Herec by měl být vždycky nad věcí

Herce Petra Klimeše můžete aktuálně vidět ve filmu Fichtelberg, který měl před týdnem premiéru. Nás v Překvapení překvapil tím, že už léta pracuje jako pečovatel o tělesně nebo mentálně postižené a tahle práce ho naplňuje a prožívá při ní víc emocí než při herecké práci. A řeč byla i o Petrových dětech, které obě studují v zahraničí a na něž je jako tatínek náležitě pyšný.

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 42/2025

Petře, pojďme nejdříve k filmu Fichtelberg. 
Proč by si ho diváci neměli nechat ujít?

Je to dobrodružný rodinný film, který byl natočen podle skutečných historických událostí.

Film je velmi nevšední a zajímavý svou výtvarnou stránkou. Výtvarno prostupuje celým filmem a trochu mi připomíná filmy, které kdysi točil Karel Zeman. Zajímavostí je, že jednu z hlavních postav hraje Janek Dlouhý, syn Mirka Dlouhého. Nejenže on je kopií svého táty, ale je i stejně tak skvělý!

A děj?

Příběh diváky zavede do roku 1547, kdy do osady Urbach v Jizerských horách přijíždí mladý rytíř Petr Pětipeský z Chýš a Egenbergu. Vladyka Smiřický mu dal totiž za úkol, aby tam zařídil stavbu kamenného mostu přes hlubokou propast, přes kterou by se otevřela cesta k bohatství ukrytému v horách. Místní pověrčiví osadníci se ale stavby bojí, a navíc se ukazuje, že tam opravdu cosi hrozí. Když pak v Urbachu záhadně zmizí dívka Alma, Petr se ji vydá hledat a v horách potkává záhadné cizince. V jejich skrytých dílnách u hory Fichtelberg zajde Petr až na hranu svých sil a pozná při tom tajemství, opravdové přátelství i vítězství, které ale zaplatí šrámem na srdci. Pravdou je, že výrobní technologie, o které se jedná, podle našich předků opravdu existovaly. Víc už neprozradím, jděte se podívat do kina.😊

Koho ve filmu hrajete?

To je další zajímavost. Když jsem poprvé dostal scénář, moje role se jmenovala „svalovec" a já řekl, že do toho jdu. No a při natáčení ze mě nakonec byl lebkoun.😊 Žádné jméno nemám, prostě jsem lebkoun a pravá ruka toho největšího „špatníka" ve filmu. Mám charakterově vady a jsem vykonavatel špatností.

Tuhla vám hercům někdy při natáčení krev v žilách?

Spíš naopak, málem se nám ta krev uvařila.😊 Nejnebezpečnější byl konec natáčení, kdy hořelo ve sklepení, což se klasicky točilo hned na začátku. Ono totiž v tom sklepě skutečně hořelo. Vypadalo to tak, že někdo ze štábu vždycky napočítal do deseti a my jsme museli z toho hořící sklepa rychle utéct ven na vzduch, abychom se dole nenadýchali kouře. Měli jsme dokonce určeno pořadí, v jakém budeme utíkat, abychom se nepomlátili.

Zažíváte při natáčení filmů silnější emoce, kterým dáte i volný průchod?

Herec by měl být vždycky nad věcí, je to jen role, kterou hraji, a emoce nade mnou při téhle práci nemají nějakou zvláštní moc. Ovšem už pár let si přivydělávám v sociálních službách u lidí tělesně nebo mentálně postižených, a tam o emoce není nouze. Zrovna nedávno mi ukápla i slza.

A jak jste se od herectví k práci asistenta handicapovaných lidí dostal?

Jednoduše. Když se v době covidu zavřela divadla, byl jsem bez peněz a uvažoval, že půjdu pracovat do nějakého supermarketu. Pak jsem ale potkal kamarádku, která pracuje v sociálních službách, a ta mi sdělila, že v tomto oboru lidi neustále chybí, ať to zkusím. Zkusil jsem to a do týdne jsem měl práci.

Co taková práce asistenta obnáší?

Všechno. Klientům nosím jídlo, vařím jim, pomáhám jim s osobní hygienou, koupelemi, beru je na procházky. V naší organizaci pracuje hodně žen a chlapi jsou o to víc potřeba, jelikož mají větší sílu klienty uzvednout. Já osobně se starám o několik klientů s různým zdravotním znevýhodněním. Některé klienty také vozím na denní stacionáře a večer je zase vracím domů, aby si jejich blízcí chvíli od péče o ně oddychli nebo mohli jít do práce. 

Vy jste zmínil, že při péči děláte „úplně všechno". Jak jste zvládnul i intimní záležitosti ohledně osobní hygieny? Přece jen to není vaše původní profese...

