Mám štěstí na kreativní práci

Oceňovaná režisérka, scénárista, dokumentaristka, ale také velká sportovkyně a hlavně máma dvou dospívajících dcer. Eva Tomanová je žena mnoha tváří, plná energie a odvahy. Nebojí se kontroverzních témat, která vyvolávají emoce.

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 12/2026

Evo, jaký den v týdnu máte nejradši?
Mám ráda sobotu. S dětmi se doma potkáme dohromady, jsme spolu, je klid. Přece jen neděle už je taková příprava na pondělí.....

Mně by právě zajímalo, jak to máte s tím pondělím? Těšíte se na něj?
Já se na pondělí těším, protože druhým rokem učím film na střední umělecké škole Michael. Baví mě to, tahle generace mě zajímá, už proto, že mám děti ve stejném věku. Studenti mi přijdou zajímaví nejen jako lidi, ale i jako tvůrci. Přijde mi, že v tomto věku ještě mají takovou svou autenticitu, kterou léty postupně všichni ztrácíme.

Měla jste někdy období, kdy jste se netěšila do práce?
Asi úplně ne, protože mám štěstí, že jsem vždycky dělala kreativní práci, která není ohraničená dny v týdnu. Byly to projekty, kdy se  pracuje o víkendech, v noci, neřeší se dny nebo přesčasy. Většinou když skočím do dalšího projektu, který mě celý pohltí, jdu s tím projektem a dám do něj maximum.

Asi tušíte, kolem čeho stále kroužím. Kolem vašeho posledního dokumentu Už se zase těším na pondělí. Jak vznikl ten nápad?
Přiznám se, že mě oslovila producentka ČT Kateřina Ondřejková. Zaujal ji článek a téma. Asi každý člověk se od určitého věku zabývá tím, co dělá, přemýšlí a říká si, jestli by mohl zkusit něco jiného. Taky mám někdy takové stavy...

Co by to ve vašem případě bylo?

No tak já začala učit. Určitě funguje, že se člověk nesmí zastavit, ale dál se rozvíjet, neustrnout, hledat nové podněty. Já to k životu potřebuju.

Bylo těžké sehnat hlavní aktéry do vašeho filmu? Kolik se jich přihlásilo?
Na výzvu se přihlásilo strašně moc lidí, snad čtyři stovky. Na casting jsme ji vybrali asi třicet. Často si lidi do svých dokumentů hledám sama, tady jsem měla obrovskou výhodu, že se sami přihlásili. Dalo mi to víc možností, protože neoslovuji lidi z nějaké svojí bubliny, ale dostala se ke mně pestrá mozaika osobností.

Jací lidé se hlásili?
Všechny příběhy byly strašně zajímavé, ale potřebovali jsme různé postavy. Časté bylo téma, kdy člověk po mnoha letech v korporátu změnil práci a měli jsme i hodně učitelů. Když jsem to téma zkoumala, vycházela jsem z Junga a on tvrdil, že krize středního věku, která se může týkat i zaměstnání, je přirozená a v nějaké etapě máme tendenci život přehodnocovat, často chceme životu vracet, co nám dal, mnohdy se vracíme i do dětství. Podle toho jsem trochu volila i ty lidi. Mám tam třeba paní, která si otevřela psí salon. A to je příklad člověka, který si splnil dětský sen. Jako malá chtěla pracovat se zvířaty a být veterinářkou. Ale její maminka chtěla, aby dělala něco jiného. Pak jí její práce přestala dávat smysl, fyzicky se jí z ní dělalo špatně... A a vrátila se k svému snu z dětství.

Kdo z protagonistů vás nejvíc ohromil?
Řekla bych, že všichni. Někdy vás ohromí jeden člověk, chcete o něm natočit film a jeho příběh předat dál. Ale v tomhle případě jsem to od začátku vnímala jako mozaiku, která musí být funkční. Nemůžu říct, že by mě jeden příběh oslovil víc než jiné. Vnímala jsem je jako celek. Každý z protagonistů má zajímavý příběh na film a já jsem je dala dohromady. Chtěli jsme vytvořit trochu časosběr. Pracovali jsme na tom snímku přes rok.

Byla vaše profese režisérky vaším splněným snem?
Asi ne. Já jsem moc nevěděla, co bych chtěla dělat. Byla jsem umělecky zaměřená, chodila jsem na výtvarku, věnovala jsem se keramice, fotografii a baletu. Chtěla jsem se vydat na umělečtější dráhu, hlásila jsem se na UMPRUM, ale nevzali mě. Pak jsem začala  chodit s novinářem. Cestoval, dělal rozhovory s Havlem a mně to připadalo sexy. Tak jsem si řekla, mohla bych být novinářka. A tím se to stalo. :-)

Kde čerpáte pro svou práci inspiraci?
Asi v sobě a v okolním světě. Zavadím o něco, co mě začne jako téma nebo příběh vzrušovat. Buď pro téma najdu příběh či příběhy, nebo mám příběh a snažím se ho roztáhnout do širokého tématu.

VIZITKA • Eva Tomanová
Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy.

• Režisérka a scénáristka se širokým záběrem v dokumentární tvorbě a publicistice.
• Od roku 1999 se stala autorkou více než 200 projektů pro Českou televizi, TV Nova nebo pro nezávislé produkční společnosti jako Febio, Endorfilm, Artcam či Alter Vision.
• Její celovečerní filmový debut Stále spolu (2014) měl premiéru na nejprestižnějším festivalu dokumentárních filmů na světě - IDFA v Amsterodamu a promítal se na desítkách dalších festivalů po celém světě.
• Film Začít znovu (2019) získal ocenění Bronzový hrozen za nejlepší snímek v polském Lagowě a Speciální ocenění poroty na festivalu Jeden svět.
• V návaznosti na její úspěchy byla odbornou členkou poroty mezinárodních festivalů například LLF Polsko, MFF Cinematik Piešťany nebo China Women's FF.
• Aktuálně natáčí film Pod ledem o Davidu Venclovi, který je světovým rekordmanem v potápění pod ledem a který byl vyvíjen na prestižním mezinárodním workshopu Ex Oriente a je podpořen Státním fondem kinematografie.

Připravila: Michala Jendruchová 
Foto: archiv Evy Tomanové