Chlap s kočárkem je prostě sexy

Lucii Zedníčkovou (43) si spousta z vás určitě vybaví jako krásnou slečnu Barboru, které se ve filmu Saturnin dvořil Ondřej Havelka. Sympatická herečka si ale vyzkoušela i roli policistky a „ pořádnou zbraň" s sebou nosí i v novém seriálu Ententýky, který začíná vysílat Česká televize.

Lucie, pokud se nepletu, Ententýky jsou prvním seriálem, ve kterém hrajete jednu z hlavních rolí. Čím to je?

Nevím, nějak si to neuvědomuju.

Je to tak. A možná to bude kvůli vašemu postoji k současné seriálové tvorbě - kdysi jste řekla, že se vám české seriály nelíbí, a proto v nich ani nehrajete...

To je pravda a pořád si za tím stojím.

Dobře, a proč jste v případě „českého Sexu ve městě", jak Ententýkům říkají jeho tvůrci, udělala výjimku?

Tahle nabídka se nedala odmítnout a můžu říct, že dlouho jsem neměla tak prima práci. Už když jsem četla scénář, věděla jsem, že to bude pecka. Opravdu dlouho jsem nic tak vtipného nečetla. Text mi sedl a šel takříkajíc přirozeně do pusy, takže jsem si ho při natáčení skoro vůbec nemusela upravovat. Ententýky jsou prostě plné humoru a nadsázky, které mám moc ráda.

V seriálu máte roli fotografky Johany Márové. Je to ženská podle vašeho gusta?

Jo, řekla bych, že je.

Co máte společného?

Obě máme dvě děti. Johana je zároveň stejně jako já energická, k problémům přistupuje čelem, aktivně je řeší a nic nenechává osudu. Prostě žádná leklá ryba, ale akční ženská.

Celým seriálem Ententýky prostupuje myšlenka, že „děti (de)formují náš život víc, než jsme si ochotní připustit. Vy byste to mohla nejspíš potvrdit... Jak vlastně vycházíte se svými dětmi - synem Mikulášem a dcerou Amálkou?

Skvěle. Mikulášovi je patnáct a cloumá s ním puberta. Ale dá se to s ním vydržet, protože je introvert. A navíc má stejně jako Amálka dobré srdíčko, oba jsou to hodní lidé. A to že někdy zlobí? Co to vlastně je? Ať mi to někdo definuje. Oběma nechávám hodně svobody a náš vztah bych charakterizovala jako mateřsko-kamarádský. A můžu říct, že se mi to vyplácí.

Čím vás Mikuláš naposledy rozhodil?

Když přede mnou poprvé políbil svoji slečnu...

Počkejte, to vás opravdu vyvedlo z rovnováhy?

Jo! Až ji políbí podruhé, tak to bude v pohodě. Všechno, co je poprvé, vás trošku šokuje, ne? Copak vás první pusa nerozhodila?

Nejspíš jo...

Tak vidíte. Ale nebylo to tak, že bych padala do mdlob. Prostě mě to mírně vykolejilo.

Umí vás Mikuláš i pochválit?

Každou chvilku. Za nějakou dobrotu, za to, že je mu se mnou fajn. Vlastně my se doma navzájem chválíme pořád, protože nikdo cizí to za nás neudělá.

Dá se s ním mluvit na rovinu?

Jak už jsem říkala, Mikuláš je introvert. Když má náladu a chuť, můžeme se bavit úplně o všem. Rozhodně ale nemá takovou povahu, že když chci něco vědět a zeptám se ho, že by mi automaticky odpověděl. Na to musí být „vyladěný".

Propadl jako většina jeho vrstevníků počítači?

Neřekla bych. Doma většinou hraje na klavír. To mu strašně jde a baví ho to. Počítač si ale samozřejmě taky někdy zapne. Zahraje si nějakou hru, učí se nebo skypuje...

Pídíte se někdy po tom, co přesně v tom virtuálním světě vlastně dělá?

To ne, protože mu bezmezně věřím. Varovala jsem ho před různými nástrahami, ale on není exhibicionista, aby někde na Facebooku ukazoval svoje fotky a psal, co dělá, kam a kdy pojede... Mikuláš si svoje soukromí úzkostlivě chrání.

Je typem ochránce, který dává pozor na svoji mladší sestřičku?

Rozhodně. Když jsou spolu sami, tak se rvou. (smích). Ale když jsou ve větší skupině dětí, neustále na ni dává pozor a běda tomu, kdo by se na ni křivě podíval nebo jí chtěl ublížit...

Bere na sebe občas Amálčiny průšvihy?

Zatím k tomu nedošlo. Amálka je totiž pořád s námi, takže o všech jejích vylomeninách máme přehled.

Amálka už má za sebou hereckou zkušenost. Myslíte si, že by jí bavilo živit se jako herečka?

