Posílám úsměvy na všechny strany

Trefit se do prázdného okénka v diáři mladé herečky Michaely Doubravové (23) není jednoduché. Hraje velké role v muzikálech, točí seriál Ulice, koncertuje se svým partnerem. A do toho ještě jezdí z Prahy do Ostravy vařit před kamerami v pořadu Draci v hrnci.

Není pro vás to věčné pendlování mezi Prahou a Ostravou vysilující?

Záleží na tom, co mám na programu den před odjezdem. Abych mohla být v osm ráno v Ostravě na place, musím v Praze vstávat ve tři. A pokud večer hraju v divadle, dostanu se do postele maximálně na tři hoďky. To pak vstávání opravdu není nic příjemného. Ale užívám si těch několik hodin ve vlaku, za ně jsem ráda. Cestou se trochu dospím, vyřídím si e-maily, konečně se v klidu najím... je to zkrátka čas na přidanou, který mám jen a jen pro sebe. Vlastně i celý pobyt v Ostravě je pro mě pokaždé taková malá oáza.

S kolegyněmi z muzikálu Pomáda

Draci v hrnci je pořad určený dětem a vy máte s dětským divákem zkušenost také z divadla. Jak se vám pro něj hraje?

To máte asi na mysli muzikál Ondry Soukupa a Gábiny Osvaldové Mauglí, který je napsaný spíš pro dospělé publikum, nicméně jde o rodinné představení, takže v hledišti samozřejmě sedí i děti. Je zajímavé pozorovat, jak malí diváci vnímají jiné momenty z představení než jejich dospělý doprovod, smějí se na jiných místech. Díky tomu při Mauglím zní z hlediště smích skoro pořád, děti si s dospěláky předávají štafetu. A nejvíc mě na dětském publiku baví jeho bezprostřednost, nikdy nevíte, jak zasáhne do děje.

Se svým přítelem Romanem Tomešem

Povídejte...

Nejčerstvější historku mám z předpremiéry muzikálu Horečka sobotní noci. Z první řady ji sledovala také asi pětiletá holčička, byla naprosto stržená dějem, nespustila oči z jeviště. Jako naivní dívce Annette mi frajírek Tony Manero v jednom dialogu vysvětluje, že se musím rozhodnout, jestli chci být hodná holka, nebo děvka. Já mu odpovídám, že nevím, co z toho jsem, načež holčička zakřičela: „Děvka!". V tu chvíli jsem opravdu nevěděla, jestli tu scénu mám vůbec dohrávat. Její „nápověda" pochopitelně rozesmála celé divadlo, naprosto nás odbourala.

Vaším životním partnerem je kolega z divadla, herec a muzikant Roman Tomeš. Jak se společná profese podepisuje na chodu vaší domácnosti?

Myslím, že žijeme jako každý druhý. Tedy až na pár detailů, jakým je například náš posunutý denní režim. Jelikož oba pracujeme do pozdního večera, buďto máme představení, nebo koncert, tak náš den začíná třeba až kolem jedenácté. Tedy pokud já nejedu do Ostravy, případně točit seriál Ulice a Roman Doktory z Počátků. Ale jinak máme normální domácnost. Je pravda, že z našeho bytu se pořád ozývají nějaké zvuky. Roman hraje na piáno, na kytaru, zpíváme si, pouštíme hudbu, je tam pořád živo. A to kolikrát i v dost neobvyklých hodinách, přiznávám.

S Romanem účinkují v muzikálu Mauglí

To je právě ono: Jestlipak vaši domácnost vnímají jako běžnou i vaši sousedé?

K našemu velkému štěstí máme kolem sebe samé mladé lidi, kteří jsou tolerantní. Naproti nám bydlí výtvarnice, ta má pro nás pochopení. Zatím si stěžovala jen jedna paní :-).

Jste hodně vytížená. Zalitovala jste někdy, že jste si zvolila tento způsob života?

Určitě ne. Jsem ráda, že nežiju ve stereotypu. Každý můj den je jiný a skládám si ho dohromady do velké míry podle svého. Samozřejmě že někdy přijde únava, ale i ta je vlastně příjemná. Spousta lidí je věčně nespokojená. Stěžují si, když nestíhají, mají toho nad hlavu, stejně jako když nemají do čeho píchnout. Já se snažím si nestěžovat. Protože jsem si sama takový život vybrala.

Zdaleka ne každý absolvent herectví se ve svém oboru uchytí. Posíláte tam někam nahoru poděkování za to, že vy patříte mezi ty úspěšné?

Stačí mi rozhlédnout se kolem sebe na chodníku nebo třeba v tramvaji, abych si znovu uvědomila, že opravdu mám za co osudu děkovat. Všímám si lidí a podle jejich výrazů ve tvářích vidím, jak moc jich je naštvaných, nešťastných. Proto se snažím na každého usmát. Posílám úsměv na všechny strany a chci, aby mi ho kolemjdoucí vraceli. Vždyť to nikoho nic nestojí, pouze ochotu. Bohužel uculí se jen málokdo. Chlapi se tu a tam za mnou otočí, ale ženy většinou vůbec nezareagují. Jednou se na mě usmála jeptiška a nedávno se naproti mně rozzářila jedna holka zhruba mého věku, která neměla na hlavě jediný vlas, na první pohled bylo zjevné, že se, chudák, pere s nějakou zvlášť zlou nemocí, i přesto jí nebylo zatěžko vykouzlit na tváři úsměv. Měli bychom si vážit každé chvíle. A pokud jde o možnost věnovat se naplno herectví, které miluju, za tu v duchu děkuju po každém představení, když sklízíme to nejsladší ovoce, tedy potlesk diváků.

Jako Annette v muzikálu Horečka sobotní noci hraje, zpívá a tancuje (na snímku s kolegou Přemyslem Pálkem)

Jak si užíváte svou nejnovější inscenaci, zmíněnou Horečku sobotní noci v Divadle Kalich?

Moc! Jde o muzikál šíleně náročný po taneční stránce, před každým představením si musím zaposilovat, pořádně se rozcvičit, abych si při tanci něco neskřípla a ty dvě hodiny udýchala, takže jsem se konečně donutila máknout na své fyzičce. Na Horečce se sešla výjimečně dobrá parta, je nám spolu dobře, navíc je to inscenace veselá, barevná, žádné drámo. Pak se asi nedivíte, proč se těším na každou reprízu.

Vizitka

• -   Jako dítě hrála v seriálu O ztracené lásce, filmech Den dobrých skutků, Deník šílené manželky či Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko.
• -   Absolvovala Pražskou konzervatoř, v době studií natočila seriály Ordinace v růžové zahradě, Kriminálka Anděl, Terapie.
• -   V současné době ji můžete vidět v seriálech Ulice nebo Draci v hrnci.
• -   Od roku 2010 působí v muzikálech Divadla Kalich.

Připravil Jaroslav Panenka

Foto: Archiv Divadla Kalich