Baví mě svět mých dětí

Autor: Redakce
photo003res 602

Pracovní diář herečky Ani Geislerové je nabitý k prasknutí, ač je teprve začátek roku. Přesto si na nás udělala chvíli čas. Povídali jsme si hlavně o novém filmu Nevinnost, který právě běží v kině a Aňa v něm ztvárnila hlavní roli.

Aňa si ve filmu Navinnost, který právě běží v kinech, vyzkoušela roli zdravotního klauna

Jste spokojená s výslednou podobou filmu?

Musím říct, že samotné natáčení, samotný proces tvorby a setkání se všemi lidmi i tímto tématem byl pro mě tak silný zážitek, že svým způsobem už je mi skoro jedno, jak to dopadne. Takže i kdyby to byl nejhorší film světa, což věřím, že nebude, nevadilo by mi to. Já už jsem z toho pro sebe vytěžila všechno, co jsem mohla, moje satisfakce je dávno naplněná. Ale abych odpověděla přímo, ano, jsem s filmem spokojená.

Jaká máte kritéria, abyste přijala nabízenou roli?

Na prvním místě scénář, pak režisér, pak kolegové, no a pak už mě zajímá dalších tisíc věcí. Tedy takhle, když mi zavolá režisér, s kterým se znám a mám s ním dobrou zkušenost, je úplně jedno, co mi nabízí a vezmu roli bez většího přemýšlení. A když mě osloví člověk, kterého neznám, samozřejmě mě zajímá spousta detailů.

Co vás nejvíc zaujalo na roli Lídy, kterou ve filmu Nevinnost hrajete?

Je to dívka, která žije tím, na čem jí nejvíc záleží, a je ochotná hodně obětovat. Má v sobě skryté tajemství. Ale jak se ukazuje - pravá motivace pozitivního chování a jednání může mít základ ve strašném provinění a naopak negativní agrese může být posledním obranným mechanismem člověka, který neví kudy kam...

Musela jste se na roli nějak specielně připravovat?

Ve filmu je mým povoláním zdravotní klaun, to jsou ti, kteří pomáhají rozveselit a odreagovat nemocné nebo postižené děti v nemocnicích a ústavech, takže jsem musela absolvovat soustředění zdravotních klaunů. Dokonce jsem pilně trénovala hru na ukulele, což bohužel není ve filmu kvůli sestřihu moc vidět.

Zdravotní klaun má blízko k herectví. Bavila by vás taková práce?

Musím přiznat, že vystupovat mezi dětmi s červeným nosem pro mě bylo velmi náročné. Já absolutně nejsem typ na to, abych dělala dětem kašpárka. Mám z dětí respekt, a když se na mě dívá víc jak pět lidí, znervózňuje mě to a vyděsí. Takže jsem byla moc ráda, že při natáčení byl přede mnou placený kompars a všichni se smát museli, protože si nejsem jistá, že bych někoho rozesmála spontánně. To se mi povedlo jen když jsme natáčeli mezi postiženými dětmi, ty se opravdu smály od srdce. Ale nejspíš ne tomu, že jsem byla vtipná, spíš že jsem zpívala falešně a tak...

Byly scény s postiženým Daníkem, kterému ve filmu hrajete tetu, nějak zvlášť náročné?

Pro mě to bylo naopak velmi obohacující. Dan, který v dětství prodělal mozkovou obrnu a jeho mentální vývoj zůstal na úrovni tříletého dítěte, nás všechny nakazil svým pozitivním přístupem. Říkali jsme mu „delfín" kvůli jeho specifickému hlasovému projevu. Daniel je vlastně v celém příběhu jediná, naprosto nevinná postava. Setkání s ním pro nás bylo radostné a očistné.

Jak se vám točily scény, kde hrajete mrtvou? Jaké to je „vyzkoušet si svou smrt"?

Tuhle scénu si vybavuji dost přesně, natáčelo se na pitevně. Zpočátku jsem byla dost ostražitá, ale mám zkušenost, že při těchto náročných scénách vás zachrání jedině humor. Takže jsme dost vtipkovali. Jinak není o co stát, zvlášť když si uvědomíte, že v tom černém igelitovém fusaku pro mrtvé se jednou ocitneme všichni...

Spolu s Aňou hraje ve filmu Ondřej Vetchý

Film se dotýká choulostivého tématu obvinění z pohlavního zneužití, ovšem ukazuje také na to, že některé „lolitky" v necelých patnácti moc dobře vědí, co chtějí...

Zákon je daný, hranice je patnáct let, a tudíž to musíme respektovat. Myslím, že daleko víc důležitější v této souvislosti je mluvit s dětmi co nejdříve o životě, o možnostech, rizicích, radostech i špatných koncích, o sexu... Čím dřív budou informovanější, tím méně překvapí holčičku úchylák, protože ona bude vědět, že je něco špatně a bude vědět, že její pohlavní orgán je jen její o jen ona o něm smí rozhodovat... Ale souhlasím s tím, že když se některé vyspělé dívky ještě před patnáctými narozeninami rozhodnou uskutečnit jisté věci týkající se sexu, těžko je od toho někdo odradí. Určitě se to stává, i když je to hrozné.

Umíte odpouštět? Co byste nikdy neodpustila?

Neumím v sobě dlouho držet konflikty nebo nějaké malicherné křivdy. Ale závažné věci, které se dotýkají mě nebo mých blízkých, rozhodně odpouštět neumím a ani nechci. V tom jsem dost zásadová, i když vidím, že všichni v mém okolí pořád něco odpouštějí. Já si totiž myslím, některé kruté tresty ve středověku měly svou velkou platnost a že tou naší tolerancí a asertivitou a přístupem, že všechno se dá vysvětlit, omluvit, jakoby degenerujeme. Když je někdo vrah, lhář nebo zloděj, tak proč mu odpouštět trest?

Ve filmu zazněly i vaše básně z dob vašeho raného mládí. Ještě pořád píšete?

A víte že jo? Když se ocitnu někde sama, což je tedy velmi zřídka, třeba když někam cestuji bez dětí, pořád mám u sebe papír a tužku a mám potřebu si zapisovat a zpracovávat své pocity, zážitky. Moje básně jsou takové kódy, kterým rozumím jen já.

Co vás v poslední době nejvíc potěšilo?

Nejvíc mě baví být pohromadě se svými dětmi, být v jejich blízkosti, pozorovat je...

Baví vás být maminkou.

To tak to mě tedy vůbec nebaví, myslím tím zařizovat servis a provoz domácnosti, který musím jako každá máma zvládat. Tajně sním nějaké služce...

...ale ve film Občanský průkaz jste předvedla takovou „typickou" maminku minulé éry - mírnou, trpělivou...

Jenže ve skutečnosti taková rozhodně nejsem, tu roli jsem „ušila" podle své babičky. Moje máma byla výtvarnice, bohém... A jak zjišťuji, jsem jí ve spoustě věcí podobná.

Zajímá mě svět mých dětí, těší mě o nich přemýšlet, pozorovat, jaké vlastnosti se v nich rýsují, jací z nich vyrostou lidé... A těším se, až budou starší, až třeba přestanou věřit na ježíška!

Proč?

Mě strašně nebavilo být malým dítětem a moje děti, tedy konkrétně Bruno, to má po mně. Také se pořád měří, jestli už povyrostl, nemůže se dočkat, až bude velký, všechno chce dělat a zařizovat sám, dokonce mi zakazuje, abych o něm někde mluvila... Naštěstí ještě neumí číst.

VIZITKA