U nás doma nejvíc boduje pořádná buchta

Michaela Landová pochází z cukrářské rodiny, sama se ale k válu postavila až v dospělosti. Jak sama říká, učila se stylem pokus omyl. A ten pokus nebo omyl ji dovedl až do poroty jednoho z nejsledovanějších pořadů Peče celá země.

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 6/2026

Náš rozhovor se odehrával na dálku. Jen co zvedla telefon, ozvalo se: „Jej, já jsem si právě vyklopila těsto." To jí ale nebránilo zapnout reproduktor a při pečení odpovídat na všetečné naše otázky. Ta první byla nasnadě. U jakého pečení jsem vás právě vyrušila?
Jako spousta lidí i já jsem propadla kváskovému chlebu. Od léta kváskuju, peču a dneska poprvé zkouším domácí tousťák.

Jsem zvědavá, jak dopadne, protože je to moje premiéra, první pokus. Beru to jako trénink. :-)

Už pár let trénujete v kuchyni dost intenzivně. Vzpomenete si na svůj vůbec první cukrářský počin?
To ani nemusím zacházet hluboko do minulosti. K pečení jsem se dostala až v dospělosti. Jako dítě jsem nebyla typ, co by mamince koukal pod ruce. Péct jsem začala, až když jsem si založila rodinu. Ale bylo to obyčejné víkendové pečení, bábovky, buchty, koláče. K takovému tomu kreativnějšímu pečení, kterému se dneska věnuju, jsem se dostala až mnohem později. Vzpomínám si na svoje první dorty, z kterých jsem tenkrát byla nadšená a dneska to vnímám jako katastrofu.:-) Ale tak každý jsme nějak začínali!

Zajímavé je, že vás ke kuchyňskému válu nepřilákala ani babička, která vám prý vyprávěla „cukrářské pohádky"...
Na ty ráda vzpomínám. Babiččini rodiče vlastnili cukrárnu a babičku mě k cukrařině nějak podvědomě vedla. Vyprávěla mi o svém dětství, a pro mě to byly krásné pohádky. Hltala jsem její příběhy, jak rodiče chystali cukrárnu na Vánoce, jaká to byla dřina, jak bylo těžké se tímhle řemeslem uživit. Nebyly mrazáky, tak od zimy schovávali ve sklepě místního zámku ledy, aby mohli vyrábět zmrzlinu.

Bavilo mě poslouchat, jak balili vánoční cukrátka do střapatých papírků, jak měli velkou čokoládovou figurku zajíce ve výloze, nebo jak babička zvala kamarádky na zákusky z cukrárny... Tohle jsem měla radši než klasické pohádky.

Když jsme u těch babiček, zajímalo by mě, co vy a tradiční babičkovské recepty? Vycházíte ráda z tradice?
Určitě, mám ráda tradici. Sice třeba s nějakou moderní obnovou, ale určitě jsem člověk, který dává přednost klasickým receptům před moderními. Nebo se je snažím kombinovat.
Jste známá jako makronková královna, což je moderní a velmi těžký dezert. Zároveň milujete kynuté těsto, což je naopak tradiční, ale taky poměrně náročné. A řada pekařinek se kynutého bojí.

Měla byste nějaké rady a tipy? 
Taky jsem si k němu musela najít cestu. Mně pomohlo až to, že jsem si pořídila robot. Já jsem totiž nebyla schopná zadělat těsto ručně. Ale třeba moje maminka to umí. Jinak doporučuju držet se receptu, dodržovat postupy, suroviny... A co je důležité u kynutého, dát mu čas.

A ten je relativní. Kynuté těsto neuspěcháte. Kynutí se bohužel nedá určit časem, každá místnost má jinou teplotu, proto na to musíte jít pocitově. Hlavně se toho nebát. Pokud vám kynuté těsto chutná jako mně, stojí za to ho zkoušet.

Co se tedy stalo, že jste pak propadla vášni 
pro vysokou cukrařinu? Kde byl ten zlom?
Zasazuji to do doby, kdy se u nás objevily potahované dorty. Před dvaceti lety to byla nezvyklá cukrařina, a mě doslova nadchla. A druhá věc, strašně ráda jsem pročítala zahraniční foodblogy, překládala jsem si recepty, zkoušela je, přidávala svoje úpravy. Říkala jsem si, že by se mi líbilo nějaký takový blog psát. Sama jsem na některých byla závislá. Četla jsem diskuze a snila o tom, jak lidi diskutují pod mými příspěvky. Pak už přišly kurzy, kde jsem se hodně naučila, a úplně mě to pohltilo.

Co má od vás nejradši vaše rodina?
Upřímně? Po těch letech už moje rodina sladké příliš nevyhledává. :-) Ale jsme naladěni na stejnou vlnu, kynuté koláče, buchty, jablečný závin, ořechový koláč, dort jen výjimečně. Nejvíc zaboduje pořádná buchta, jako se peče v běžných rodinách. Určitě bych je neutáhla na makronkách nebo luxusních dezertech.

Utáhla jste někdy muže na sladké? Muži často inklinují spíš k masu...
Máte, pravdu, dokonce moje maminka říká, že nejlepší dezert je řízek! Na sladké jsme muže neutáhla.:-) 
Jaký je váš rodinný recept, který si předáváte z generace na generaci?
Určitě jich pár máme. Ať už na vánoční cukroví, mazanec, vánočka.. Babička pekla skvělou bábovku. Mimochodem se nám zachovala i bábovková forma od pradědečka z cukrárny. Ale že by se nám zachovala nějaká kniha receptů z jeho cukrárny, to bohužel ne.

Co vaše dcera? Budete mít nástupkyni?
Moje dcera je dospělá, vede si svůj vlastní byznys, který nesouvisí s pečením. Jako malá mi před Vánocemi ráda pomáhala péct a vykrajovat. Pak bylo období, kdy vůbec nechtěla pomáhat. Každý si svou cestu musí najít sám. Těší mě, že teď, když má vlastní domácnost, peče ráda. Nedávno jsem se jí ptala: „Co to máš za recept?" „No ten mám od tebe. Nebudu přece péct podle někoho jiného." To mě potěšilo. Cestu si k tomu našla sama. Nejsem typ, který by někomu nutil své vize.

VIZITKA • Michaela Landová

• Narodila se ve znamení Vah v roce 1974 v Rakovníku.
• Celý svůj život žije v Kladně.
• Vystudovala střední ekonomickou školu a vyšší odbornou v oboru finance a bankovnictví.
• Více než 20 let se věnovala obchodu a logistice.
• Před třinácti lety začala psát blog Víkendové pečení, a odstartovala tak novou etapu svého profesního života.
• V současné době vede kurzy pečení, vydala několik kuchařek a pravidelně sdílí nové recepty i tipy na pečení.
• Má dospělou dceru, která se věnuje módnímu stylingu.

Text: Michala Jendruchová
foto: Archiv Michaely Landové