Obě dcery už jsou moje skvělé parťačky

Autor: Redakce

Se zpěvákem a hercem Josefem Vágnerem jsme se potkali ve foyer Divadla Broadway, kde hraje a zpívá ve dvou muzikálech. Bavili jsme se nejen o zpívání a divadle, ale probrali jsme i jeho rodinu, do níž patří manželka a dvě dcery. Jaký je táta a proč se u nich doma mluví německy, když je průšvih?

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 40/2025

Pepo, jakou muzikálovou roli jste hrál s největší chutí?

Každá role má své. Na některé vzpomínám moc rád, protože byly hlavní a zpíval jsem tam „velký" písničky. V těch malých rolích jsem zase měl víc času užít si divadelní zákulisí. I proto dělám tuhle práci rád, zákulisí má také své neopakovatelné kouzlo. Moc mě baví role Rosomáka v muzikálu Okno mé Lásky, fajn byl Skýpal v Mýdlovém Princi a úplně nejvíc vzpomínám, když jsem kdysi hrál studenta Maria v Bídnících.

Po představení mě hřál krásný pocit, že jsem na jevišti opravdu zažil nějaký silný příběh.

Podzim je tady, tak to už asi chystáte adventní
a vánoční koncerty...

Je pravda, že čas letí a Vánoce jsou tady „za chvíli". Vánoční turné letos pojedu už šestým rokem, je to taková moje srdcovka, na kterou se těším celý rok. Navíc letos o Vánocích přichází mých pomyslných pětadvacet let na hudební scéně. V tu dobu měl totiž premiéru Monte Cristo od Karla Svobody, kde jsem poprvé odehrál roli malého Alberta. Čas letí...

Málokdo ví, že máte titul z Vysoké školy finanční a správní a Vysoké školy ekonomické. Hodí se vám vzdělání v praktickém životě?

Každý den. Na ta studia koukám spíš jako na získání komplexní výbavy dovedností, které můžu využít a aplikovat v praxi v daleko širším spektru, než byly názvy oborů, které jsem studoval. Obchod, marketing, komunikace, IT, analytika, statistika, to vše jsou dovednosti, které se mi hodí při organizování koncertů, turné, ale i eventové agenturní činnosti, které se také věnuji. A samozřejmě i v běžném životě.

Financí není nikdy dost a své o tom ví hlavně lidé, kteří mají omezené možnosti. Věnujete se charitě?

Jsem toho názoru, že pomáhat k mé práci rozhodně patří. Za svou kariéru jsem se účastnil projektů řady organizací jak tuzemských, tak mezinárodních. Dostal jsem se díky tomu i na místa jako je Norsko nebo Keňa. Aktuálně mám blízko k projektu pomáhajícímu lidem na spektru autismu pod organizací Za sklem. Pomáhal jsem vyprodukovat píseň, kde zpívaly nejznámější tváře české hudební scény.

Vy sám pocházíte z velké rodiny, máte dva bratry a tři sestry. Měl jste hezké dětství?

Já měl dětství opravdu hezké. Samozřejmě občas náročné, ale to jsem si ve většině případů uvědomil až zpětně. Jako dítě jsem měl vždy všechno, co jsem kdy potřeboval, a skoro všechno, co jsem kdy chtěl. A za to jsem svým rodičům a celé rodině nesmírně vděčný, protože si uvědomuji, že to není samozřejmost. Já to štěstí měl!

Které místo jste měl v dětství nejraději?

Nejraději vzpomínám na čas strávený na chalupě. Každé ráno jsem sednul na kolo, odjel na blízky statek a tam jsem se celý den až do noci motal mezi chlapama, jezdil s nimi traktorem, kombajnem, bagrem, vařil si brambory ve slupce. To mě bavilo a to pro mě bylo krásné léto.

Kdo vás vedl k hudbě?

Podle mě především prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Já vždy studoval běžné školy a běžné obory, ale tím, že táta byl a je známý muzikant, tak jsem podvědomě pořád cítil, že mám dělat něco kolem umění. A to se mi splnilo! Při tom mám také rád technické obory. Fyziku, mechaniku, rád kutím, ale jsou to pro mě spíš koníčky. A jsem za tu kombinaci rád.

