Dovolte si tvořit život podle svých představ

Psycholožka a mentorka osobního rozvoje Natalia Byková na svém blogu a Instagramu sdílí vše o myšlení, motivaci a seberozvoji, aby tím inspirovala lidi, již mají chuť a zájem měnit své životy k lepšímu. Téma rozhovoru je tedy jasné - jak se naučit vzít svůj život do svých rukou, nepromarnit ani chvíli a cítit se co nejčastěji šťastný?

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 36/2025

Na svém webu a Instagramu sdílíte seberozvojové myšlenky, postřehy, nabízíte vtipné a důmyslné sebepoznávací hříčky, kreativní testy, videa... Oslovují mladé i starší generace - v domovech seniorů si dokonce vaše myšlenky tisknou z Instagramu na nástěnky. Kde stále nacházíte nové nápady a inspiraci?

Někdy si připadám jako živý „lokátor" - neustále naladěný na zachytávání inspirace. Ať už čtu knihu, sleduji přednášky, prožívám vlastní aha-momenty, nebo brouzdám internetem, moje mysl automaticky vyhledává myšlenky, principy, věty a obrazy, které by mohly obohatit můj blog nebo přinést radost a podnět k zamyšlení. Cokoli mě osloví a rezonuje se mnou, nesu do prostoru, který sdílím se svými lidmi. Už se to stalo mou vnitřní misí: hledat malé poklady a s láskou je předávat dál. Věřím, že když něco hluboce prožiji a pochopím, má to sílu dotknout se i ostatních.

Vnímám to tak, že se snažíte zábavnou formou vést lidi k tomu, aby se netrápili hloupostmi, uměli si sami sebe vážit, všímali si maličkostí, jež nám zpříjemňují dny... Jakým tématům vy osobně přikládáte největší smysl a význam?

Moje práce se točí kolem témat, která bych shrnula jako mentální zdraví v nejširším smyslu. Věřím, že opravdu naplněný život můžeme žít tehdy, když jsou v rovnováze klíčové oblasti života - vztah k sobě, emoce, tělo a energie, vztahy a komunikace, osobní hranice, finance, seberealizace a duchovní nastavení.

Tyto oblasti spolu úzce souvisejí. Když některá dlouhodobě nefunguje, promítne se to do celkové spokojenosti. Fascinuje mě hledat cesty, jak o ně pečovat, a propojovat je tak, aby člověk mohl žít naplno.

Na Instagramu v jednom příspěvku uvádíte: „Sebevědomí neznamená vejít do místnosti s pocitem, že jsi lepší než ostatní. Sebevědomí znamená vejít a vůbec se nesrovnávat." Jak se můžeme naučit odolávat pokušení srovnávat se s ostatními, když žijeme ve světě, který nám často ukazuje ideály a porovnává nás?

Porovnávání s ostatními je přirozený, evolučně daný mechanismus. Pomáhá nám orientovat se ve světě - poznávat, kde jsme, kam směřujeme a kdo může být naším vzorem. Rozhodující ale není samotné srovnání, ale to, jak s ním naložíme. Můžeme se kvůli tomu trápit a zpochybňovat se. Nebo to vnímat jako signál. Když nás dojímá nebo zneklidňuje život nebo projevy druhých, často je to proto, že po něčem podobném sami toužíme. Tehdy pro nás může být srovnání inspirací. Místo „Proč ne já?" si můžete položit otázku: „Co mi to ukazuje?" a „Jak se k tomu mohu přiblížit?" Pokud někdo žije sen, který rezonuje i s námi, je to důkaz, že ta cesta existuje i pro nás. Nejde o to přestat se srovnávat, ale učit se to dělat vědomě a s laskavostí, a vnímat, co nám to říká o nás samých.

Já osobně si díky vašim příspěvkům uvědomuji „sílu slova". „Šťastní lidé nemají potřebu ponižovat ostatní... Sebevědomí lidé se dokážou radovat z úspěchů druhých... Nemá smysl poslouchat názory lidí, jejichž život bychom nechtěli žít..." Někdy stačí slovo, krátká věta, které člověka uklidní a zbaví pochybností. Ale uvědomuji si, že vůbec není snadné vyjádřit slovem tu správnou podstatu a výstižně všechno sesumírovat... Nebo vám to jde samo? :-)

Jsem na tom stejně jako vy - slova na mě silně působí. Všechna vyjádření, která sdílím na svém Instagramu, tam nejsou náhodou. Objevila se tam proto, že kdysi zasáhla i mě. Když jsem je slyšela, četla nebo si je uvědomila, cítila jsem: tohle může pomoct i dalším. Vnímám se trochu jako živý filtr. Prochází mnou spousta výrazů a myšlenek - a když se některá z nich dotkne mého srdce nebo mě přiměje přemýšlet jinak, vím, že může oslovit i ostatní. Nejde o náhodné věty, ale o slova, která nesou pravdu a dotýkají se něčeho lidského. A právě proto někdy stačí jediná věta. Když ji slyšíme ve správný okamžik, něco se v nás pohne - a poznáme, že patří právě k nám.

Vraťme se ještě k těm pochybnostem - pro mnoho lidí je to zásadní téma, protože pochybnosti brání rozhodnutí něco udělat, stát si za svým, netrápit se kritickými poznámkami z okolí... Jak se účinně s pochybnostmi vypořádat?

