kdy by následovalo plácnutí přes zadek. Ke třetímu naštěstí nikdy nedošlo. Strávila jsem s nimi dva báječné roky a myslím si, že mám díky nim skvělou průpravu pro svoje děti.

Máte nějaký sen? Třeba zkusit štěstí v Hollywoodu...

Kdepak, jsem vlastenec a do Hollywoodu bych nikdy neodešla. A sen stát se muzikálovou herečkou se mi už splnil, když jsem se dostala do muzikálu Děti ráje. Díky tomu přišla nabídka z televize a mně se splnil další sen zahrát si v seriálu. Spíš si přeju, abych mohla ve své práci pokračovat, měla hodného manžela, založila s ním rodinu a vychovávali jsme společně zdravé děti.

Vizitka: