S žádným hercem, který baví lidi, není doma legrace :-)

Do kin přichází nový film Srnky, v němž jednu z ústředních rolí ztvárnil Vladimír Polák, herec ostravského divadla Mír. Spolu s kolegy z divadla představují nešťastníky trpícími absurdními handicapy a před kamerou rozehrávají bizarní situace. Je jasné, že o legraci nebude nouze...

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 37/2025

Vy ve filmu hrajete postavu příliš vysokého mykologa, který se svým komplexem bojuje tím, že chodí v podřepu, aby se co nejvíce přiblížil zemi.. Co vy a houby?

Už jako dítě jsem chodil po lese rád. Ale moc štěstí jsem neměl, obvykle jsem nic nenašel. Jinak co se týče konzumace, houby mi nevadí. Ne, že bych se po nich utloukl, ale tu a tam nějaká ta kulajda s hříbky je skvělá.

A nezměnilo se něco po natáčení Srnek? Neměl jste hub dost?

Myslím, že změnilo. Jen si představte, když jsme točili scénu z mého bytu, rekvizitáři všude rozložili hromadu nasušených hub.  Fakt strašně moc. Jenomže při natáčení se teplota vyšplhala snad na čtyřicet stupňů, takže to za chvíli neuvěřitelně zapáchalo. To samé mi udělali při scéně, kdy jsem jel v mém malinkém autíčku. Takže natáčení mi evokuje smrad zapařených hub.

Zdá se, že tahle role musela být pro vás výzva, a to i z hlediska kondice. Jak jste zvládal chůzi v podřepu?

Režisér původně chtěl, abych hrál jen ohnutý v napnutých nohách, ale pak jsme došli k tomu, že budu raději hrát v podřepu.

Naštěstí mi k tomu pomáhala hůlka. Je pravda, že při mých asi sto deseti kilech to nebylo jednoduché. Když jsme točili dlouhý záběr, kde jsem obsluhoval lidi v bytě, nosil čaje, a všechno v podřepu, dostal jsem zabrat. Kdykoli se ozvalo STOP, svalil jsem se na zem a s úlevou protahoval všechny své ztuhlé údy, které budou mít za dva roky padesát let!

Kolik měříte?

Kdysi jsem měřil sto osmdesát, teď se to asi o něco snížilo. :-)

Musel jste nějak ten podřep trénovat?

Já si řekl, že budu, ale pak jsem se na to vykašlal. A následně jsem toho velmi litoval. Samozřejmě jsem se snažil, abych v záběru působil přirozeně, ale proklínal jsem každé opakování klapky.

Při natáčení asi bylo veselo. Zažili jste na place nějaké situace, které vás odbouraly?

My se s kolegy odbouráváme neustále. Jenomže v tomhle případě když kolega udělal fór a druhý se rozesmál, já vykřikoval, že je zabiju. Že znovu těch deset metrů v podřepu nepůjdu!

Vaše postava se stala mykologem kuriózním způsobem. Máte „talent" na různé kuriózní situace? Přitahujete je?

Kuriózní situace je jedna věc, druhá věc je, co si z toho člověk dělá. Po covidu, kdy jsme s kolegy z divadla na sociálních sítích bavili celou republiku, jsem se dostal trochu víc do povědomí. Tu a tam mě lidi poznávali i z nějakých rolí v divadle nebo z obrazovky. S tím souvisí docela vtipná situace. V létě mám rád koupání bez plavek. Užíval jsem si anonymitu na nudistických plážích. Jenomže najednou za mnou na pláži chodili "spolunudisté" a zapřádali se mnou rozhovory. Když se na vás najednou otočí padesát lidí, kteří jsou sice stejně nazí jako vy, je to prostě divné, přitom musíte dělat, jako by se nechumelilo... :-)

Talent, jak vybruslit z kuriózních situací, evidentně máte. Bezesporu máte taky talent herecký a komediální. Kde se to ve vás vzalo?

Talent se nějakým způsobem objevuje, ale nevím odkud. Ovšem systematickou prací ve škole a posléze splňováním přání různorodých režisérů se postupně ztrácí a tzv. vyčichává. Takže si myslím, že čím je herec starší, tím má víc zkušeností, ale méně talentu.

