Mám tendenci nechat věci plynout

Autor: Redakce

Hudba i texty zpěvačky Kateřiny Marie Tiché berou za srdce tisíce fanoušků. Zrcadlí v nich vlastní prožitky, zkušenosti, radosti i trápení. Sama se dokázala vyrovnat s nejednou životní nástrahou. Mimo jiné jí v tom pomáhá cestování.

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 46/2025

Jste známá svou vášní pro cestování. Jaké cestovatelské zážitky jste si přinesla z letošního léta?

V létě mám na cestování vlastně úplně nejméně času, takže se většinou snažím vracet „jen" do Itálie, kterou miluju. Letos se mi povedlo podívat se do Dolomit, kde jsem nikdy předtím nebyla a moc mě překvapilo, jak krásně tam je. Určitě se tam chci zase vrátit.

O vaší „slabosti" pro Itálii vím. Nezvažovala jste, že byste tam zakotvila? Nebo v které zemi byste mohla žít, když se tak ráda touláte po světě?

Realisticky se nabízí snad jenom Rakousko a Itálie, odkud ten přejezd k nám není tak náročný, ale i tak by mi asi příliš chyběla rodina a možnost kdykoli je navštívit. Můj sen ale je mít druhý domov někde u oceánu a trávit tam zimní měsíce. Nádherná byla třeba Costa Rica a Guatemala, ale líbí se mi vlastně kdekoli, kde je v únoru teplo a vlny na surfování.

Vracíte se ráda do svého rodného města, do Vlašimi?

Vracím se tam za rodinou, ale upřímně příliš zakotvená tam nejsem. Hodně jsme se stěhovali, když jsem byla malá, a připadám si teď doma na mnoha místech v České republice i na světě, ne pouze ve Vlašimi.

Jaké výletní tipy byste nám v okolí Vlašimi doporučila?

Určitě náš zámecký park, to je opravdu krásné a rozlehlé místo, o které je i pravidelně pečováno. Máme taky krásné ekocentrum/parazoo. Kousek od Vlašimi je i Velký a Malý Blaník, kam chodíme s rodinou na výšlapy a v celém okolí jsou super cyklotrasy a opravdu krásná příroda.

Jaké vůbec bylo vaše dětství? Kde všude jste s rodiči tedy bydleli?

Velkou část dětství jsem strávila v Čerčanech a Pyšelích nebo na samotě u lesa za Domašínem. Tam to bylo krásné, kousek od starých opuštěných vlakových souprav na nádraží a do lesa to bylo jen pár kroků. Ve Vlašimi jsem trávila čas hlavně s taťkou, dědečkem a babičkou, milovala jsem třeba staré letní kino a v zimě „bruslák", kam jsme často chodili.

Vždycky jste doma
se sourozenci muzicírovali?

To ne, u nás doma není žádný muzikant kromě mě, jenom děda kdysi dávno hrával na kytaru. Oba moji sourozenci na rozdíl ode mě krásně malují a kreslí, já tenhle talent nemám vůbec. A brácha chvíli zpíval ve sboru, musím ho někdy poprosit, ať si se mnou něco zazpívá.

Pamatujete si okamžik, kdy jste si poprvé uvědomila, že zpěv je pro vás něco víc než jen koníček?

Myslím, že to přišlo tak nějak samo a velmi brzy, kdy jsem věděla, že chci pracovat s hlasem a slovem a moc jsem neřešila, jak a kdy se to stane. Obecně mám spíš tendenci nechat věci plynout, protože se mi často stávalo, že jsem si za něčím tvrdě šla a teprve když jsem to získala, zjistila jsem, že už to vlastně dávno nechci nebo nepotřebuju. Tak raději nechávám prostor životu.

Kdo nebo co vás v dětství nejvíc ovlivnilo v hudbě?

Určitě české desky, které poslouchali naši, Čechomor, Lenka Dusilová, Petr Muk, takový mix tehdy aktuální muziky. Taky určitě různé pěvecké sbory, do kterých jsem chodila a později i tvrdší muzika, kterou jsem poslouchala v pubertě.

Jakou první písničku jste si troufla zazpívat před lidmi? Měla jste trému?

Už na základní škole, když jsem měla nějaká malá sóla ve sboru. A v předškolním věku jsme se sestřenicí a bratrancem pořádali malá vystoupení pro rodinu, zpívali jsme a recitovali básničky...

Ve svých sedmnácti jsem se občas přidala ke kapele Kotlík, která hrála v jedné vlašimské hospůdce country písničky. Sama se svými písněmi jsem veřejně začala vystupovat krátce potom, poprvé to bylo v Praze v Malostranské besedě, a to jsem, myslím, celkem nervózní byla. :)

Je nějaká píseň, která vás pokaždé dojme?

Spousta písní v různých obdobích. Mám to stejně jako většina lidí, že mě k sobě táhnou písně, které nějak rezonují s mým aktuálním rozpoložením. Často mě dojímá třeba Bečva od Vlasty Redla, písnička Hunger od Florence and The Machine, mnoho písní od Fleetwood Mac, Aurory...

Jaké emoce by měla vaše hudba probudit v posluchačích?

Takové, jaké zrovna potřebují. Myslím, že písně nám mnohokrát v životě pomáhají cítit něco, do čeho se v běžném provozu moc nepouštíme. Je krásné, když si můžeme dovolit někde v klidu sami ve sluchátkách, nebo naopak v davu na koncertě prožít emoce, které si jinak nedovolíme. Každý ty své. Pro každého každá která píseň může znamenat úplně něco jiného, a to je na tom super.

VIZITKA: Kateřina Marie Tichá • Chci si udržet svobodu a radost z hudby