Práce mi občas umí sežrat čas i hlavu

Je zábavný, vtipný, ale taky silně empatický. Herec, komik, improvizátor, ředitel divadla, pedagog, spisovatel a mnoho dalších profesí v jednom, to je Albert Čuba, jehož energii by mu mohl kde kdo závidět

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 11/2026.

Když se ve vás probouzí tygr? 🙂
Nejčastěji ve chvíli, kdy někdo řekne: „To nepůjde." To se mi okamžitě naježí pruhy, začnu funět a mám chuť to dokázat jen proto, aby byl klid. 

To se určitě ve vašem triu Tři tygři nemůže stát, že by něco nešlo. Jak tohle uskupení vzniklo?
Vzniklo to úplně jednoduše: byli jsme tři kamarádi, co měli dlouhodobě potřebu se smát - a ideálně u toho ještě otravovat i ostatní.

A protože máme všichni trochu poruchu sebekontroly a zároveň lásku k humoru, začali jsme spolu dělat věci, které nás bavily. Nejdřív pro radost, pak se ukázalo, že to baví i lidi. A pak se nachomejtnul čtvrtý Tygr, takže jsme vlastně čtyři, i když jsme tři.

A kdy se to vaše tygří myšlení naopak promění v mírumilovného člověka? 🙂
Když spím. A pak takových těch pět minut po probuzení, než mi dojde, kolik věcí se dneska musí stihnout. Mírumilovný jsem i tehdy, když je doma pohoda, nikdo nic nepotřebuje a já si naivně myslím, že už mám hotovo. To je krásný stav... Trvá to krátce, většinou pár vteřin, ale je to hezké.

Tomu věřím, protože je až neuvěřitelné, co všechno stíháte. Tím mírumilovným člověkem ale zase  narážím na fakt, že jste před deseti lety založil Divadlo Mír. Jak jste přemýšlel o názvu?
Divadlo Mír vzniklo v budově, která desítky let byla v Ostravě známá jako "Kino Mír". A my jsme prostě potřebovali, aby lidé hned na první dobrou věděli, kde to nové divadlo sídlí. A tak jsme jsme název zkrátka při založeni divadla ponechali.

Hra: Jak je důležité míti Filipa

Byl to asi dost odvážný krok, že?
Byl. A kdybych tehdy věděl úplně všechno, co to obnáší, tak bych do toho šel znova. Jen bych se předtím tak dva roky vyspal dopředu. Odvaha v tom byla, ale velkou roli hrála i naivní víra, že „když makáš, tak to dopadne". A ono to někdy fakt dopadne. 

Dnes jste zavedená scéna. Jaký to je pocit, když se ohlédnete, co jste vybudoval?
Je to silné. A hlavně vděčné. Já si uvědomuju, že divadlo nedělá jeden člověk - to je tým, parta, soubor, technika, produkce, lidi v kanceláři... A samozřejmě diváci. Bez nich je to jen krásně osvětlená místnost, kde si povídáme sami pro sebe. Když se ohlédnu, mám radost, že se podařilo vybudovat místo, které žije a kam se lidi vrací. A zároveň mám pořád pocit, že „ještě nejsme hotoví" - což je asi diagnóza všech, co mají sny.

Hra: Ráno po tom

A budete slavit?
Jasně. My v divadle slavíme pořád: premiéry, derniéry, vyprodané sály, že jsme přežili pondělí... 

Vy ale míříte dál. Právě se chystáte otevřít novou scénu. Co vás k tomu vedlo?
Ten nápad vznikl vlastně logicky: když vidíte, že o divadlo je obrovský zájem a vy už narážíte na kapacitní strop, máte dvě možnosti - buď si říct „tak a dost" (to neumíme), nebo začít hledat cestu, jak to posunout. Nová scéna je šance dělat víc titulů, dát prostor dalším projektům, rozšířit zázemí a přitom si udržet to, co na Míru lidi baví - energii, nadšení, blízkost k divákům.

Je to ale další odvážný krok. Co všechno to obnáší?
Všechno. Peníze, čas, nervy, papíry, peníze, jednání, stavbu, peníze, technologii, a taky peníze. Zmínil jsem peníze? A nesmím zapomenout ještě na peníze.

Ano, peníze „až" na prvním místě :-) ale vy jste schopný si je velmi originálně sehnat. Objíždíte republiku se svou stand up show 300 míčů, která na férovku přiznává, že jde o peníze na nový projekt. Kolik už se vybralo?
Je to stand-up, který je upřímný, rychlý, osobní a místy nebezpečně pravdivý. Je to o tom, co všechno člověk řeší, když se rozhodne postavit velký sen - a pak zjistí, že ten sen má cenovku. A že „míč" není jen sportovní pomůcka, ale taky životní styl. Vybralo se kolem čtyř míčů. Pár měst a termínů mě ještě čeká, když tak koukněte na  www.300micu.cz.

O peníze se jedná i v nové hře, která bude mít premiéru, Prachy jako by z nebe padaly... Tohle je přesně ten typ příběhu, který máte chuť sledovat, protože si říkáte: „Co bych dělal já?" A pak zjistíte, že byste pravděpodobně udělal úplně stejnou blbost jako postavy. Je to komedie o penězích, které se najednou začnou objevovat v bytě hlavních hrdinů. Jen tak. Z ničeho nic.

Ty peníze se kolem vás nějak točí. Co vy a peníze?
Peníze mám rád asi jako každý normální člověk - hlavně když jsou včas tam, kde mají být: v rozpočtu, na výplatách, v technice, ve výrobě... a občas i v peněžence, abych mohl doma dělat frajera. Ale vážně: pro mě jsou peníze nástroj. Ne cíl. Cíl je dělat věci, které mají smysl, a aby to celé bylo udržitelné. A když už se kolem mě točí, tak hlavně proto, že divadlo je krásná disciplína, kde se romantika potkává s účetnictvím. 

Jste neuvěřitelně všestranný. Hrajete, režírujete, principálujete, vyučujete, píšete... Kde čerpáte nejvíc inspirace?
Nejvíc z lidí. Z běžných situací, z drobných trapasů, z toho, co kdo řekne „jen tak". A pak z Ostravy - protože tady máte inspiraci na každém rohu, někdy i doslova. Taky hodně čerpám z práce samotné: čím víc děláte, tím víc nápadů se vám generuje. A občas i z úplného ticha - když se vám konečně podaří vypnout hlavu. Což je u mě vzácný svátek.


VIZITKA • Albert Čuba

• Narodil se 8. července 1983 v Třinci
• Herec, pedagog, režisér, producent, scénárista a majitel Divadla Mír stvořil se Štěpánem Kozubem, Robinem Ferrem a Vladimírem Polákem improvizační show Tři tygři.
• Vydal několik knih
• Ve svém portfoliu má řadu filmů či seriálů, 
  zahrál si v mnoha kriminálkách.
• S manželkou má dvě děti.

Připravila Michala Jendruchová
foto: Archiv Alberta Čuby