Zajímavá teorie...

Kdybych studoval teatrologii, určitě bych o tom něco napsal, protože si myslím, že talent je cosi, co je v herci, určité charisma. Když jsem chvíli učil jevištní pohyb na konzervatoři,  jeden moudrý kolega pedagog mi řekl: Na ty talentované nesahej, ať je nezkazíš.

Kdy jste v sobě objevil herecký talent?

Asi to ve mně bylo odjakživa. Myslím, že si se mnou na základní škole učitelky docela užily, protože jsem zjistil, že mi vadí, když je při vyučování absolutní ticho. Kdykoliv jsem do toho ticha něco řekl, třída se zasmála. Strašně mě bavila pozornost lidí, když jsem mluvil jenom já. Pedagogové to neměli rádi a psali mi do žákovské knížky poznámky typu: On něco řekne a celá třída se baví.

Co pro vás znamená humor?

Řekl bych, že humor je jakási zbraň, aby člověk v životě co nejdéle odsouval tragické momenty, které zákonitě chtě nechtě přijdou.

Čím déle v sobě vnímáme spíš tu komickou stránku věci, je život víc komicko-tragický než tragicko-komický. Důležité je, aby „komedie" byla na prvním místě.

To znamená najít sílu se ze smutných či tragických věcí rychle otřepat. A to vychází z našeho středoevropského DNA - když nám bylo nejhůř, pomáhal nám humor.

Jaký humor máte rád? Čemu se zasmějete?

Já mám rád v podstatě jakýkoli humor. Myslím, že humor je dobrý, nebo špatný. Když jsem jako mladý objevil Mony Pythony, jejich šílený humor, hned jsem si je zamiloval. Líbil se mi Leslie Nielsen i ty jeho hovadiny, do toho miluju, jako snad každý z mé generace a generací předchozích, humor cimrmanovský. Nemám rád, když někdo pomlouvá nějaké komedie, že je to humor přízemní, protože všechno se dá dělat dobře i špatně.

Je s vámi legrace i doma?

S žádným hercem, který baví lidi, není doma legrace. :-)

O vaší rodině se toho moc neví. Prozradíte něco?

Mám tři děti. Syna Vlastimila mám v armádě, syna Matyáše na vysoké škole a třetí holčička Sára projevuje neuvěřitelný výtvarný talent.

Takže žádné z dětí se nevydalo vaší cestou?

Dělal jsem všechno pro to, aby se to nestalo. Nezažil jsem herce, který by chtěl, aby se z jeho dítěte stal herec. Hodně hereckých dětí bývá tlačeno k tomu být třeba lékaři, protože my máme často pocit, že naše práce je zbytečná. Obdivujeme doktory, kteří zachráňují lidské životy. Ale jeden kamarád lékař mi říká, že jeho náročná práce je snesitelnější, když se těší na to, jak na nás půjde večer do divadla. To mě potěšilo.

VIZITKA • Vladimír Polák

• Herec, komik, moderátor, divadelní producent se narodil v r. 1977 v Ostravě.
• Po maturitě na Janáčkově konzervatoři byl členem Národního divadla moravskoslezského.
• Dnes je členem ostravského Divadla Mír.
• Už několik volebních období je zastupitelem města Ostrava za Hnutí Ostravak.
• Za roli Adolfa Hitlera ve hře Mein Kampf získal Cenu Českého divadla 2006.
• Objevil se ve filmech Ostravak Ostravski, Tři tygři ve filmu aneb Jackpot, Princezna zakletá v čase, Terezín: láska za zdí (italsko-česká produkce), Tajemství staré bambitky 2.
• Hrál v seriálech Pečený sněhulák, Skoro na mizině.
• Byl součástí projektů České televize historické reality show Dovolená v protektorátu a Dovolená ve století páry.
• Pro ČT D  dělal pořady Čtení do ouška, Malovaná čítanka.
• Znát ho můžete i z projektů audiotvorby Divadla Mír a Mírproduction - mimo jiné Adam Stvořitel, Pokoj za větrem, Kumštýři, Krematorium...
• Je členem improvizační show Tři tygři.

Připravila: Michala Jendruchová

Foto: archiv Vladimíra Poláka