Celá rodina si pomáháme navzájem

Ulízaný chlapík, který vás kdysi lákal na takové to domácí žvýkání. Nebo nenapravitelný sukničkář z filmu František je děvkař. A konečně i brilantní komik z originálního kabaretu Komediograf. Řeč bude o herci Josefu Poláškovi (46) a jeho nové postavě.

Je pravda, že jste si nedávno splnil jeden filmový sen?

Nejsem v obraze, co máte na mysli?

Mám na mysli váš poslední snímek Polski film, ve kterém jste si zahrál s Pavlem Liškou, Tomášem Matonohou a Markem Danielem, kolegy z Komediografu a spolužáky z JAMU. A právě Pavel Liška někde řekl, že jste o podobném filmu snili už od dob studií...

Nevím, jestli to byl sen... Možná vlastně ano. Ta práce byla úžasná, bavilo nás to. Dlouho před tím jsme se scházeli všichni společně s Markem Najbrtem, Benem Tučkem a Robertem Geislerem a příběh rozvíjeli dál a dál. Hodně jsme se inspirovali událostmi z našich životů. Takže tento projekt vznikal opravdu dlouho.

Pavel Liška se přiznal také k tomu, že mu připadalo až „úchylný" hrát sám sebe. Jak jste to prožíval vy?

Byl jsem tak zabraný do toho, jak mám vlastně hrát, že jsem byl od sebe v jistém slova smyslu „odpojený". Často jsem se ptal sám sebe, jak bych ve skutečnosti reagoval na tu kterou situaci. Ale pocity jako Pavel Liška jsem neměl.

Do jaké míry je Polski film autobiografický?

Polášek hraje Poláška, Liška Lišku atd. Samotný příběh je ale vymyšlený.

Natáčeli jste v České republice a v Polsku. Jak na ten měsíc a půl vzpomínáte?

Jako na radost, novou filmařskou zkušenost. A taky jsem si vždycky přál vidět Krakow a teď se mi to splnilo. Říká se, že kdo chce poznat Polsko, musí vyjet z Krakowa. Skutečně je Krakow odlišný než jiná polská města. Točili jsme také na Valašsku, v kraji dobrých lidí a slivovice. 

Film bude mít premiéru letos o prázdninách. Chystáte nějakou doprovodnou show?

Nechci vypouštět bludy, ale o něčem jsme už mluvili. Premiéra by pravděpodobně měla být na festivalu v Karlových Varech, takže tam v rámci festu možná zahrajeme Komediograf nebo něco podobného.

Jak jste se vy čtyři vlastně dali dohromady?

S Pavlem a Markem jsme na JAMU chodili do jednoho ročníku. Tomáš pak byl o rok níž. Někdy ve třetím nebo čtvrtém ročníku jsem se objevil v HaDivadle, kde jsme se postupně všichni sešli a krátce na to začali dělat taky Komediograf.

Kdo z vás byl na škole největší „průšvihář"?

Myslím, že nikdo nějak extra nevyčníval. Vzájemně jsme se doplňovali.

A dneska?

Dneska se známe už tak dobře, že to doplňování se je už takové samozřejmé. Spoustu věcí si nemusíme vysvětlovat a ta práce je tím podstatně jednodušší, proto spolu pracujeme rádi.

Co nevázaný studentský život?

Nic šťavnatého vám bohužel neřeknu. Šlo o běžné večírky a „piatiky", které nám tehdy přišly originální. Ovšem na JAMU jsem ale poznal svoji manželku.

Čím jste ji okouzlil? Humorem?

Vůbec ne. Tak nějak jsme v sobě našli vzájemné zalíbení. Věděli jsme o sobě už dlouho a k prvním impulsům došlo na jednom večírku. Styděl jsem se, většinu lidí jsem tam neznal a moc jsem toho nenamluvil, což mojí ženě imponovalo. Vypadalo to, že se nesnažím prosazovat. To se jí líbilo.

Určitý ostych je vlastní i Hynkovi, vaší seriálové postavě z Vyprávěj. Víte, co mu tvůrci nachystali pro čtvrtou, porevoluční řadu, která se bude vysílat na podzim?

Něco vím, ale nepovím. Beztak toho, co vím, je tak málo, že to v čase příběhu sahá tak maximálně rok napřed. Nejdál určitě vidí scénáristé, ale myslím, že s až takovým předstihem se Vyprávěj nedělá. Vlastně málokdo věřil tomu, že dojdeme do roku 1989. A vidíte, už jsme tam. V dalších dílech ale zřejmě některé postavy ustoupí do pozadí a přednost dostanou děti, které v příběhu pomalu dorůstají.

Byl byste rád, kdyby Hynek a všichni ostatní „došli" až do současnosti? Nemáte strach z toho, že se s každou další řadou z Vyprávěj stává tak trochu nekonečný seriál, kterých je dneska nespočet?

Vyprávěj nebude nekonečným seriálem, je to příběh z minulosti, proto se jmenuje, jak se jmenuje. Myslím, že Vyprávěj dělá spoustě lidí pořád radost, takže proč ne.

Na televizních obrazovkách se momentálně objevujete také v pořadu Na houby. Jeho natáčení pro vás bylo balzámem na duši, že?

