Dávám sám sobě za úkol NESPĚCHAT!

Zpěvák, herec a textař Šimon Bílina jezdí za svými fanoušky po celé republice a užívá si léto na koncertech, kde vládnou mír, pohoda, klid, radost ze života... A v přesně takovém duchu se neslo i naše povídání...

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 33/2025

"Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít. Jen klid svůj tichý mít, víc po ničem netoužit..." ozvala se znělka z filmu Kristiána v Šimonově mobilu Šimona, když jsem volala s žádostí o rozhovor. Dvě a půl hodiny jsme si pak v kavárně vyprávěli o našich životech a pak jako by zaznělo: "Zavřete oči, odcházím..."

Šimone ta vaše znělka v mobilu je tak „nakažlivá", že jsem vám měla chuť volat stále dokola.
Proč zrovna melodie z filmu Kristián?

Ta písnička má noblesu, jakousi eleganci, kterou v sobě měli staří bardi jako třeba právě Oldřich Nový nebo Adina Mandlová. Písnička „Jen pro ten dnešní den.." je oslava lásky, života, radosti, umění žít teď a tady. Život je přístav, kam se vracím v těch nejlepších, ale i nejtěžších chvílích. Ať už se vám stane cokoli a zažijete třeba i bolestné ztráty, život je to jediné, co vám zbyde. Naplno jsem si to uvědomil, když jsem měl nedávno nehodu a skončil v nemocnici.

Co se vám stalo?

Jel jsem na skútru kolem Divadla Ponec a najednou proti mně vyrazila v protisměru audina, řidič si asi chtěl zkrátit cestu. Já jel podle předpisů, on si mě ale vůbec nevšiml, nabral mě a já přeletěl přes jeho auto a spadl na silnici. Ještě než přijela sanitka, stihl jsem si sám nahodit vykloubené rameno. Pak jsem strávil čtyři dny v ukrutných bolestech a moje partnerka o mě doma pečovala. Nemohl jsem se hýbat, bolela mě noha a taky to rameno. Pravdou ale zůstává, že jsem v sobě, i přes ten průšvih, měl hluboký klid. Nějak jsem totiž tušil, že to všechno bylo naplánované...

Naplánované?

Celé této události předcházely zvláštní sny, v jejichž sílu já věřím.

Nejdříve se mi živě zdálo o pracovních poměrech u nás v divadle, kdy jsem se zastal několika lidí a trochu jsem tím překročil rámec toho, co ode mne očekávali. Všechno to dění se mi živě odehrávalo ve snu. Pak se mi zdály sny jiného druhu, začala mě v nich navštěvovat bytost, které se říká orákulum. Věští budoucnost a dalajláma se s ní chodí v Nepálu radit. V tom snu jsem řídil auto a ona se mi zjevila a radila mi: "Nespěchej!" Za čtyři dny mi přišla do snu znova a pak se děly zajímavé věci.

Jaké?

Za pár dní mi volal režisér Viliam Poltikovič a měl přání: "Nemohl bys namluvit film Himálajská orákula?" Udělal jsem to samozřejmě rád a v den, kdy se mi stala ta nehoda, měl film premiéru.😊  A později jsem si to propojil s mým snem, vždy v den nehody byl Národní den beze spěchu! Je fakt, že já sice nespěchal, jel jsem podle předpisů, ale evidentně spěchal ten řidič. Od té doby si dávám sám sobě za úkol NESPĚCHAT! Dneska totiž spěchá úplně každý, žijeme v permanentním shonu. A proto říkám: "Lidi neblbněte, vždyť přece máme veškerý čas světa." A smrtí náš život rozhodně nekončí. To jsem si jistý...

Co je pro vás v životě důležité, tedy kromě nespěchání?

Snažím se žít čistý a ušlechtilý život, pracovat na vztazích, nebýt v křeči, nepodléhat úzkostem, a když náhodou přijdou, rychle je poslat pryč. Hlavně se ale snažím vidět krásu v neobyčejné obyčejnosti.

Jaké motto souzní s vaším pohledem na život?

Život sám o sobě je Bohem a láskou.

Kde jste vlastně k takovému hlubokému názoru přišel? Co vás formovalo?

Měl jsem výhodu, že mě rodiče poslali na tábory do zahraničí a já poznával život jinde. Už ve čtrnácti letech jsem byl v Nizozemsku, Španělsku a taky na táboře v Rocky Mountain v Severní Americe, kde byli mladí lidé třiceti národností. Poznal jsem díky tomu různá vyznání, vztahy, zvyky, styly života. Cestování jsem si odžil v teenagerském věku a dneska už ani nemám potřebu tolik cestovat... Jééé, slyšíte, zrovna hrají v rádiu Here Comes The Sun od Betless. To je moje písnička ...

Když jsme u toho cestování, máte nějaké oblíbené místo v České republice?"

Ano, je to letní tábor na břehu Vltavy v Častoboři na Sedlčansku. Rodiče tam prožili nejkrásnější chvíle svého života a myslím, že mě tam i počali. Máma na tábor jezdila jako instruktorka a já tam s ní v létě pobýval od tří let. Neumím si ani představit, že bych strávil dětství bez tamních skal, řeky, doteku tamější přírody. Celý den jsme lítali po lese, hráli hry, stavěli bunkry. U ohně se hrálo na kytaru a zpívalo. Mobily jsme neměli u sebe, ale pěkně pod zámkem u hlavase. Vůbec mám nechyběly! A jako puberťák jsem tam zažil i pořádné dobrodružství.

Vizitka

• Narodil se ve znamení Lva v roce 1995 v Příbrami.
• Se spolužáky založil divadelní spolek Zážeh, se kterým dvakrát zvítězili na celostátní divadelní soutěži Jsem lepší než Švejk.
• Vystudoval JAMU.
• Za roli ve hře Ze života loutek získal na mezinárodní soutěži v Litvě cenu poroty za hlavní mužský herecký výkon.
• Zhudebnil pásmo básní Václava Hraběte.
• Hraje v Divadle ABC.
• Založil vlastní kapelu 440 Hc.
• Věnuje se skládání hudby pro divadlo či krátké filmy a spoty.
• Účinkoval v mnoha reklamách.
• Zahrál si ve filmu Lotte am Bauhaus, Běžná selhání, Šéfka, Život je hra a v seriálech Špunti na cestě, Specialisté, Odznak Vysočina, Ordinace v růžové zahradě 2, ZOO a ZOO Nové začátky.

Připravila: Šárka Jansová

Foto: Archiv Šimona Bíliny