Člověk musí mít otevřenou hlavu a srdce

Jaký je Jindra Polák ve svých písních, takový je ve skutečnosti. Srdečný, vstřícný, vtipný a pohodový. Tu pohodu dokáže šířit kolem sebe. Přidejme k tomu dar slova a velkou dávku hudebního talentu a je jasné, proč má leader kapely Jelen tak velkou a věrnou fanouškovskou základnu.

Celý rozhovor vyšel v Překvapení 25/2025

Kdy jste si naposledy řekl „to jsem z toho jelen"?

No naposledy asi včera, když jsem šel na procházku se psem na jedno naše oblíbené místo v loukách nad vesnicí. Kouknul se do kraje, kde všechno kvetlo, stromy jsou huňaté a všude to bzučí, zpívá a voní... Z toho jsem jelen každý rok!:-)

My jsme Jelen! 
Stále s tímhle pokřikem vybíháte na pódium?

To je vtipné, že se ptáte. 
Tahle věta vznikla kdysi na začátku jako vtip, byla to moje variace na Johnnyho Cashe, který vždycky začínal svoje vystoupení slovy „Hello, I'm Johnny Cash". Párkrát jsem to řekl a fanoušci i my jsme si na to tak zvykli, že už nám to zůstalo, a opravdu to zazní na každém koncertě. Je to jedna z těch věcí, bez kterých už si je neumíme představit.

Název kapely máte po první písničce. Jak vznikala?

Nápad na tu písničku jsem měl v hlavě už dlouho. V době, kdy jsem potkal Kásu a Ondru (Martin Kasal a Ondřej Málek, zbylí zakládající členové skupiny Jelen, pozn. red.) jsem měl s producentem Martinem Ledvinou roztočenou demonahrávku té písně. Klukům se líbila na první poslech, byla to první píseň, kterou jsme spolu nahráli. Když jsme potom po nějaké době přemýšleli o názvu kapely, někdo z kluků navrhl, abychom se podle ní jmenovali - Jelen. Já tehdy řekl, že jenom přes moji mrtvolu. :-) Ale po čase mi došlo, že to je vlastně skvělý název pro kapelu, takže všechno dobře dopadlo.

Vaše písničky se stávají hity. Která je ale pro vás osobně ta nej?

To je strašně těžká otázka. Asi neumím říct nějakou jednu nejoblíbenější. Spíš je to tak, že některé jsou hodně osobní, třeba „Klidná jako voda", kterou jsem napsal pro svoji dceru, nebo „Rozlučková", kterou jsme věnovali našemu zesnulému kamarádovi Davidu Stypkovi.

A je nějaká, kterou už nemůžete ani slyšet?

Na to se nás lidi ptají často, jestli už nám třeba Magdaléna neleze na nervy. Ale musím říct, že žádnou takovou nemám, a pokud vím, ani kluci ne. Ty písně jsou jako naše děti, všechny se vážou k nějakým obdobím a událostem v našich životech a navíc, když člověk vidí reakci fanoušků a slyší je zpívat spolu s námi, tak to je ten nejhezčí pocit, který znám.

Dnes máte na svém kontě čtyři autorská alba. Jak se ohlížíte? 
Jak vnímáte, že se vyvíjíte? Jak zrajete?

Je to zajímavé sledovat, jak se všichni v kapele během těch let měníme a posunujeme, jak lidsky, tak hudebně. Samozřejmě velký vliv na náš zvuk mají i nově příchozí muzikanti, mladá jelení krev.

Ale mám radost z toho, že i když nové písně znějí trochu jinak, fanouškům se pořád líbí a pořád si v nich najdou to, co se jim na naší muzice líbí od začátku - jasné, chytlavé melodie, které si s námi můžou zazpívat, a texty, které jsou „o něčem", ve kterých vidí i svoje životní příběhy a emoce, které jsou jim blízké. Když jsme za covidu vydávali naše třetí album „Věci a sny", věděli jsme, že zní úplně jinak a trochu jsme se báli, co tomu posluchači řeknou. Ale nejčastější reakce byla „Super, to jsou naši staří dobří Jeleni!". Dost se nám ulevilo! Ale hlavně jsme pochopili, že jdeme správným směrem a naši fanoušci jsou na té cestě s námi.

Zraje i vaše manželství. Slavíte s manželkou stříbrnou svatbu, je to tak? 
Co pro vás takový vztah znamená?

Stříbrnou svatbu ještě ne, ale je pravda, že už se pětadvacet let s Katkou známe. Mně to dlouho trvalo, než jsem konečně pochopil, že nikoho lepšího už na světě nenajdu, a požádal ji o ruku.:-) A myslím, že pro nás je oslava každý den, kdy jsme spolu. Máme život, který jsme si vůbec neuměli představit - žijeme spolu ve vlastním domku na venkově, máme dítě, psa, zahradu, jsme zdraví... Všechno ostatní už je jenom bonus. A hlavně se po těch letech a po všem, co jsme spolu prožili, známe tak dobře, že jsme kromě manželů zároveň i nejlepší kamarádi a parťáci, můžeme si říct úplně všechno a víme, že nás ten druhý vždy vyslechne a pochopí. Pro mě takový vztah znamená všechno.

Prý jste se ještě nikdy nepohádali?

Ne, zatím nikdy. To samozřejmě neznamená, že se vždycky ve všem na sto procent shodneme. Ale vždycky jsme si zatím dokázali v klidu sednout a na všem se domluvit. Velká výhoda samozřejmě je, že máme spoustu věcí nastavených hodně podobně.

Máte dceru, ale vyženil jste i vnouče. Jaký jste děda?

Teď už jsou ta vnoučata dokonce dvě! A jaký jsem děda, to byste se asi museli zeptat jich - teda vnučky teprve, až bude umět mluvit. Ale myslím, že mě mají rádi. Vnučce jsou tři měsíce, takže zatím je spíš u mámy, občas si ji pochováme. Vnuk je akční a miluje traktory a zemědělskou techniku. Ví přesně, jak se který stroj jmenuje, na rozdíl ode mě. Ale beru ho občas ke kamarádům z vesnice, aby se svezl na traktoru nebo v náklaďáku, takže díky tomu u něj úspěšně sbírám plusové body!

VIZITKA

• Zpěvák, kytarista a textař se narodil 2. prosince 1979 v Praze.
• K hudbě ho přivedla babička, operetní zpěvačka Jaroslava Kischová.
• Od čtrnácti let hraje na kytaru.
• V roce 2012 založil společně s Martinem Kasalem a Ondrou Málkem kapelu Jelen.
• Okamžitě se stali ve Zlatém slavíku skokani roku, získali Cenu Anděl 2014 za objev roku a jejich písně jsou stále na předních místech hitparád.
• S manželkou Kateřinou má patnáctiletou dceru.

Připravila: Michala Jendruchová

Foto: archiv Jindry Poláka, Bára Chlebová, Petr Kozlík a Bára Chlebová