Na rovinu, i já měl pochyby. Když jsem nastupoval, ptal jsem se své nadřízené: „Já si nejsem jistý, jestli zvládnu ty lidi přebalovat a utírat jim zadky. Nevím, jak se zachovám!" Nikdo mě k tomu nenutil, ale já to přesto zkusil a překvapilo mě samotného, že mi to nijak nevadilo. Přistoupil jsem k té činnosti profesionálně, nakonec jde o nutnou a nedílnou součást života, kterou známe všichni. Klienti byli skvělí, jasně, že věděli, že „to" dělám poprvé a sami mi pomohli.

Jak reagují klienti, když o ně pečuje známá tvář, herec, kterého mnozí znají z televize?

Musím se smát, protože mám jednoho klienta, který mě viděl v detektivce, kde jsem hrál kanibala, a ten se s vtipem sobě vlastním kamarádům chlubí: „Já ve středu koukal na detektivku a v ní byl kanibal a ve čtvrtek se otevřou dveře a ten kanibal v nich stojí. A od té doby mi zadek utírá herec..." Co na to říct? No není ten život pestrý a zábavný?😊

Zmínil jste se, že vám při téhle práci někdy ukápne i slza...

Zrovna včera jsem byl na svatbě mých těžce tělesně postižených klientů, kteří spolu už několik let žijí. Michal požádal Mirku o ruku už před deseti lety a já do něj pořád rejpal, kdy už se konečně rozhoupe k svatbě... Tak konečně. Svatba byla krásná, oba seděli „před oltářem" na vozíčcích a zvládli i první manželský polibek, který doma poctivě trénovali. Ono to není tak snadné, když jsou oba na vozíku a chtějí se políbit. Jejich svatba mě opravdu dojala.

Změnila tahle práce váš pohled na život?

Určitě, už nepřemýšlím o kravinách. Jasně, divadlo je krásné, ale tam jen hraju, zatímco během asistence prožívám opravdový život se vším, co přináší. Výhodou je, že můžu něco z těch mých rolí přinést i klientům. Oni mě mají fakt rádi, třeba i proto, že já si pořád zpívám a nosím jim tak do jejich složitého života pobavení. Ti novomanželé třeba chodí pravidelně do Divadla Na Fidlovačce na představení Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, ve kterém hraji. Viděli tu hru snad sedmkrát. Mirka má navíc skvělou paměť, a když k nim přijdu, zkouší mě z textů. Rád přiznávám, že mí klienti jsou moje druhá rodina.

A jak zvládáte časově skloubit asistence a divadlo?

V sociální organizaci mi vždy vyjdou vstříc. Každý týden si dopředu napíšu, kdy můžu jít za klienty a kdy večer hraju. Pokud ale v divadle musím dopoledne zkoušet, pak na asistence nechodím. Nesoustředil bych se pořádně ani na jedno. 

Co je pro vás největší odměnou za roky strávené na jevišti a před kamerou?

Největší odměnou je, že můžu být s kolegy. Mám mezi nimi přátele, a tím největším je Milan Kačmarčík, se kterým jsme spolu byli v angažmá v Městských divadlech pražských. Já pak odešel na volnou nohu, on zůstal, ale kamarádi jsme pořád.

vizitka: Petr Klimeš

• Narodil se ve znamení Lva v roce 1963 v Opavě.
• Od roku 1990 účinkoval ve Slezském Divadle v Opavě, poté přešel do Městských divadel pražských.
• Hrál např. Trofimova ve Višňovém sadu, Lorenza v Romeovi a Julii, Seppaa v Krysařovi, Brasseta v Charleyově tetě, Salieriho v Amadeovi, Setha Beckwitha ve hře Smutek sluší Elektře, krejčího Fialu v Našich furiantech a tuláka ve hře Ze života hmyzu.
• Hraje v Divadle Na Fidlovačce, ve Vršovickém Divadle MANA, v Divadle Radka Brzobohatého a v Počernickém pivovaru v komedii Sliby chyby, kde diváci při sledování představení mohou pít pivo a konzumovat čtyřchodové menu.
• Zahrál si ve filmech Co Hedvika neřekla, Nepolepšitelný, Les mrtvých, Nabarvené ptáče, Slíbená princezna, Cesta do nemožna, Polednice, Pepa, Fichtelberg a v seriálech Expozitura, Modrý kód, Přístav, Einstein - případy nesnesitelného génia, Policajti z centra.
• Je rozvedený, má dceru a syna.

Připravila: Šárka Jansová

Foto: archiv a Pavel Ovsík