Do tmy (Anna Bolavá)

Jako malá školačka jsem musela povinně sbírat a sušit bylinky - sedmikrásky, hluchavku, podběl... A vůbec mě to nebavilo, protože květy či listy se vždycky po usušení strašně scvrkly a já nesla do školy zahanbeně vždy jen malý pytlíček.

Říkala jsem si, komu takhle usušená hrstka může pomoci či udělat radost? Byla to marnost a já se sbírání a sušení snaživě vyhýbala... Když jsem si na podzim koupila knihu Anny Bolavé Do tmy, zpočátku mě příběh moc nezaujal. Ale vtahoval mě do sebe pomaličku, jako když trháte okvětní lístky sedmikrásky: Mám číst dál? Nemám?... Nakonec jsem se nedokázala od útlé knihy odtrhnout. Ale víc než samotný příběh osamělé, nemocné a pro sousedy bláznivé ženy, která se ve vzpomínkách vrací ke do dětství ke své babičce a v mládí ke svému nevydařenému manželství, mě bavily pasáže, ve kterých sugestivně a urputně popisuje, jak chodila sbírat léčivé rostliny. Ty se totiž staly její vášní, jediným smyslem života, závislostí, jediným životním plánem, který měla a který ji držel při smyslech a při životě. Co, kdy a kde kvetoucího otrhat, nastříhat, jak poctivě usušit a usušené odvézt v pytlích na starém kole s kárkou do výkupny bylin... Cítila jsem při čtení vůni těch bylinek a dozvěděla se o nich spoustu nových informací. Připomněla jsem si, jak vypadá tužebník a jak nejlépe ostříhat měsíček.... A co víc, přepadla mě touha vyrazit na sběr a nasušit si vlastnoručně bylinky na svůj čaj. A tak jsem vyrazila, zatím jen na šípky... (Do tmy, Anna Bolavá, Odeon)

Připravila: Iva Vondrová