Stoprocentně. Pracovat s Pavlem Jiráskem a Arnoštem Goldflamem je radost. Natočili jsme společně dva seriálové dokumenty Jeskyně a Zahrady. Věděl jsem, do čeho jdu. Navíc jsme pořád byli v přírodě a dozvěděli jsme se spoustu nového. Aspoň jsem si konečně udělal pořádek v holubinkách a snad už najisto poznám i muchomůrku zelenou.

Takže se z vás stal zkušený houbař?

Rád bych jím byl. Teď nemyslím jen zvládat rozeznávání jedlých hub, ale dozvědět se o nich i něco víc.

Co třeba nějaký spot na podporu houbařství a českého turismu vůbec? Vaše reklamy se vždycky líbily...

Pěkná myšlenka. Asi by mě to bavilo a hned bych do toho šel.

Byla to právě reklama, která vás „proslavila". Mohl jste i v ní uplatnit svoje nápady?

Pokud šlo o hotovou zakázku, tak ne. Ale když reklamu režíroval Petr Čtvrtníček, příležitost byla. To se vždycky postavila scéna, nalíčili nás, oblékli jsme se a pak začalo vznikat něco úplně jiného, než jaký byl plán. Nápadům se meze nekladly.

Existuje reklama, kterou byste nikdy nepřijal?

Zatím jsem nedostal nabídku, která by mi byla proti srsti. Ale určitě to zvažuji. Důležitý je nápad, kdo to bude dělat a i na co reklama má být.  Může v tom být určité riziko a záleží i na štěstí.

Líbí se vaše reklamy i vašim dětem?

Nevím, musel bych se jich zeptat. My televizi nemáme tak často puštěnou, aby to registrovaly. Po škole mají kroužky, učení, moc času na dívání vlastně není. Ale určitě se snaží neprošvihnout Simpsonovi.

A vašemu humoru rozumí?

Vtipkuju s nima jinak než v divadle. Děti jsou různého věku, takže „humorkujeme" adekvátně. Děti milují, když se „sranduje", mají radost, že se jim věnujete a utrácíte čas. Takže rozumí.

Co děláte, když děti doma neposlouchají?

Líbí se mi přísloví, že „některé děti mají uši na zadku". Občas je plácnu, ale musí to být v klidu. A obvykle je předtím ještě vlídně varuju. Když už k tomu má dojít, musí vědět proč. Je důležité, aby pochopily smysl té situace, diskutování a vysvětlování moc nefunguje... Nejdůležitější ale je, aby věděly, že je milujeme a měly důvěru.

Rozmazlujete je?

Pokud máte na mysli takové to klasické rozmazlování ve stylu „tady máš stovku a běž", tak to ne. Spíš se s nimi mazlíme, hlavně s malou Babetkou. Kluci se pomalu dostávají do puberty a o to víc si užíváme, když si za námi vlezou do postele a máme taková ta dlouhá rána, kdy nikam nespěcháme. Nějak nám odrůstají a nám začíná být smutno po tom, jak byli malí... Snažíme se jim hodně věnovat, vymýšlet výlety, aby měli hlavně zážitky, i když teď v pubertě je to s klukama trochu těžší.

Jak vás vychovávali rodiče?

Rodiče určitě dělali chyby, ale vychovávali nás, jak nejlíp uměli a s láskou. Tatínek byl sice přísný, ale hodně si s námi hrál. Maminka byla neuvěřitelně obětavá. Měla nás čtyři děti, pracovala na směny jako sestra v nemocnici. Většinu času doma trávila v kuchyni, protože měla ráda vše domácí. Považovala to za důležité. Pamatuji si, že jsme spolu začali výjimečně blbnout. A já jsem samou radostí skákal a vyrazil jí zub. Tehdy mě to strašně mrzelo. Ale ne kvůli tomu, že jí to bolí, ale protože mi bylo jasné, že už si hrát nebude.

Vy sám své ženě doma pomáháte?

Pomáháme si navzájem. Hlavně se ale snažíme o to, aby pomáhaly i děti.

Co považujete ve vašem vztahu za vůbec nejdůležitější?

Máme se rádi. Zamilovanost pomine, svátek časem zevšední. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale na vztahu musíte pořád pracovat.

Dobře, tak co na vás manželka nejvíc oceňuje?

Popravdě nevím... Zavoláme jí.

Po krátkém vyzvánění se Josef Polášek své ženy ptá, proč s ním tak dlouho vydržela...

Už máte jasno, pane Polášku?

No, víte... Manželka říkala, že si ve spoustě věcí rozumíme a snažíme si vycházet vstříc. A že jsme spolu rádi. A že spěchá, že už dávno někde měla být. Takže tak...

Vizitka:

• Narodil se ve znamení Vah.

• Vystudoval herectví na JAMU v Brně.

• S herci Pavlem Liškou, Tomášem Matonohou a Markem Danielem už 15 let spolupracuje na originálním Komediografu.

• Má rád herce Oldřicha Nového.

• V současnosti nemá stálé divadelní angažmá.

• Hrál ve filmech Mistři, Divoké včely, František je Děvkař, Poslední plavky nebo Protektor.

• S manželkou Michaelou vychovává tři děti.

Připravil: Milan Uram   Foto: archiv ČT