Naučil jsem se přiznávat si své chyby

Autor: Redakce

Herec a zpěvák Jan Sklenář toužil být megastar a hvězdou se stal, protože byl nominován na cenu Thálie 2025 za hlavní roli muzikálu Beetlejuice.
Nám prozradil, že je duší skaut, že má spoustu skvělých kamarádů a že se s manželem, hercem Miroslavem Zavičárem, těší na společné Vánoce s rodinou.

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 49/2025

Jaký je to pocit, být nominován na Thálii?

Pocit je to zvláštní. Hřejivý, radostný, vzrušující, a přitom jsem měl pořád pocit nějaké nepatřičnosti. Jako bych jedl zakázané ovoce. Zprvu to bylo krásné překvapení, milá satisfakce, ale musel jsem to asi čtyři měsíce držet v tichosti až do tiskové konference. Nemohl jsem tu radost s nikým sdílet, a to bylo nepříjemné. Pak jsem zase byl neustále pod tlakem kamarádů, jestli se těším, jestli jsem nervózní a zda si chystám projev. Ale radostné pocity převažovaly. Hlavně proto, že jsem se v nejužší nominaci ocitnul se dvěma super kamarády a skvělými kolegy Honzou Křížem a Lukášem Adamem. S oběma se znám a už dlouhé léta s nimi velmi rád hraju.

Co vás na slavnostním večeru nejvíc dojalo?

Tu Šípkovu vázu jsem nakonec nedostal, ale slavnostní večer byl překrásný a napínavý. Nervy jsem měl, tomu se nedá ubránit, a když nakonec zaznělo jméno Lukáše Adama, byl jsem za něj moc rád. Je to mladší kolega, který už léta podává fantastické výkony. Při svém projevu se vyznal i k uměleckému uznání a inspiraci ke mně a Honzovi Křížovi, kteří jsme zůstali sedět na židličkách. To bylo strašně hezké. Obrovský zážitek byl pozorovat z první řady emocionální a rozechvělé projevy vyznamenaných. Cenu Thálie za celoživotní umělecké mistrovství v činohře dostali Dana Syslová a Ladislav Frej, a to jsou naši učitelé. Fantastický výkon předvedl moderátor večera, Mirek Hanuš.

Snil jste jako kluk o tom, že budete herec?

Já spíš snil o tom, že budu pěvecká megastar. Divadlo mi do života přišlo mnohem později. V mládí jsem obdivoval herce jako Josefa Kemra, Vladimíra Menšíka, Danu Medřickou, Viktora Preisse a později jsem si říkal, že bych chtěl jako herec pro někoho taky něco znamenat. Herec musí hrát a dostávat skvělé příležitosti. Jinak nemůže růst. A já si přál ty příležitosti.

A jak se vyvíjela vaše kariéra a pracovní zlomy, které vás posouvaly dál?

Na úplném začátku byla liduška, kde jsem studoval zpěv. Důležitou životní bránu mi otevřel Vladimír Richter, který se mnou dělal jako se sopránkem barokní repertoár. Později mě k divadlu připoutala Henrietta Ctiborová, která mě poslala na přijímačky na JAMU. V angažmá Klicperova divadla v Hradci Králové, kde jsem hrál pod vedením režisérů Vladimíra Morávka a Davida Drábka. V té době si mě v Praze všimli Petr Hapka a Michal Horáček a angažovali mě do muzikálu Kudykam. Tohle byl pro mě zásadní pěvecký zlom. Pak angažmá v pražském Divadle v Dlouhé a spolupráce s Ondřejem Brzobohatým v Hudebním divadle Karlín. Poslední byli režisér Michal Vajdička a karlínský producent Beetlejuice Egon Kulhánek.

Bratr vám prý jednou řekl, že zpívání vám sedí mnohem víc než herectví. Měl pravdu?

Tehdy mě to zamrzelo, ale pravdu měl. Když zpívám, je to jako když dýchám. V pubertě jsem zpíval ve dvou kapelách v Brown Sugar a Zelená pára. Hráli jsme „devadesátky" v bigbeatu a coverech těch největších kapel, které jsme po revoluci hltali. Pak přišel Michal Horáček s Petrem Hapkou a vrátili mě do zpívání „odznovu". Dnes mě muzika živí a jsem za to moc rád. S producentem a zvukařem Michalem Pekárkem interpetujeme Hapkovo dílo. A nyní pracuji na své debutové sólové desce, to mě zaměstnává a baví nejvíc.

Zdá se, že hudba je váš život. Co vám dává?

Hudba je pro mne duševní výživa. Podle mě nejúžasnější umělecký směr k sebevyjádření. Ale ne každý na to má odvahu. Poznáte, komu teče ze srdce a kdo na to má byznysový mustr. Poslouchám mnoho žánrů a spousta věcí mě inspiruje. Od klasiky, opery přes jazz, folk, rock, šanson, folklor i rap. Je to úchvatné.

Představte nám roli excentrického a zábavného démona Beetlejuice se stejnojmenného muzikálu, za kterého jste byl nominován na Thálii. Jaký je?

Říká se, že jeho úmysly jsou nečisté podobně jako jeho chrup.😊 Ten chlapík i to dílo je ohromně multižánrové. Ta postava má v sobě velmi silný a těžký, probarvený život a širokou paletou charakterů. Je zaseknutý po smrti někde před podsvětím. Nařvaný a umanutý blázen, který pořád tluče hlavou o zeď a touží po záchraně, lásce a uzdravení. Je to ztělesnění dnešního světa. Nebezpečný, otravný, charismatický, sexy ...

Máte s ním nějakou vlastnost podobnou nebo společnou?

Mnoho, ale potlačených. Opravdově to ve mně ožívá právě s tou maskou. A rozhodně máme společnou vášnivost a vrásky.

Jaké vaše kladné vlastnosti máte na sobě rád, kterých si vážíte?

O dobrých se mluví hůř a také je pořád co zlepšovat. Asi si nejvíc vážím stálosti v kamarádství a přátelství. Ale je to velmi citlivá a občas bolestivá věc. Jsem skaut a snažím se aplikovat těch pár přikázání...

Vizitka • Jan Sklenář

Narodil se ve znamení Vah v roce 1978 v Brně.
Vystudoval činoherní herectví na JAMU v Brně
Působí v Divadle v Dlouhé, Hudebním Divadle Karlín, Divadle Na Fidlovačce (Kouř), Divadle Kalich (Mauglí), Národním divadle (Bílá voda) a Rock Café (Zkyslá smetánka).
Je interpretem šansonů Petra Hapky a Michala Horáčka.
Věnuje se divadelní i rozhlasové režii.
S kolegyní Martinou Eliášovou provozuje divadelní představení Oskar a růžová paní.
Hrál ve filmech Nuda v Brně a Narušitel a v seriálech Náhradníci, Kriminálka Anděl, Černá sanitka, České století nebo Specialisté.
V roce 2019 uzavřel registrované partnerství s hercem Miroslavem Zavičárem.