Jsem horká hlava, nesnáším nespravedlnost

S Robertem Urbanem alias právníkem Petrem Křížem se „potkávají" diváci TV Prima v seriálu ZOO a ZOO Nové začátky. A právě tento seriál přivedl ostravskému rodákovi, který oslaví příští rok magickou čtyřicítku, přítelkyni Alžbětu.

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 39/2025

Roberte, Ostrava je prý „svá" a drsnější než jiná města v České republice. Máte podobnou zkušenost?

Upřímně, když se řekne „drsná Ostrava", vyvolává to ve mně pocit, jako by snad měla být míň civilizovaná než ostatní česká města. A to rozhodně neplatí. Jinak by tady nemohly být festivaly, kde se v létě sejde celá republika, nedařilo by se tady jedné z největších módních značek u nás a lidé ze zdejšího kraje by svými schopnostmi dalece nepřesahovali hranice regionu.

Když mluvíte o Ostravě, říkáte „tady". Žijete tam nebo se tam rád vracíte?

Měl jsem období, kdy jsem se se svou „rodnou hroudou" takříkajíc rozkmotřil, ale docela záhy mi došlo, že to nebude na dlouho. A i když už pár let žiju v Praze, mám Ostravu hluboko ve své DNA. Ať chci, nebo ne. Vždyť i moje přítelkyně je z Ostravy.

O jakém povolání jste jako ostravský kluk snil?

Upřímně, nevzpomínám si, o čem jsem snil v útlém věku. Ale co si tak vybavuju, u mě to bylo vždycky něco s uměním. Tanec, zpěv, film. Když jsem poprvé viděl film Titanic od Jamese Camerona, možná jsem se chtěl stát filmovou Star, těžko říct.

Co rozhodlo, že jste nakonec šel hereckou cestou?

Celý život tancuju, zpívám, takže konzervatoř byla jakýmsi logickým vyústěním, jak uplatnit dosavadní schopnosti. Ale to by samo o sobě nestačilo. Naštěstí mi velmi rychle došlo, že to je ta správná cesta. A tím zásadním pro mě bylo zhlédnutí muzikálu Cats v hodině dějin divadla. Tehdy mě naprosto odzbrojil talent všech účinkujících. A zasnil jsem se, že bych si v Cats jednou chtěl zahrát.

A tenhle sen se vám splnil, že?

Ano, jak v Brně, tak v Ostravě. Možná je to můj osudový muzikál, protože stál za všemi důležitými rozhodnutími v profesním životě, které pak ovlivnily i ten osobní.

Pojďme k filmové kameře a natáčení. Byl pro vás důležitý velmi kladně hodnocený seriál První republika a role Freddyho Valenty?

Pokud se budeme bavit o seriálu, tak ano. Protože to byla moje první práce pro televizi. A měl jsem štěstí, že hned napoprvé šlo o velmi úspěšný projekt.

V seriálu ZOO na TV Prima stejně jako v jeho pokračování pod názvem ZOO Nové začátky, jste zazářil jako právník Petr Kříž. Počítal jste i tady s úspěchem?

Když jsem do ZOO nastupoval, měla nahradit dosavadní seriálovou jedničku na TV Prima, Slunečnou, která pomalu končila. A protože Slunečná byla mimořádně úspěšná, nikdo si ani netroufl představit, že by se podobný úspěch dal zopakovat. No a po pár letech se ze Zoo stal denní formát. To by opravdu nikoho nenapadlo.

V současnosti hrajete v Divadle Hybernia v nové hře Divotvorný hrnec od Voskovce a Wericha. Jak hru takových dvou mistrů vnímáte?

Pro mě je to po účinkování v představení Zpívání v dešti další „oldschoolový" muzikál, kterých teď v Praze moc k vidění není. Navíc člověk ty melodie zná, aniž by si třeba uvědomil, že jsou právě z Divotvorného hrnce. A když se k tomu přidá laskavý a moudrý humor pana Wericha, který k nám tenhle muzikál po válce z Ameriky přivezl a upravil na naše poměry, nemá to chybu a v divadle může strávit příjemný večer celá rodina.

V muzikálu hrajete dobráka se srdcem na správném místě Woody Rychtarika, zpíváte i tančíte. Je to příležitost vrátit se k tanci?

Ano. Je to další z krásných příležitosti, které se mi v Divadle Hybernia dostalo. A já si toho považuju.

Málokdo totiž ví, že vy jste se jako profi tanečník účastnil mistrovství ČR v latinskoamerických tancích. Co vám tanec dával a dává?

Mistrovství se uskutečnilo před tím, než jsem šel studovat konzervatoř. Tančil jsem v páru s partnerkou, závodil za havířovský klub a trénoval pět dní v týdnu vždy několik hodin. Takže to byl hlavně dril. Ale člověk se tím zároveň naučil disciplíně, schopnosti nepolevit a dotáhnout věci do konce. Zkrátka všechno, co se mi pak hodilo dál do života.

Muzikál Divotvorný hrnec měl nedávno premiéru. Jaké emoce prožíváte při premiérách?

Premiéra je vždycky plná očekávání, jak se celá několikaměsíční snaha bude nebo nebude líbit divákům. A s tím je vždycky spojený určitý tlak, který si čím dál tím víc snažím nepřipouštět, protože by mě pak mohl negativně ovlivnit při výkonu. A když to nezabere, snažím si uvědomit, že jsem tomu dal všechno, co jsem mohl. A pak se uklidním.

Hrajete ještě v nějakém dalším divadle?

Spolupracuji i s dalšími pražskými scénami. Nový kolektiv a kolegové člověka stimulují, aby příliš nezpohodlněl. Protože musím vybočit ze zajetých kolejí a zvyknout si na nové podněty.

Co je pro vás největší odměnou za roky strávené na jevišti a před kamerou?

Tady by možná kdekoho napadlo, že přece to, že mě lidé na ulici poznají.😊 Ale není tomu tak. Pro mě herectví nikdy nebylo o touze se zviditelnit, ale bytostná potřeba stát na jevišti. A když vidím, že představení, ve kterém účinkuji, se líbí divákům, že je zasáhlo umělecky nebo emočně, je to největší odměna.

Dostal jste do vínku dobrý hlasový projev, umíte hovořit z patra, padají z vás myšlenky jedna za druhou, nebo vám také někdy docházejí slova?

Hlasový projev a dovednosti si člověk musí osvojit. Do vínku dostanete maximálně hlas, témbr. Zbytek je škola. A já nejsem takový „šprechr" jako jiní. Ostatně já se nikdy nespoléhal jen na hlas. A slova mi docházejí ve chvíli, kde se setkám se skutečným mistrem svého oboru. To oněmím, pozoruji a nechám se inspirovat...

Vizitka - Robert Urban

• Narodil se ve znamení Lva v roce 1986 v Ostravě.
• Od dětství se aktivně věnoval tanci a zpěvu.
• Zúčastnil se Mistrovství ČR v latinskoamerických tancích a ve stepu.
• V roce 2009 absolvoval hudebně dramatický obor na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.
• Zahrál si ve filmech Královský slib a Isabel a televizních seriálech První republika, Kadeřnictví, Ordinace v růžové zahradě 2, Zoo soudce Petr Kříž, ZOO Nové začátky, Dobré zprávy, Eliška a Damián, Dvě princezny.

Připravila: Šárka Jansová

Foto: archiv