Díky za každé nové ráno

Herečka Lenka Termerová (64) nastoupila po Rodinných poutech a Velmi křehkých vztazích do dalšího nekonečného seriálu Ulice, kde po boku Jana Vlasáka hraje matku Marty Seidlové, Blanku Kohákovou.

Co máte společného se svou seriálovou postavou? Našla byste nějaké společné rysy?

Společnou máme moji podobu (smích). Obě také máme dceru, které je potřeba pomoci. Své dceři Martě ale naštěstí nemusím pomáhat v takové míře. A tím vlastně naše společné rysy končí. Blanka Koháková je úplně jiná než já a jsem za to ráda, protože alespoň mám co hrát.

Šest let jste účinkovala v seriálu Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy. Co vás přimělo zase vstoupit do nekonečného seriálu?

V Rodinných poutech a posléze, když se seriál přejmenoval na Velmi křehké vztahy, jsme byli výborná parta. Moc ráda vzpomínám na Jana Kačera, který mi hrál manžela, a na Danu Morávkovou jako na dceru, zlou Andreu. Byla jsem proto ráda, když po dvouleté pauze přišla další nabídka. Navíc mám kamarádky, které Ulici sledují, tak jsem jim chtěla udělat radost.

Jana Kačera vystřídal v roli vašeho manžela Jan Vlasák. Byla to pro vás příjemná změna?

Nejdříve jsem si myslela, že mého manžela bude hrát Brad Pitt, ale pak jsem se spokojila s Janem Vlasákem (smích). S Honzou se známe spoustu let, protože jsme společně nastoupili do angažmá v divadle Petra Bezruče v Ostravě. Pro mě to bylo první zaměstnání po studiích na DAMU v Praze, Honza přišel už s nějakými divadelními zkušenostmi. A vlastně dodnes spolu hrajeme a zkoušíme v divadle ABC. Za chvíli z nás pomalu bude komické duo Miki Fiky (smích).

Vrátila jste se do plného pracovního nasazení po velmi těžkém boji s rakovinou prsu. Přehodnotila jste po tak silné zkušenosti nějak svůj život?

Svůj žebříček hodnot už mám nějakou dobu srovnaný, takže jsem ho nijak neměnila. Určitě jsou ale skutečnosti, které jsem si uvědomila. Například vím, že bych nikdy neměla dopustit, aby mě jakýkoli problém prostoupil natolik, aby mě ničil. Teď se snažím si problémy nepřipouštět a všechno vidět pozitivně. Bude to vypadat jako klišé, ale mnohem častěji se raduji ze spousty maličkostí. Mám radost z každého dne, který mi byl darován.. Každé ráno jsem šťastná, že jsem se probudila a něco nového mě čeká. Za tuto maličkost jsem daleko víc vděčnější, než kdykoli předtím, a také je jen málo věcí, které mě vykolejí. Zkrátka se řídím heslem: Díky za každé nové ráno.

Boj s nemocí jste vyhrála. Určitě v tom sehrála svou roli i vaše rodina, která vás podporovala.

Určitě. Vůbec si neumím představit, jak to musí být těžké pro člověka, který je na takové trápení sám. Byla jsem vděčná, že mám své blízké kolem sebe. Pomáhali mi isvojí drsností. Syn i dcera, oba byli zaskočení, a přestože o mě měli velkou starost, snažili se přede mnou vůbec si nepřipouštět možnost, že by se mohlo něco zlého přihodit. „Mami, nebuď tragická," říkali mi. „Všechno dobře dopadne!"

Měla byste nějakou radu pro naše čtenářky, jak rakovině prsu předejít?

Nejsem typický příklad, který by něco zanedbal. Byla to velká smůla, protože jsem chodila pravidelně k profesionálům na prohlídky. Po porodu dcery mi v prsu narostla neškodná bulka, kvůli níž jsem byla sledována. Jenže za ní vyrostl nádor, který nebyl vidět. Na tomografii se ukázal až ve chvíli, kdy bulku přerostl. Rozhodně jsem žádnou preventivní péči nezanedbala. Navíc jsem se už předtím aktivně účastnila pochodů Avonu proti rakovině prsu. Tehdy mě totiž vyděsily zprávy, že některé ženy se stydí jít k ženskému doktorovi a nikdy u něj nebyly. Rozhodně doporučuji vždy jednou za dva roky mladším ženám jít na sono prsů a ženám po čtyřicítce na mamograf.

Chystáte se letos někam na dovolenou?

Martha má termín porodu 22. června a ráda bych jí s miminkem pomohla, takže jsme dovolenou letos zrušili. Každý rok jezdíme už patnáct let na stejné místo do Toskánska, ale letos vynecháme. Martha ještě není rozhodnutá, jestli bude po porodu na chatě u rodičů jejího muže nebo u nás na chaloupce, ale pro jistotu jí chceme být s manželem nápomocni.

Plánujete, že jí budete s miminkem pomáhat, aby se mohla brzy vrátit do práce?

Ráda bych jí pomohla, ale podle jejích slov jí hormony tak zalily, že, ačkoli svou práci miluje a věnuje se jí intenzivně od svých šestnácti let, odsunula ji na druhou kolej a chce se věnovat miminku. Uvidíme, jestli se něco změní, až porodí. Rozhodně budeme s mužem připraveni.

Jakým způsobem čerpáte energii? Při čem si nejlépe odpočinete?

Miluju pohyb a fyzickou práci. Nejlépe se odreaguji, když si přestavím nábytek, natírám, anebo při jízdě na kole. Nabíjí mě i procházky. S mužem se těšíme na léto, protože každé ráno vstaneme dřív a vyšlápneme si na Petřín nebo na Letnou. Zabere nám to tak hodinku a je to prima ranní rozcvička.

Baví vás třeba i luštění křížovek nebo sudoku?

Sudoku miluju. Dlouho jsem ho neznala, až když jsme točili Velmi křehké vztahy, tak mě ho naučil můj seriálový syn Otto Kalus, notorický sudokář. Od té doby jsem sudoku úplně podlehla a luštím ho každý den.

Vizitka:

• Narodila se v Hradci Králové ve znamení Raka.

• Vystudovala DAMU.

• Působila v Praze v Divadle Ypsilon, v současnosti je na volné noze a hostuje právě v Ypsilonce, v Divadle bez zábradlí a v Divadle ABC.

• Zahrála si v seriálech Pan Tau, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Rodinná pouta nebo Velmi křehké vztahy.

• Je vdaná za režiséra Morise Issu, který pochází se Sýrie. Mají spolu syna Filipa a dceru Marthu.

• Miluje italskou, řeckou, arabskou a indickou kuchyni. Má ráda ryby a mořské plody.

Připravila: Jana Hájíčková   Foto: TV Nova a Smagpictures