Nevím, vždyť je jí teprve sedm. Ale pravda je, že ráda tancuje a chce začít chodit do sboru. Hrála v jednom muzikálu a chystá se na další. Momentálně chce být herečkou, zpěvačkou a do toho ještě lékařkou. Takže jí budu držet palce, ať to všechno zvládne. Má toho opravdu hodně. (smích)

Které z vašich dětí se takříkajíc „potatilo" a které se naopak podobá vám?

Řekla bych, že oba jsou „namíchaní" Mikuláš je velký introvert a Amálka zase velký extrovert. Ani já, ani jejich táta to takhle extrémně hozené nemáme. Ale spousta vlastností se formuje životem, takže to budu moct posoudit, až vyrostou.

Troufla byste si na další dítě?

Jo... Ale počkejte, jak to myslíte, jestli bych si troufla? To jako že se bojím sexu? (smích)

Promiňte. Já jsem to myslel tak, že tři děti jsou přece jenom větší zátěž než dvě...

Takhle to neberu. Děti jsou především radost. Pro mě jsou to jediné, co má opravdový smysl...

A co adopce?

Tak to je složitější. To bych si musela v sobě nejdřív vyřešit otázku, jestli bych toho prcka měla ráda stejně jako vlastní děti. Asi bych se bála sama sebe, jestli bych jim všem měřila stejným metrem. Nejsem si stoprocentně jistá, že bych to zvládla...

Možná by vám pomohla intuice, na kterou se v důležitých okamžicích spoléháte. Už vás někdy zklamala?

Nevzpomínám si. Ale myslím si, že naopak někdy zklamu já ji, když ji neposlechnu.

Jaké vlastně bylo vaše dětství?

Komplikované. Tečka.

„Muži, kteří se starají o svoje děti, jsou sexy. Tak proč jim to nikdo neřekne!". I to je téma seriálu Ententýky. Líbí se vám chlapi, kteří zůstanou s dítětem doma?

Když to tak říkáte, napadá mě jedna věc - když jsem během natáčení vídala Martina Písaříka (v seriálu hraje bohémského rockera Frantu Chrpu, který je na mateřské), vždycky mi připadal neuvěřitelně sexy. Nemám kamaráda ani známého, který by byl na mateřské, ale muži, kteří se nestydí tlačit kočárek, se mi prostě líbí. Znáte fotku od Jana Saudka, na které muž svlečený do půli těla drží mimino?

Máme ji doma...

Takže víte, o čem mluvím. Ta mužnost ve spojení s křehkostí toho dítěte je prostě nádherná.

Co dalšího na chlapech obdivujete? Jaký typ mužů se vám vlastně líbí?

Mám ráda chlapy, kteří mají sexappeal, jsou chytří a vtipní a dokážou mě rozesmát...

Komu se to naposledy podařilo?

Našemu producentovi Pavlu Andělovi, který je právě tím typem muže, o kterém jsem před chvílí mluvila. Jsme kamarádi už dlouhé roky. (smích)

A co chlap, který se nebojí domácích prací. Jak je to vlastně u vás doma?

Bereme to tak, jak to leží a běží. Kdo má čas, uvaří nebo chodí s Amálkou do školy. Na nějaké role si doma nehrajeme a musím říct, že to bezvadně funguje. Protože otázky typu „Ty jsi ještě nestihla vyžehlit?!" jsou začátkem konce. Jakmile si začnete rozdělovat role, všechno jde do háje.

Rodina je pro vás vším. Ale jak odpočíváte, když chcete být sama?

Mám ráda thajské masáže a wellness centra vůbec. Taky ráda čtu a ještě raději spím.

A takové ty sedánky s kamarádkami u kafíčka ráda máte?

Ani moc ne. Spíš než na kafíčko zajdu s kamarádkou večer na vínko.

Cestujete?

Moc ráda. Letos jsem byla za sluníčkem na Kypru. A nejvíc se mi líbí v Asii.

Co flamengo? Ještě tancujete?

Bohužel ne. Přestěhovali jsme se z Prahy do Brna, kde jsem se po flamengu zatím nepídila. Netancuju už dva roky, ale je pravda, že to mám pořád v hlavě, a chtěla bych se k flamengu vrátit. Hrozně mě to totiž bavilo.

A nějaké další přání? Nebo sen?

Nemám žádný velký sen. Jsem šťastná, že mám zdravé děti a že jsem zdravá já. Ke štěstí mi prostě stačí, když fungují takové ty běžné důležité věci...

Vizitka:

• Vystudovala pražskou DAMU.

• V prostředí divadla a filmu se pohybuje od pěti let.

• V současnosti působí v Městském divadle v Brně.

• Zahrála si ve filmech Levé křídlo, Kouř nebo Škodná.

• Má rada moře a sluníčko.

• Její sedmiletá dcera Amálka si zahrála v muzikálové pohádce v Peřině.

• Otcem jejích dětí je scénárista a režisér Vítek Pokorný.

• Nyní žije s přítelem Petrem Štěpánem.

Připravil: Milan Uram   Foto: archiv ČT