Jak jste jako kluk vycházel s tatínkem, muzikantem Karlem Vágnerem, byl pro vás vzorem?

Do šestnácti jsem vyrůstal primárně s maminkou. Tátu jsme vídali často, ale doma s námi nebyl. Do úzkého kontaktu jsem se s tátou dostal vlastně až pracovně, a to nás myslím nakonec hodně sblížilo. Jasně, nebylo to vždycky jednoduché, ale o to zásadnější a hodnotnější. Táta byl u všech mých hudebních začátků a produkoval mi první písničky. Právě tehdy vznikly mé největší Radio hity, které zpívám do dneška. Nikdo jiný by mi tolik času a energie tehdy nevěnoval.

Chodíte k tátovi pro rady i v dospělosti?

Neustále. Táta je pro mě vždy ten první kritik a bohužel i bohudík musím uznat, že má stejně vždycky pravdu.😊

Vnímáte v dospělosti výhodu velké rodiny? Scházíte se často?

Naše rodina je velká, ale všichni se pravidelně nevídáme. Vlastně ta nejužší rodina je celkem malá. Jak jde čas, uvědomuju si, že člověk do své nejbližší rodiny také počítá i své blízké přátele. Aspoň já to tak mám a musím říct, že máme neuvěřitelný štěstí, že opravdových přátel máme kolem sebe hned několik.

V roce 2018 jste se oženil na Krétě s německou přítelkyní Marlene Straube. Kde jste se poznali?

Nešlo o nějaké náhodné romantické setkání v tramvaji. Byli jsme dlouho kamarádi v rámci jedné party, a tak jsme si na sebe nějak zvykli, až jsme si na sebe zbyli.😊 Na vztazích, které vznikají pomalu, se mi líbí jejich hloubka. Už vím nebo tuším, co mohu od toho druhého čekat.

Jakým jazykem spolu doma nejčastěji mluvíte?

Já jsem studoval angličtinu a němčinu, ale nikdy mě nenapadlo, jak moc se mi zrovna ta němčina bude hodit. Doma nám létá čeština, němčina i angličtina. I dcery je od malinka používají a umí. Legrační je, jak se ale ke každému jazyku váže nálada, která doma zrovna panuje. Čeština je běžný provoz, angličtina je spojena s hrou, zábavou, případným koukáním na televizi. No a do němčiny se to přehoupává v momentě, kdy jde do tuhého, kdy někdo doma něco provede.

Co jste díky manželství pochopil o ženách,
o soužití, o lásce?

Pochopil jsem, že vlastně nechápu nic a nikdy to ani nepochopím😊. Během let člověk samozřejmě dojde k mnoha poznáním, láska má vývoj, je neustálá, ale má spoustu podob.

Máte dvě dcery, sedmiletou Amélii a čtyřletou Jasmínu. Změnilo vás otcovství?

Pořád se učím. Nejprve jsem si dokazoval, jak umím být plnohodnotný rodič, chtěl jsem být stále dětem pořád nablízku. Pak jsem pochopil, že to stejně nejde a v začátcích je v mnoha situacích táta tak trochu "navíc". A pochopil jsem také, že je důležité, abych jen prostě s nimi byl a neměl přehnané nároky. No a teď už se to začíná krásně přelévat, z holek jsou plnohodnotné parťačky, a je s nimi velká legrace.

Vizitka

Narodil se ve znamení Raka 1990 v Praze.
Vystudoval gymnázium English College.
Nazpíval hity „Mě sílu dáš" a s Jitkou Válkovou „Díky letu motýlů"
Vystupoval v Norsku, na Filipínách, v Moskvě, na Mauriciu a v Africe.
Hrál v muzikálech Kleopatra, Angelika, Mýdlový princ, Tři mušketýři, Adam a Eva, Mata Hari, Kat Mydlář, Dracula, Bídníci, Jack Rozparovač, Miss Saigon, Monte Cristo.
Nyní hraje v Divadle Broadway v muzikálech Troja a Okno mé lásky.
S Janem Kopečným a Petrem Ryšavým zpívají s hudební formací Muzikály Naruby.
V březnu 2026 chystá v Divadle Broadway koncert k 25. letům na scéně.
Je ženatý a má dvě dcery.