Všechny odpovědi máme v sobě. Nejsou v názorech druhých, ale v našem vlastním vnitřním kompasu - v intuici, která tiše napovídá, co je pro nás správné. Jenže jsme byli zvyklí naslouchat těm, kteří „vědí líp". Zapomněli jsme, že nikdo nezná celý kontext našeho života ani to, kam směřujeme. Rady mohou být dobře míněné, ale ta skutečně správná odpověď vždy vychází z nás. Pochybnosti často vznikají tam, kde chybí vnitřní opora. Hledáme jistotu venku, místo abychom ji budovali uvnitř. Proto je tak důležité učit se slyšet svůj vnitřní hlas, důvěřovat mu, a vnímat ho jako zdroj hluboké pravdy, která nás vede k rozhodnutím, která jsou skutečně naše.

Mimochodem - co vy a pochybnosti? Pochybujete v životě o něčem často, nebo jste díky svým zkušenostem a vědomostem sebejistá a kráčíte pevně po své cestě?

Jasně, že i já občas tápu. Stojím na rozcestí a nevím, kam dál. Ale naučila jsem se, že odpovědi nehledám venku. Mám je v sobě. V takové chvíli se prostě zastavím, zhluboka se nadechnu a poslouchám, co se ve mně děje. Která možnost mi dává klid? A která mě svírá? Jsem intuitivní typ, takže se rozhoduju spíš pocitem než rozumem. Ale myslím, že tohle se může naučit každý. Jen dát svému vnitřnímu hlasu prostor. Pochybnosti máme všichni. Ale když přijdou, připomenu si: já už to vlastně vím. A cokoli si teď vyberu, bude to v tu chvíli to nejlepší. A ukáže mi to další kus cesty.

S jakými „potížemi" nebo otázkami se na vás klienti, které koučujete nebo pro ně pořádáte kurzy, nejčastěji obracejí? Co je v dnešní době nejvíc trápí, dá-li se to nějak zobecnit...

Každý příběh je jedinečný, ale pokud bych měla zobecnit, většina potíží má kořen v jednom ze dvou vnitřních nastavení. Prvním je oslabená vnitřní opora. Lidé nevěří sami sobě, neumí říct „ne", bojí se projevit svou vůli, dusí v sobě nespokojenost a přetěžují se. Postupně ztrácejí sílu, až přichází vyhoření nebo frustrace. V takových chvílích společně hledáme cestu zpět k vnitřní pevnosti, důvěře a hlasu, který je skutečně jejich. Druhým častým tématem je pocit „nejsem dost dobrý". Lidé na sebe neustále tlačí, mají v sobě přísného vnitřního kritika a nedovolují si odpočívat. Ať udělají cokoli, je to málo. I to často vede k únavě a ztrátě radosti. Většinu problémů lze vysledovat právě k těmto dvěma kořenům. A když uzdravíme základ, mění se i každodenní prožívání, vztahy a kvalita života jako celek.

Mně osobně připadá, že hodně lidí „řeší" strach. Strach z toho, co bylo, strach z toho, co bude... A kvůli tomu pak unikají milé momenty tady a teď. Jenže jak se zbavit strachu? Jde nějak vyhnat z hlavy?

Strach má různé podoby - a je důležité rozlišit, s jakým právě máme tu čest. Když má strach reálný důvod - jsme v ohrožení, čelíme vážnému problému - je to signál k akci. V takových chvílích je v pořádku ho cítit. Nejlepší, co můžeme udělat, je převzít zodpovědnost a začít jednat. Jiná situace nastává, když nás přepadne neurčitá úzkost bez jasné příčiny. Jen cítíme napětí, strach z budoucnosti, tlak. To už bývá práce mysli, která vyhledává hrozby a přehrává si scénáře. Dřív nám to pomáhalo přežít - dnes nás to často jen paralyzuje. V těchto chvílích pomáhá vrátit se do přítomnosti - do těla, do dechu. Uvědomit si, že právě teď se nic neděje. Jsme doma, pijeme čaj, čteme. A to je místo, kde se dá znovu ukotvit. Strach nemusíme potlačovat. Ale je dobré si pokaždé položit otázku: je to výzva k akci, nebo jen moje mysl odvedla pozornost od klidu, který mám právě teď na dosah?

VIZITKA

• Narodila se v roce 1982 v Kazachstánu.
• Od roku 2005 žije v České republice.
• Čeština je jejím třetím cizím jazykem a celkem mluví čtyřmi světovými jazyky.
• Vystudovala mezinárodní ekonomii, analytickou psychologii a psychologii podnikání.
• Ve své praxi se věnuje tématům mentálního zdraví - vztahu k sobě, sebevědomí, emocím, seberealizaci, financím, vztahům, osobním hranicím, duchovnímu smyslu, energii, práci s tělem i rozvoji osobnosti.
• Nabízí online kurzy, které pomáhají vybudovat vnitřní oporu, posílit sebedůvěru, najít vnitřní klid, žít naplno, vytvářet harmonické vztahy, stát se tvůrcem svého života a prožívat štěstí a naplnění ve všech oblastech života.
• S manželem a synem bydlí v Praze.
• Sledovat její příspěvky můžete na 
  Instagram @nataliabykovacz 
  web nataliabykova.cz

Připravila: Iva Vondrová

Foto: archiv Natalie Bykové