Dobro je pro mě laskavost

V pouhých osmadvaceti letech má na svém kontě dlouhou a úspěšnou kariéru. Členka Divadla na Vinohradech prakticky co rok to točí nějaký film nebo seriál. Právě teď jde do kin horká novinka, v které ztvárnila hlavní roli, mysteriózní horor Uzel zla.

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 41/2025

Jaký vztah máte k hororům? Sledujete je ráda?
A bojíte se ráda?
Občas zajdu na nějaký méně strašidelný horor do kina. Ale opravdové horory jsem dabovala, například TO, Annabelle, V zajetí démonů, a být sama ve sklepním studiu ve tmě, to bylo opravdu děsivé. Takže pak už se na ně dobrovolně nedívám. A některé horory, co jsme jako malí sledovali na táboře, třeba Kruh nebo Paranormal Activity, mi dodnes nahánějí strach.

Čeho se v životě nejvíc bojíte?
Upřímně, takové věci ani nechci říkat. Raději se soustředím na pozitivní věci.. :)

Jak se svými strachy bojujete?
Humorem, klidem a někdy prostě tím, že do strachu skočím po hlavě a zjistím, že to není tak hrozné, jak se zdálo. Možná že nejlépe se překonávají tyhle pocity, když jim čelíte rovnou a s nadhledem.

Horor v českém filmu není tak obvyklý žánr. 
Jak se točí horor?
Je to velmi zajímavá zkušenost. Hodně se pracuje s detailem, tichem, tempem. Musíte být ponořeni do atmosféry a mít důvěru v režiséra, kameramana a celý štáb. Natáčeli jsme vypjaté scény v děsivých prostorech, což bylo náročné, ale zároveň adrenalinové.

Zažila jste při natáčení opravdu strach? 
Nebo chvíle, kdy vám naskakovala husí kůže?
Ne, kolem vás je velký štáb a kolegové, kteří vás neustále rozesmívají. :)

Zmínila jste děsivá místa. Film je o tom, jak se zábavný výlet na místa záhadných událostí promění v boj o život. Kam jste se třeba podívali?

Natáčeli jsme na několika opuštěných lokalitách - v lesích, ruinách i v areálech starých sléváren. Část se odehrávala i v jejich zchátralém sklepení, kde měl člověk pocit, že čas už dávno přestal existovat. Bylo to tísnivé, ale právě to vytvářelo silnou atmosféru. Člověk ani nemusel moc hrát - prostředí samo o sobě vyvolávalo husí kůži.

Co vůbec vy a cestování? Kam ráda jezdíte? Když nevyrážíte zrovna na děsivá místa :-)
Ráda objevuju nová města i přírodu. Někdy mě to táhne k moři, jindy do hor. Nejraději se ale vracím domů k rodičům. :)

Byla jste někde v létě na dovolené?
Ano, byla jsem na několika krátkých cestách po Evropě. V létě potřebuji aspoň na chvíli změnit prostředí, načerpat inspiraci, vypnout od práce a objevovat něco nového. Miluju cestování, ať už jde o města, přírodu nebo jen obyčejné toulání. Letos jsem se několikrát dostala k oceánu a také na pár krásných výšlapů, protože hory a dlouhé treky mám moc ráda. Tyhle momenty, kdy člověk stojí na vrcholu nebo poslouchá vlny, pro mě mají obrovskou sílu.

A co tajemné výlety? Jako právě ve filmu Uzel zla...

Sama se nebráním zvláštním nebo zapomenutým místům. V Česku je jich spousta a některá mají až magickou atmosféru.

Jedno z nich jsem navštívila s partou nadšenců, kteří se věnují objevování tajemných lokalit a točí o tom na svůj kanál „MADZONE" na YouTube - šlo konkrétně o Broumovský klášter. Ta místa v sobě mají zvláštní energii, trochu děsivou, ale zároveň fascinující.

Vaše postava v tomto hororu je ze všeho nadšená, citlivá a empatická. Jaká jste ve skutečnosti?
Určitá míra nadšení a empatie mi je vlastní. Můj život je pestrý - jsem extrovert i introvert v jednom. Mám bohatý vnitřní svět, empatii, ale zároveň se nebojím být rázná, když je potřeba. Mám jasně nastavené hranice.

Vaše Veronika má vztah s klukem, protože byl prostě hezký a svalnatý. Jak to máte vy v osobním životě? Jaké jsou vaše priority?
Myslím, že Veronika v něm viděla mnohem víc. Imponovala jí jeho energie, odvaha a nebojácnost, ale bohužel prohlédla i negativní stránky, kterých se nedokázal zbavit. Co se týče mě, potřebuji klid a pohodu, povahu, která dokáže brát život s humorem. Prioritou je obklopovat se upřímnými lidmi s čistým charakterem, kteří si umějí vážit maličkostí.

Jste mladinká a jistě máte sny. O čem sníte?
Sním hlavně o spokojeném a klidném životě - o lidech, na které se mohu spolehnout, a o věcech, které mě naplňují. Baví mě profesní růst a posouvání se dál, ale stejně důležitý je obyčejný život, pohoda, zdraví a možnost žít bez zbytečného stresu. Důležité je mít čas na sebe, rodinu, cestování a obyčejné radosti.

Vy jste si jistě splnila sen, po kterém touží mnoho herců. Už velmi mladinká jste se stala členkou Divadla na Vinohradech. Co to pro vás znamená?
Je to obrovská čest. Divadlo na Vinohradech se stalo mým druhým domovem. Hodně jsem se tam naučila a stále se učím.

Jste člověk, který se ohlíží?
Ano i ne. Vážím si minulých zkušeností, ale víc mě zajímá, co přijde. Snažím se žít přítomností, i když to není vždy lehké. Protože co bylo, už není. Máme jen přítomnost, která tvoří budoucnost.

Když jsme u toho ohlížení, hrála jste už jako dítě. Měla jste o své profesi jasno už odmalička?
Neměla jsem to tak, že bych si už jako malá řekla: „Budu herečka a hotovo." Ale od dětství mě bavilo zpívat, tancovat, hrát na hudební nástroje, pořád jsme s bráchou doma něco vymýšleli - hráli jsme si na naše vlastní divadlo nebo jsme si dělali improvizované studio. Všechno to bylo hravé a přirozené, žádné velké plány. Postupně se to ale skládalo dohromady a směřovalo přesně k tomu, co dnes dělám.

Sabina Rojková

• Narodila se 12. června 1997 v Teplicích.
• Ve třech letech začala zpívat, od šesti let tančí a hraje divadlo.
• V jedenácti letech získala první roli na profesionálních prknech Divadla ABC.
• Vystudovala Pražskou konzervatoř. Poté získala magisterský titul z mediálních studií.
• Kromě působení v Městských divadlech pražských a v Divadle na Vinohradech hrála také dlouhodobě v Divadle Ungelt a na dalších českých scénách.
• V Divadle na Vinohradech hraje už 11. sezonu Julii ve hře Romeo a Julie, dále ji můžete vidět např. ve hrách Hanba, lakomec, Balada pro banditu.
• Uplatnění našla i v muzikálech (Noc na Karlštejně, Tři oříšky pro Popelku)
• Objevila se v mnoha seriálech, například Zločiny Velké Prahy, Já, Mattoni, Dáma a král..., a ve filmech Poslední cyklista, Americké dopisy, Marie Terezie, Collet, Trojí život...
• Natočila i dvě pohádky (Tři bratři, Největší dar).
• Věnuje se také dabingu.

Text: Michala Jendruchová